AppleCore

Původně jsem si myslel, že tenhle průser má na starost především Skip Woods. Věřil jsem, že Moore coby slušnej řemeslník vytáhne film vzhůru. Ale ne, tady pohřbil každej všechno. Od scénáře, přes režii, technickou stránku až k hereckejm výkonům. Co na tom, že se film veze v akci od začátku do konce, když člověka nezaujme jediná složka. A to ta akce z trailerů působila zatraceně nařachaně. Willis se po celou dobu tváří a chová, jakoby mu už bylo u prdele, jak jeho legendární postava skončí. Přestal proto hláškovat a začal se chovat jako důchodce, přičemž do popředí vrazil svýho syna. Jenomže syn jako samostatná postava nemá šanci obstát, protože je tak prach bídně napsaná a bez chuti zahraná, že pokud vznikne šestka, určitě tam nebude. A záporák? Ve všech dílech byl vcelku charakterní, tady mi byl ale úplně u prdele. Bejt to jako hra, tak by tohle divadlo neobstálo ani jako datadisk.

Mam tam spoiler! Ani zdaleka to není takový, jaký jsem to čekal. Žádnej boj mezi padouchem a poldou. Zatímco prvních čtyřicet minut všechno šlape na pět hvězd, po konfrontaci mezi Goslingem a Cooperem film strmě upadá. Žádnej osudovej střet nenastal (tedy, jak se to veme), veškerý to "kriminálno" se událo v rámci několika mála minut. To, co přišlo po sléze (to jest po tři čtvrtě hodince) není nic víc, než obyčejný tříhvězdičkový civilní drama o běžných problémech pramenících z "temný" minulosti. Protože jsem tedy čekal strhující krimi, je to pro mě zklamání. Jelikož je ale část s Goslingem špičková, nemám problém se čtyřma hvězdama.

Scénáristická vychytanost španělských thrillerů, ale i horrorů či kriminálek nezná mezí a za poslední léta se s tím vším roztrhnul pytel tak, že jejich kadence je téměř vražedná (Lo Imposible, REC, REC 2, El Laberinto del Fauno, No habrá paz para los malvados, Los Ojos de Julia, El Orfanato, Celda 211 a celá řada dalších). Pokud ale v mnohých případech něco selhává, je to nudná a nevýrazná režie bez špetky zápalu, bez nápadu. A stejně jako mnohým filmům španělský tvorby i tomuhle jsem v první polovině chtěl vpálit dvě hvězdy, scénář je ovšem vykonstruován tak, že v poslední půlhodině postaví veškerý dosavadní dění na hlavu a pošle do diváka takovou dávku zvratů, až jsem z toho málem utrpěl infarkt. A to je to v čem Španělé vládnou, oni totiž umí skvěle psát a sundat diváka příběhem/dějem bez potřeby tučných rozpočtů, nebo mnohdy i zbytečných efektů.

Zprvu je nutno říct, že komentář dost možná obsahuje spoiler! Jakoby jste vzali závěrečných dvacet minut z Dívky s dračim tetovánim (od Finchera), roztáhli to na celovečerák a nenápadně do toho vložili farmaceutickou zápletku, aby se tu mohla rozehrát psychologická hra, při který divák neví kde mu hlava stojí a kdo s kým vyjebává víc. Stačí si Craiga coby reportéra zaměnit za psychiatra v podobě Juda Law a za psychicky vyšinutou, ale geniální vyšetřovatelku Rooney Maru dosadit..ehm... Rooney Maru, jako zdánlivou oběť nového léku. Na filmu je ve výsledku nejlepší atmosféra vytvářená ne režií, ne scénářem, ale hudbou Thomase Newmana, kterej ale z výše zmíněného filmu lehce opisuje noty.

Spoiler: Fuck logic! Naberu týpka, kterýho vůbec neznám. Přijedu domu a nechám ho tam samotnýho. Po příjezdu z nákupu na počest toho, že celej barák vykrad uspořádám párty. Když večírek skončí, dívám se jak moji celoživotní přátelé brutálně umírají. Při útěku lezu do schodů po čtyřech, protože doufám, že tak budu rychlejší. Při útěku ve venkovním prostoru pak ze schodů rovnou válím sudy. Při přeskoku asi dvacet centimetrů vysokýho plotu zakopnu, jelikož jsem v tom nikdy nebyl zrovna zdatnej. Když mi pak pan šerif zcela nechtěně zanechá bednu s důkazy před nosem, zjistím šokující objev, že jsem příbuznej toho magora. Proto ho pak, když mu hrozí jistá smrt, zachráním, protože je mi jedno, že moji přátelé brutálně zemřeli jeho rukou, je to přece můj bratranec. A vůbec mi neni divný, že ho šerif nechce zatknout. Kurva! A to 3D je v názvu proč, když tam stejně tři dé efekt je jeden a ještě k tomu pěkně trapnej? Posledních pár otázek na závěr: Proč se tohle vůbec točí? Proč se to bere vážně? Proč tomu někdo dá pět hvězd? Proč to neni jako komedie myšlený? Bývá v zavřených rakvích uprostřed noci světlo?

Docela bych si dokázal představit, jak film vyfasuje dvou set milionovej rozpočet, scénář se roztáhne na tři hodiny filmu, režie se ujme Zack Snyder a rozpoutají se orgie jdoucí daleko za hranice naší představivosti. Realita je ovšem jiná. Audiovizuální stránka sice boří diváka do křesla, ale to je tak všechno. Obrovskej potenciál totiž zůstal nevyužitej, nebo spíš tvůrci při jeho zpracovávání skončili na půli cesty, což je škoda, protože jinak je to dílo vskutku zajímavý a nápadů plný. A třebaže skupinu Nightwish nesnášim, jsem přesvědčenej, že coby tvůrce soundtracků bych je miloval. Z mého komentáře se může zdát, že mě Imaginaerum moc nevzalo, opak je však pravdou, jen bych si to doved představit zkrátka větší. Tady ta opulentnost šumí do prázdna.

Za normálních okolností jsem vždycky rád, když je horror horrorem a ne pošahanym thrillerem, ve kterym běhá mentál s motorovkou. Při sledování mámy jsem byl ovšem vskutku znechucen. Očekávaje vpád krvavých orgií urputně a násilím jsem odtrhával svá víčka od očí, aby se vší tou nudou nezavřela. Až by se chtělo říct, že nakonec víc krve cákalo ze mě, než z filmu. A třebaže vždy tvrdím, že horror by neměl být definován litry rudé tekutiny, po shlédnutí tohoto budu asi razit opak. Film má dva zásadní problémy. Tím prvním je otřesná rutinní hudba, která potenciál atmosféry drží hluboko v šatníku, ze kterýho máma leze ven. Druhým problémem je pak šílená, ale až skoro fakt otřesná šablonovitost. Díky tomu naprosto přesně víte co v jakém momentě očekávat, čeho se kdy leknout a vlastně můžete s velkým předstihem hádat, kudy se děj bude ubírat a jak to všechno dopadne, přičemž v závěru budete mít pocit, jakoby jste se dívali na nepříliš vydařenou pohádku od Tima Burtona. Taky absence krve konec konců vadí hodně, protože obvykle (když už nic jinýho) alespoň nechává diváka v pozoru (tady snaha o chytrej horror prostě nevyšla). Lekačky jsem k tomu všemu prozíval s pocitem, že horší věci prožiju při psaní tohohle komentáře. Že kamera nadprůměrná, že herci fajn, to potom ho*no platný.

S naprostym nezájmem jsem se šťoural v nose a čekal, kdy se stane něco zásadního. A když se to stalo, bylo mi to úplně fuck. Že tvůrci stvořili vcelku uvěřitelnou Prahu padesátejch let taky není žádná velká výhra, u nás to totiž vypadá už padesát let stejně. "Pochvalu" zasluhuje i scénář, ten se tváří sofistikovaně, že v něm je ukryto "něco" víc, než vidíme nebo slyšíme, fakt jest, že koukat mě na to nebavilo a nebejt občasnejch úsměvnejch hlodů Ivana Trojana, zcela jistě by mě to nebavilo ani poslouchat, přičemž to "něco" víc tam prostě neni. Při vší jednoduchosti jsem dokonce ani nevěděl co a proč se právě odehrává, jaká byla motivace postav nebo co vlastně Trojan vyšetřoval (ten film tu zápletku prezentuje, jako by mu bylo úplně jedno, co se v něm děje). Ondříčkova režie k tomu všemu působí nemastně, neslaně a vůbec bez chuti (nutno ale říct, že aspiruje na nejlepšího českýho tvůrce současnosti). A Muchow (ať už záměrně nebo omylem) vykrad v jedný skladbě Thomase Newmana. Takže asi tak: Na český poměry je to film sice nadprůměrnej, ale když se chce tvářit světově, musí tak i vypadat.

Gangsterka přizpůsobená dnešnímu publiku. Je to komerční, je to hloupý, nemůže to konkurovat dnešním blocbusterům ani klasikám žánru a Scorsese, Coppola a De Palma by filmu uštědřili několik ran v podobě hlasitýho smíchu. Jenomže ono to baví a na ty dvě hodinky to jako oddechovka bohatě stačí. Má to spoustu akce, spoustu krve a hlavně to má styl.

Spatlanina všech výjimečnejch literárních postav do jednoho ne moc přesvědčivýho celku, kterej je ale i tak stokrát lepší a zábavnější, než trapný Avengers! Zajímavý je, že se tady velká většina ohání pojmem "hollywoodská komerce" a hází film do odpadu, aniž by se zamysleli nad tím, co vzniká v současnosti. Když se na Ligu podíváte dneska, působí zatraceně oldschoolově.