angel74

Oproti seriálu Bílá královna ubylo nadpřirozených schopností, ani s romantikou to tvůrci tolik nepřeháněli a rázem šlo o kvalitnější podívanou. (75%)

Průměrný song opatřený pozérským videoklipem. Úplně odvařená z toho zrovna nejsem... (40%)

Uzavřít tuhle nefalšovanou vlnu deprese a životního zmaru skladbou Good Thing od skupiny Fine Young Cannibals je fakt síla! Člověk má najednou mylný pocit, že absolvoval pohodovou podívanou. A přitom opak je pravdou. Nicméně musím uznat, že Richard Billingham natočil velmi kvalitní debut, k němuž ho inspirovaly vlastní neveselé vzpomínky na dětství a dospívání. (80%)

Dost zvláštní film z dánského venkova, který asi nesedne každému, ale mně se docela líbil. Poklidný styl vyprávění provázejí stejně působící záběry krajiny se zaměřením na oblohu, což vás tak nějak konejšivě dovede až na konec příběhu. Jen mě mrzí, že myšlenkové pochody Kris nejsou moc čitelné. Jejímu chování jsem občas vůbec nerozuměla. (65%)

Ústřední hrdina Burákovej sokol a wrestlingový zápasník přezdívaný Nasolenej vidlák - už jen ta jména dávají tušit, že by mohlo jít o nevšední zážitek. A taky že jo. Po italském snímku Dafne jsem v krátké době po sobě zhlédla další film věnující se problematice začleňování jedinců s Downovým syndromem do společnosti. Zatímco Federico Bondi dané téma pojal v dramatické rovině, tak Tyler Nilson a Michael Schwartz na to šli spíše komediální formou, přesto se jim povedlo zachovat tolik potřebný lidský rozměr a ještě navíc skvěle pobavit. Velkou zásluhu na tom samozřejmě měli i představitelé všech tří hlavních rolí, byla radost se na ně dívat. Pomyslnou sladkou tečku za tím báječným dobrodružstvím udělal parádní soundtrack. (90%)

K všudypřítomné krásné hudbě se ten zromantizovaný životní příběh Antonie Bricové velmi dobře hodí. Musím se však přiznat, že na můj vkus to bylo až moc přeslazené. Kouká se na to hezky, ještě lépe se to poslouchá, ale já osobně bych přivítala poněkud realističtější pojetí celého filmu. (65%)

Uchvátilo mě místo, kde Esmar a Johanna se svými dětmi žili. Úplně jsem se zasnila, když jsem to osamocené stavení v nádherném prostředí Faerských ostrovů poprvé spatřila. O něčem takovém si totiž opravdu můžu nechat jenom zdát. Samotný příběh s několika těžko uvěřitelnými dějovými zvraty už tak uchvacující nebyl, přestože místy dojímal k slzám. Největší slabinu vidím právě ve scénáři, na němž by se dalo určitě lépe zapracovat. Na druhou stranu dobré filmové dílo se vyznačuje i kvalitní doprovodnou hudbou a ta se tedy skutečně povedla. (70%)

Krásný lidský příběh o tom, že i člověk s Downovým syndromem se může docela dobře začlenit do společnosti a sílou svých myšlenek pak kolikrát dokáže trumfnout osoby, které se narodily bez zdravotního postižení. Důkazem budiž nesmírně působivý konec filmu. (75%)

Pro Juda Lawa mám slabost, takže zákonitě nemůžu tenhle film strhat. Proč bych to vlastně dělala, když po celou dobu prakticky nesleze ze záběru a k tomu je na něj opravdu radost pohledět? Aby toho nebylo málo, tak ta role nenapravitelného sukničkáře mu sedne jako ulitá. Děj má navíc celkem slušný spád a Judův závěrečný proslov do kamery je prostě nezapomenutelný. V neposlední řadě mě dostala do kolen i ústřední píseň Old Habits Die Hard, na které se autorsky podíleli Mick Jagger a Dave Stewart. (80%)

Možná jsem divná, ale mně to přišlo docela vtipné. Závěrečnou klišoidní romantiku si však Nicole Palo mohla odpustit. Celkové vyznění filmu tím totiž značně utrpělo. (60%)