AppleCore

Nolan prostě neumí zůstat při zemi a natočit film pro tuctovýho diváka prahnoucího po epice a akci. A tak je i Dunkirk strukturou vyprávění složitější, než je u žánru zvykem. To může kdekoho vyděsit nebo přímo zklamat, já to ale považuju za geniální tah, díky kterýmu se Dunkirk odlišuje od všech dalších válečných dramat. Jednu událost tady totiž vidíme hned třikrát, pokaždý ale očima jiných charakterů (nutno ale podotknout, že to není o silných jednotlivcích, ke kterým si máte utvářet vazby). Chvíli jsme na zemi, chvíli na vodě, pak ve vzduchu a všechno se to mísí do střihově šílený mozaiky, která ač z hlediska časový návaznosti nedává zprvu smysl, ve finále vypramení v jeden neskutečně epickej příběh mnoha lidí, kteří čelili při operaci Dynamo hotovýmu peklu. Po technický stránce pak diváka strhne snad úplně všechno - prostě proto, že tady se nejede na CGI efekty. Když se potápí loď, tak se prostě potápí loď. Když z nebe padá Spitfire, tak prostě do moře spadne Spitfre! Kamera je fantastická a zvukový efekty ohromující (každej nálet z vás vystřílí duši). A tak dále. Celý je to ke všemu zaobalený do dalšího fenomenálního soundtracku Hanse Zimmera, kterej od úvodních vteřin vytváří hutnou atmosféru plnou utrpení a ve finále svými motivy poskytne pocit naděje a štěstí. Další pecka Christophera Nolana, která u mnohých uzraje až při opětovném shlédnutí.

Jeden z těch vzácných blockbusterů, který se vymyká dnešním standardům, že film musí bejt tupej, hlasitej a akční - "War for the Planet of the Apes" je dusný intenzivní drama! Zároveň jedna z mála sérií, která svým scenáristickým zpracováním a motivy dokáže přebít všechny "fančízy" za posledních dvacet let ("Válka o planetu opic" je rozehraná takovým způsobem, že lze s klidem vyprávět tucty dalších příběhů - ať už s návazností na tuhle sérii, nebo s možností rozjetí úplně nový). K tomu si připočtěte fenomenální CGI (Caesar vypadá jako Andy Serkis víc než kdy jindy), parádní kameru, ukázkovou práci s charaktery, funkční emocionální rovinu, přesnou režii, řadu filmových odkazů a první skutečně parádní soundtrack od jinak tragickýho Michaela Giacchina. Málokdy uteče sto čtyřicet minut tak rychle. "APES TOGETHER STRONG!"

Ghost in the Shell je skvělej případ toho, jak kritika utváří úsudek běžnýho diváka a film jako takovej pak upadá v zánik! Nedotčen japonským originálem, užil jsem si Ghost in the Shell víc, než jsem dle všech těch kritických reakcí očekával. Proč? Prostě proto, že je to výborná „cyber detektivka“ pevně stojící na vlastních nohách, perfektně vyvážená mezi komerčním blockbusterem a chytrou nekonvenční sci-fi - příběhově úplně někde jinde, než konkurence vydělávající v kinech miliardy. Ghost in the shell je ještě ke všemu podpořen parádními efekty, skvělým soundtrackem a ozvučením. To, že by film jako celek mohl být o něco dynamičtější a údernější, vem čert! Myslím čtyři, dávám pět.

Snad proto, že jsem o existenci filmu neměl tušení, neviděl trailer ani nezaslechl nejmenší zmínku, mě "Der kommer en dag" zničil jako máloco v poslední době. Vše od režie, přes herecký výkony (jak dospělých tak dětí), scénář až po soundtrack a dál, je přesně tak, jak by mělo být. Kdo ujíždí na Ondskan nebo King of Bastoy Island, musí uzřít i tohle. Nebejt Netflixu, asi bych to nikdy neviděl!

Zprvu inteligentní thriller protkaný skrz na skrz tématy a zájmem stvořit kult, záhy až obyčejná lehce přehnaná - byť stále ne úplně hloupá - pohádka s prvky zvrácenýho hororu. Jakoby scénárista tak rychle hledal finále, až se sám ztratil v změti toho všeho, co v úvodu nastolil. Každopádně vizuálně nic lepšího v rámci žánru dlouho nevzniklo, atmosféra je skvělá, herci přesní, soundtrack správně tajemnej a Verbinski by už konečně zasloužil dolar na Bioshock! Škoda filmových pitomců (čti kritiků), kteří relativně originální filmy (kterým "A Cure for Wellness" rozhodně je) strhávají z očí tolika diváků a připravují nás tak o potenciální budoucí nářezy!

War Machine je sice 90 minut nudy a 30 minut parády, poslední záběr - kterej dokonale koresponduje se záběrem úvodním - to ale fakt zabil... v tom nejlepším slova smyslu!

13 Reasons Why nestíhá nudit ani ve chvílích, ve kterých se nic moc neděje. PROČ? 1. Scénář je naprosto ukázkově vykonstruovanej 2. Obsazení je přesný a herecký výkony nikdy nejdou za hranice reálií 3. Obsahuje spoustu postav se kterými se divák může ztotožnit 4. Parádní soundtrack 5. Temná, smutná a bezvýchodná atmosféra 6. Chytrá režie, která si hraje s divákovou pozorností (kolikrát jste ztratili přehled v časových liniích?) 7. Silnej příběh o dospívání, ve kterém má jedna pomluva potenciál měnit celej život 8. Ve finále vyplyne vážný - ač trochu naivní - poselství 9. Ani na chvíli nemáte pocit, že sledujete hloupej teenage flák typu 90210 10. Všechno z toho lze ve skutečném životě zažít 11. V žádnym ohledu se nemůže divákovi znelíbit 12. Absence zbytečností 13. Jede pevně na jistotu! (to je zároveň největší mínus, nečekejte žánrové experimenty, nebo šokující zvraty.)

Aby finále mělo na diváka ten správný impact, musí být dobře seznámený s Shyamalanovo předchozí tvorbou (minimálně s prvními třemi filmy), pokud tomu tak není, nejenže se konec mine účinkem, ale vlastně film ani správně nepochopí! Split totiž - jakkoliv tuctově se v úvodních minutách jeví - není vůbec tradiční thriller. Čím více plyne svému konci, tím větší smysl dává a diváka ková hlouběji a hlouběji do pohovky. Shyamalan složil reparát za předchozí šílenosti a jako bonus se vydává rozbít Marvel! K pěti hvězdám kousek chybí, přesto je dám!

Nečekaná pecka, která bez kýče a potosu jede vstříc svýmu konci takovým tempem, že ačkoliv vám na hodinkách uběhnou dvě hodiny, pocitově to připadá jak pár minut! Perfektní skloubení autentických záběrů s filmovou rekonstrukcí, skutečně působící postavy, parádní soundtrack, sebejistá režie a masakrální pouliční přestřelka, která tu nebyla od dob Heatu - to všechno podtrhuje onen strhující hon za pomatenejma zmrdama, který ve jménu Aláha nestydatě vybuchují v davech a myslí si, že mění budoucnost vesmíru!

Mnohem lepší a původní trilogii věrnější Star Wars film než Abramsova uspěchaná a nedomyšlená Force Awakens, přesto ale pořád ne tak zábavnej a svěží jako právě hitovky z 80s. Michael Giacchino navíc už zcela tradičně komolí hudební velikány, protože nemá v repertoáru nic než kopie, takže ačkoliv to svým soundtrackem tentokrát úplně nezabil, stále si myslím, že by hudbu pro všechny Star Wars měl skládat Williams (dokud ještě žije!) a Giacchina by měli zamknout někam do klece!. Vizuálně je to každopádně pecka a CGI efekty jsou oproti epizode VII mnohem uvěřitelnější. Příště by to už ale chtělo i pořádnou postavu, která bude diváka bavit stejně jako před třemi dekádami Han Solo.