tba4u

Série Jak si nepodělat život je za mě mimořádná. Česká televize to s vlastní tvorbou moc nepřehání, což je škoda, a vzhledem k jejímu rozpočtu trochu skandál, ale to je jiný příběh. Na druhé straně je skvělé, že dává vzniknout dílkům, jako je tahle minisérie. Tereza Kopáčová dokáže přimět hezkou ženskou, aby nabrala váhu a nechala si udělat kolem očí cirkus, a ještě hrála ženu, která si opanuje okolí, protože má pocit, že bez ní se Země zastaví...a přesto s touhle hrdinkou příběh prožíváte, fandíte jí...protože je to skvěle napsaný, protože skvělá Tereza Brodská...a protože je to celý díky tomu hodně uvěřitelný a uchopitelný. Filmové profese vás od příběhu neruší, protože jsou všechny skvěle odvedený. Obě dívky v rolích dcer jsou fantastický. Pro mě trochu slabší Vasil Fridrich, a trochu těžkopádné scény s psychoterapeutkou (Jitka Schneiderová), ale celkově film, který jsem slupnul jak malinu, a jsem rád, že vzniknul.

Tereza Kopáčková patří dlouhodobě k tomu nejlepšímu, co dokáže ČT nabídnout. Je dobře, že dostala prostor k této minisérii. Výborný scénář, celkově řemeslně skvěle odvedený film, citlivá režie. Jestli v něčem Terezu Kopáčovou opravdu obdivuju, tak je to její až neskutečný cit pro estetiiku, kdy i erotická scéna ženy s velkou nadváhou nepůsobí odpudivě, a celkově i když XXXL hrdinku doslova svléká donaha, není to nikterak urážlivé či ponižující. A výkon Evy Hacurové...zrodila se hvězda.

Strašně jsem si přál, aby film, kde dostali příležitost takoví dva Hráči jako Ladislav Mrkvička a Jiří Schmitzer byl dobrej. Zvlášť, když u Mrkvičky jde nejspíš o poslední filmovou roli, což sám deklaroval. A zvlášť, když jde o poměrně silný příběh. Nechci nikoho odrazovat od návštěvy kina, a tak dávám tři hvězdičky. Jednu pro každého z titulních herců, a jednu za nápad je pozvat ke spolupráci. Připravte se ale na plytký scénář, který nenabízí nejen nadsázku, ale ani nápad, který by z nosného příběhu vytěžil něco víc. Dramatické scény nepůsobí dramaticky, zápletky jsou předvídatelné. Konec...bez komentáře. Kdyby to alespoň skončilo finální scénou, ale ne, musí tam být ještě ukázka, že se to fakt stalo. Zcela chybí nadsázka. Ježkovo zraky...tihle dva Herci by dokázali biograf rozesmát, proč jste je nenechali zahrát něco vtipného, když už jste jim to nenapsali? Promeškaných příležitostí ke vtipu je přitom tolik... Scénář zkrátka neposkytuje látku na stopáž filmu, a tak přichází režisér...který si s tím absolutně neumí poradit, a tak plní čas bezpočtem scén, které rozehraje...a nic. Něco se stane, hledáte spojitost s příběhem, ale žádná není. Tak jak záběr začal, tak skončí, bez sebemenšího vlivu na děj. A kdybyste snad chtěli scénář i režii filmu odpustit, přichází největší průšvih, kamera. To je naprostý meisterstück. Předešlé snímky Lukáše Miloty neznám, ale je to držitel Českého lva. Nechápu...a není to poprvé, kdy mám pocit, že akademici trpí slepotou. Scény v noci, kde není na plátně vidět vůbec nic. Veškeré scény v protisvětle znamenají, že postavy mají černé obličeje. Jakoby se to točilo na malé digitální kamery se zapnutou automatikou expozice. To se tam vůbec nesvítilo ??! V na sebe navazujících scénách se střídá expozice tak, že máte nejdřív pocit, že je jiný den. S tímhle si asi žádný střihač nemůže poradit, tedy se o to ale střihačka ani nesnažila. Podtrženo sečteno, kdyby to byl absolventský film, řeknu OK, oni se to ještě naučí. Ale tohle je celovečerák. A mně docela vadí, že tu chybí základy řemesla na všech důležitých postech. A trpí tím dva z našich největších herců, když dostali takhle mizerný prostor. Oni i v něm dokážou podat profesionální a dobrý výkon. Ale mohli být mnohem lepší.

Dva a půl dílu to vypadalo jako dobře, výpravně a napínavě točený detektivní triptych. Závěr třetího dílu to ale totálně zabil. Petr Jarchovský se už dlouho potýká s neschopností napsat dobrý scénář, ale co sakra dělal dramaturg, když už to režisér jako scénáristův kamarád nechal projít? Tři hlavní dějové linky se vyřeší ve třech minutách, aniž by to dávalo sebemenší smysl. Hlídač parkoviště odhalí hledané auto, které ale Policie nehledá, vražedkyně si v Chorvatsku jen tak vypůjčí drahý člun táhnoucí padák s obětí, přičemž oběť, lékař, který jí zná jako sestru ze svého oddělení si nevšimne, že je to ona, a policie udeří na vraha manželky, který se pod vahou pronikavého pohledu policisty přizná k vraždě oběti, o které policie zatím ani neví, že je mrtvá. Totální selhání filmařského úsudku na několika úrovních. Dva díly slušná filmařina, jenže tohle je detektivka, a celkový dojem visí na rozuzlení. Které tady vlastně vůbec není. A naprosto pak chybí nějaký důvod, proč nám byl ten příběh vlastně vyprávěn.

Neuvěřitelně skvěle napsanej film. Je to přehlídka filmového umu, kde stačí minimalistické prostředky k vyjádření děje, emocí, i k překvapivým odhalením. Plejáda hvězd, které dokážou nezastínit příběh. Film o lásce, času a smrti, který balancuje na hraně patetismu, ale překračuje jí jen tak akorát. Film o tom, že i ti, kdo chtějí pomáhat jiným, ať už z jakýchkoli pohnutek, potřebují sami pomoct. Nebudu popisovat příběh, ten je výše naznačený dost. Je dost silný, ale film na něm nestojí. Mimořádný scénář, skvělá hudba, výborní herci. Za mě je to jeden z filmů, který je prostě dobře, že vznikl.

Na první zkouknutí celkem zajímavý počin, ze kterého jsem ale neměl ani ten nejmenší pocit mimořádnosti. Po Českých lvech, kde nová akademie, zdá se, ten pocit měla jsem se na Duklu podíval podruhé...a můj pocit se moc neposunul. Scénář na mě trochu melodramatický, ale budiž, vypuštěním celé řady mikropříběhů a postav, které děj nijak neposouvají ani neovlivňují by se to dalo sestříhat na normální stopáž. Ale příběh je celkem plynulý, atmosféra v dolech je silnou stránkou díla, a herecké příběhy v hlavních i vedlejších rolích na mě působily přirozeně, byť ani ty ne nějak mimořádně. Co mě ale dost nemile překvapilo je kvalita kamery...v polovině scén nevidíte hercům oči, mnoho záběrů není zaostřených...nominace na 'Lvy za kameru...wtf...?! A tam, kde oči vidíte vynikne neskutečně špatná práce maskérů...herci vypadají jako Zombie, je to tak špatné, že to ruší. U díla s takovým rozpočtem a ambicemi bych upřímně čekal na těchto postech mnohem lepší řemeslo. Hodnocení jsem ani po druhém shlédnutí nezměnil, naopak pocit, že jsem prve dal málo se změnil, dvě hvězdy podle mě odpovídají.

Joy je poměrně zásadní film. Našel jsem si ho víceméně ze zvědavosti, protože trojice Jennifer Lawrence - Robert De Niro - Bradley Cooper naznačovala, že za podívání stojí, ač jinak zvenčí moc neláká. Pokud podnikáte, je to film pro vás. Pokud nepodnikáte, zkuste se na něj dívat očima někoho, kdo buduje firmu, investuje všechny svoje peníze, zadluží se až po uši, a jediná možnost, kterou má, aby to nedopadlo zle, je buldočí stisk a vytrvalost. Joy je příběh o tom, že máte geniální nápad, ale musíte ho prodat. A když se vám podaří ho prodat, musíte ho umět vyrobit v dostatečném množství a dostatečně rychle. A když už všechno zvládnete, někdo vám ho bude chtít ukrást. Musíte jít za všechny myslitelné hrany, abyste se dostal (dostala) až k úspěchu. Kdo píše v recenzích, že je to nereálné, ten nepodnikal. Na konci filmu si spolu s hrdinkou vydechnete, a uvědomíte si, že vás (nejen) herci hlavní trojice vtáhli do příběhu způsobem, který není běžný. Však také režisér David O. Russel tenhle režisérsko-herecký vzorec převzal ze skvělé Terapie láskou. Ale Oscarový výkon Jennifer Lawrence v tomhle filmu je bez nadsázky famózní.