TenYearsGone

Bay se definitvně pomátl. Zjevně si chtěl natočit svoji variaci na Nebezpečnou rychlost nebo Splašený vlak. Problém je, že na to režijně nemá. Odhlédněme od toho, jak debilní je scénář a natvrdlé jsou postavy. Bay byl vždycky spíš vizuální režisér. Problém je, že se zasekl v devadesátkách, vůbec se nevyvíjí, točí pořád stejně a nebo dokonce hůř. A ne, neustálé a absolutně necinematické používání záběrů z dronů se těžko dá považovat za inovaci. Jeho hlavní devízou bývaly akce a nadhled. Akce je tady k smíchu, spousta destrukce, ale hlavních postav se jakoby netýká, protože auta bourají a vybuchují nesmyslně kolem nich. Nadhled se u Baye proměnil v mdlou křeč a zakrnělou onanii. Vždyť ten člověk klesl tak hluboko, že cituje svoje vlastní filmy...

Dost možná nejlepší, nejvyzrálejší a nejvypointovanější Tarantino. Herecký koncert Christopha Waltze.

Mělo to potenciál být dokonalým zakončením trilogie, ale coby scénárista se Nolan definitivně utrhl ze řetězu. Spousta jednotlivostí nedává smysl, časová osa děje je otravně smrštěná kvůli kvantu přebytečných postav a většina charakterů působí jako figurky sloužící především příběhu nabitému patosem a sentimentálními promluvami. Nolan chce uzavřít všechny rozehrané linky, ale zároveň otevírá až moc nových. Oceňuju záporáka, Bane sice není tak odzbrojující jako Joker, ale zato působí jako větší fyzická hrozba a má i důkladnější prokreslení. Škoda, že mu nakonec opět podkopne nohy scénář.