Brejlil

Tato bondovka víceméně určila žánr na dlouho dopředu. Zápletku nelze brát vážně (tedy zamoření Fort Knox bych ještě chápal, ale úvodní spekulace proč Goldfinger pašuje zlato jsou opravdu úchylné), a tak se tvůrci věnovali drobné sebeparodii. Nahá pozlacená dívka se stala ikonou filmu a jistě přitáhla i několik dalších diváků. Fröbeho padouch se stal prototypem některých dalších maniakálních postaviček. Prostě řečeno, tato bondovka je prototyp těch dalších, a protože je první, je i nejčerstvější. "Očekáváte, že promluvím?" - "Ne, pane Bonde. Očekávám, že zemřete."

Vyrovnávání s minulostí po německu. Kam se hrabe Hřebejk a Pelíšky. Celkem absurdní nápad je totažen skoro do dokonalosti. Ach ty časy DDR a Eine Kessel Buntes...

Dokud Septim řádí ve svém známém území, kde úděrně kombinuje psychické a fyzické násilí na zaměstnancích (je kupodivu, že nestávkují) s podlézavostí vůči hostům podniku, je to dobré. Pak ovšem následuje zmatená honička po horách, plná sněhu, vrtulníku a nudy. A právě nuda posílá celek jen do průměru.

Proč jen, proč jen, proč jen je konec čiré fyzikální WTF? Veškerý zážitek z filmu šel do háje. Tedy opravdu ne veškerý, protože prvních asi 20 minut je fantastických a dokonalých a Cuarón se ještě na několika místech "vytasil" s krásnými a nebývalými vizuálními nápady. Ale fyzika dostávala často zabrat, některá místa měla být slzopudná, ale spíše mi vadila a ten konec. OMG! PS. Žádná komunikace s Číňanem, ten člověk byl Inuit (Eskymák pro ty, co tápou). PPS. Po druhém shlédnutí přeci jen pět hvězdiček, ty moje námitky jsou malicherné.

Co to bylo? Co to bylo? Japonské podobenství, japonská moralita nebo japonská blbost? Ach jo, když už bych natáčel takový film, rozhodně by vypadal mnohem hůř, chápejte, více explicitního násilí, více explicitního sexu a tak. Je totiž smutné, když film narazí na hranice podivných japonských cenzurních zákonů. Takže nic, jako horor plný nechutných záběrů to rozhodně nefunguje. A zbytek je v podstatě plochá historka okresního formátu. I když nějaký přesah tam jistě je, jenže bohužel nejsem Japonec, takže mně uniká. No aspoň že se mučitel zřejmě najde a ujasní si, jaká je jeho sexuální orientace.

Poměrně dlouho se John Woo snaží udržet film "jakoby" reálný. Malé soukromé peklíčko ve válečné zóně. Mamon křiví charaktery. Lovec jelenů po hongkongsku. Ve scéně útěku z vietnamského zajetí se vše láme, protože Wooův styl vítězí nad ideami. Bohužel ještě horší je to ve scéně pomsty, neúměrně dlouhé honičce, která vypadala jako velmi levná variace na Kobru 11 a předchozí snahu úplně likviduje.

Válečný film podle osvědčeného mustru. Otec alkoholik, který ve správnou chvíli udělá správnou věc. Láska. "Ne, nebudu nosit zbraň." Těžko na cvičišti, těžko před soudem. První část docela ujde. V pěkných zlatavých odstínech Gibson předvádí sen o nevinné Americe. A pak přijde zlom: chladné barvy a v nich krev, vnitřnosti, exploze, plameny, křik umírajících, záblesky z hlavní. Válku a její hnus Gibson naservíroval naprosto bezohledně. Zvláště scéna, ve které jsou Američané opět sehnáni z útesu, je nervy drásající. A mezi tím náš "prosťáček" zachránil naprosto neuvěřitelným způsobem na 70 lidí. Jenže Gibson si také nemohl odpustit zpomalené záběry, protože "emoce", své oblíbené náboženské motivy, které sice souzní s hrdinou, ale přesto. Naprosto šílená mi přišla hudba. Jako pocta jednomu nečekaně odvážnému muži je film dobrý. A Mel ukázal, že režii má pořád ještě v paži. Snad mu tedy v Hollywoodu odpustí a dostane se k něčemu lepšímu.

I když mám rád Tracyho a Hepburnovou, i když Poitier tu předvádí skvělý výkon, a i když jsem se občas i zasmál, myslím, že tento film byl výrazně přeceněn pro svůj "politický" podtext a snahu "držet prst na tepu doby". Doba se změnila a film je dnes spíše dokumentem doby, než nadčasovým dílem.

Když ono to má tak smutně předpověditelný scénář a co si budu nalhávat, i nepříliš zvládnutě natočenou akci, že víc než tři hvězdičky nedám. A chtěl bych, moc by sem chtěl, už jen za Mikaela, kterému jeho zarputilce docela věřím.

Takový lepší průměr. Hamilton je charismatický klaďas k pohledání, ale trochu mu sráží nohy scénář. A samozřejmě obligátní "výroba" traumatu, byť tady je alespoň nečekaná a neslouží tak úplně k jeho "pohonu" vpřed. Začátek je nečekaně dobrý a brutální a závěrečná bitka v hotelu ukazuje, že režisérka má svého Greengrasse dobře nakoukaného, ale občas se objevuje nuda. A to u takovýchto filmů nepromíjím.