AppleCore

Hned od začátku palba plná odkazů, nadsázky, hravosti a fantastický kamery! Škoda, že to v kinech pohořelo... větší škoda, že se nedočkám druhýho dílu. A jenom tak mimochodem: Žádný hluchý a natahovaný momenty tam nejsou. Jenom proto, že to vykřiklo milion lidí před vámi, neznamená, že se tím musíte nechat strhnout. Nechte se strhnout sami sebou. Je to akční palba s obrovskou nadsázkou, která si na nic nehraje, ba co víc, mocně překonává většinu letošních blockbusterů.

Všechny ty pocity jako mrazení v zádech, husí kůže či slzy blaha! To všechno jsem u Man of Steel prožíval tak pětkrát do hodiny, zatímco u Pacific Rim sotva jednou. A proč? Protože film je natočenej bezcitně, beze snahy vštípit se divákovi do mysli, beze snahy zůstat v driftu. Takže jakkoliv skvělá je technická stránka, nebo snad nápady či využitej potenciál, nic to nemění na tom, že to v divákovi nezanechá vůbec nic. Když se navíc poohlídnu po blockbusterech typu Transformers, Battleship nebo i Godzilla, po akční stránce Pacific Rim prohrává, postrádá totiž jakoukoli dynamiku. A co mě u Guillerma šokovalo nejvíc a co vlastně utvořilo moje nízký hodnocení je, jak komerčně a rutinně film spáchal. Konec k tomu všemu působí podobně tupě, jako u již zmíněné Bitevní lodi.

Keanu Reeves asi cítil potřebu zužitkovat svoje zkušenosti nabytý v Matrixu a tak si odskočil z placu 47 Ronin aby spáchal nejdebilnější film roku, kterej nejenže není zábavnej, ale je i vyloženě špatně natočenej. V podstatě kterejkoli asijskej film od komedie po horor je lepší mlátičkou, než tohle!

Původně jsem měl vymyšlenej komentář o tisíci a jednom slovu, ale celej jsem ho zapomněl, tedy vyštěknu alespoň tento dojem: Za posledních pět let nejdůležitější americkej film, kterej říká, jak jsou dnešní generace v prdeli, jak se lidi nechají pohodlně zmanipulovat, jak jednoduchý je skočit jim na špek, jak snadno je online člověk napadnutelnej a že celej život se ubírá podle toho, zda jste odpojeni od toho života virtuálního nebo reálnýho. To všechno skvěle napsaný, zahraný (proč kurva do teď Bateman hrál v takovejch prkotinách?), zrežírovaný a emocionálně tak plný, že ani nemusí hrát geniální hudba Maxe Richtera, abyste jste si uvědomili jak vážnej film to je! Když bych k tomu pak měl připočítat fenomenální finále a Sigur Rós, je to poctivá šestihvězda... jenom škoda, že tu neni.

Nesmysl tak opulentní, že i žraní buráků je tam nereálný!

Předchozí díl se mi i navzdory nenávisti ke Star Treku docela líbil, ALE! Už jenom příšerná ústřední melodie během úvodních znělek mě dokázala nasrat. Hudba je tady tak votřesná, že jinak čtyřhvězdičkovej zážitek hnedle posílá k odpadu. Když k tomu připočtete nudnej a nezajímavej děj, to jediný co vám zbude je skvělá technická stránka a výbornej Cumberbatch... a to jsou ty dvě hvězdy.

Snaha udělat to stylový nakopala prdel snaze udělat to inteligentní. A tak ve výsledku nevidíte vlastně nic zajímavýho... jenom spoustu rádoby efektních hovadin.

Matthew McConaughey předvádí jeden z nejlepších hereckých výkonů svojí kariéry, to ale nic nemění na tom, že ho strčili do kapsy dva hlavní dětští představitelé Tye Sheridan a Jacob Lofland. Parádní, scénáristicky promyšlený a hlavně na nic si nehrající inteligentní drama, kterýmu se nevim proč nedostalo adekvátního ohlasu. Každopádně Jeff Nichols mě (i přes rozvláčnost) znova bavil a stejně jako jeho předchozí palba Take Shelter, si i Mud zaslouží pětihvězdu!

Filmy Windinga Refena si nemůžete pouštět jako například palby od Michaela Baye. Jsou jiný a divácky dost těžko stravitelný. Když jste jeho fanouškem a jeho předchozí tvorba vás zaujala, zaujme vás každej novej kousek v jeho filmografii. Je-li to naopak a vy ho, buď jako ne dost filmem protřelý či podobnou tvorbou nezaujatý člověk, nemáte rádi, nemůže se vám od něj líbit vlastně nic. Je proto otázkou, zda se vám vůbec líbil Drive, což je film, kterej je vlastně úplně stejnej, byť divácky vstřícnější (to neznamená, že by nezapadal do Refenovi běžný tvorby). Pokud se vám totiž Drive líbil (ba jste ho dokonce prohlásili nejlepším filmem roku), zákonitě musíte Only God Forgives milovat... a jste-li mainstreamovej divák, vůbec by jste se do toho neměli pouštět. PS: Hromada z vás píše, že tady Refn hodně ujel, pokud jste ale seznámeni s jeho předchozí tvorbou od prvního dílu Pushera až po současnost, věděli byste, že svůj styl nijak výrazně nemění, že naopak je každým filmem lepší. A pro ty, co nepochopili ani ho*no je tu TOHLE.

Dyatlov Pass Incident je sama o sobě událost na základě který by mohl vzniknout celovečerní mystery trhák a spekulativně všem zasvěcencům objasnit, co se tehdy mohlo stát. Jenomže Renny Harlin to pojal jako "found-footage", děj zasadil do současnosti, před kameru vrazil bandu nevýrazných postav a poslal je do hor vypátrat něco, co ve výsledku vlastně vůbec nevypátrali. Místo toho se všechno obrátilo v Outpost, kde zjistíte ledacos o úplně jiných událostech, než právě o Dyatlov Pass Incident. Protože to ale konec konců není vůbec tak špatná záležitost a protože témata teleportace a cestování časem mi nejsou cizí, nemám problém se třema hvězdama.