Ketri

Je to tak 3,75. Film měl spád, ty odkazy na možné propojení spojených sil Mossadu a KGB, které se snaží pomoci americkému nedemokratickému a zaostalému právnímu systému byly super. Konec byl opravdu slabinou filmu, ale mám pocit, že toto řešení odráží současnou situaci v USA.

Jen Boží láska je věčná. A nic není zadarmo (nikoliv z té finanční stránky). Opravdu je nutné vždy něco ztratit, abychom mohli něco získat? A stojí některé ztráty za to nové? Po zhlédnutí tohoto filmu se mi chtělo křičet z okna, že život stojí totálně za h...o!!! Ale ještě mu dám šanci.

Hned na začátku tohoto filmu jsem nemohla nevzpomenout na podobný skvost z korejské dílny "Syupomaeniottdeon sanai". Začínám mít pocit, že k tomu, aby byl člověk spravedlivý, ohleduplný a slabším pomáhající, musí být totálně na hlavu. A to nejen v dnešní době. Doufám, že mě teď místní pravověrní neupálí, ale během studií jsem došla k "překvapivému" závěru, že lidé, kteří se jali pomáhat druhým a přiklonili se buď k Bohu nebo prostě jen k Dobru obecně, učinili tak po nějaké tragické události v jejich životě a nebo byli poněkud "jiného" smýšlení. Za tu druhou kategorii buďme všichni vděčni.

Za tento pořad opravdu musím upřímně poděkovat. Díky němu můžu o víkendu zmizet zpátky do postele a dítko to ani nepostřehne.

No, kdyby to bylo tak o 30 minut kratší, vyměnili by se herci (kromě Taniy Raymonde), scénárista by se trochu zamyslel nad příběhem, zalovil v příručce o mobilních telefonech, přečetl si něco o bateriích a svůj počin přepsal - tak by to byl docela dobrej film, ne? Na filmu je uveden rok 2007.

Tak tohle je film přesně podle mého gusta. Děj zasazený do reálného historického základu okořeněný špetkou fantasy. Asiaté opět nezklamali ve vizuální rovině. Nenápadnou formou Japonci předvedli historický fakt, kdy za šogunátu začalo Japonsko poodhalovat svá tajemství "západnímu světu". Megalomanské paláce východního stylu doplněné gotickými okny a místnosti zdobené barokními obrazy vládců, obrovské armády a barevné pozadí jakoby chtěly v divákovi navodit představu kreslené mangy či komiksu. Tak, hoši, děkujeme.

Řekla bych, že se tento film snaží alespoň částečně zprostředkovat "normálním" lidem svět pacientů s klinickou depresí. Takže ty fyzické projevy nemoci si několikrát vynásobte (spíše i umocněte) a pak dostanete obraz toho, co se mohlo hlavní hrdince odehrávat v hlavě. Ve filmu je hodně přínosná pasáž - rozhovor Ashley Judd s Lauren Lee Smith na téma pěti rad od přátel jak se z deprese "vyléčit". Konec filmu považuji trochu za nešťastný, ale budiž.

V žánrové specifikaci určitě ještě chybí komedie. Naposled jsem se takhle nasmála u hororů Sama Raimiho. Dalo by se to brát i jako sociologická studie korejské společnosti - věčný boj město kontra vesnice. Dostane se vám i životního moudra: Když nemůžete žít život podle svých představ, představujte si život, jaký žijete. Ale hlavně: ZA VŠECHNO MŮŽOU JAPONCI :-)))

Hodnocení je možná nadsazené neboť píši hned po shlédnutí filmu a jak říká klasik: "jsem pln dojmu, ale něco malého by se do mě vešlo". I ta připálená vánočka, kterou jsem u filmu okousávala chutnala jako z kuchyně Julie Child. Osvědčená dvojice z filmu Doubt opět excelovala. Poslední dobou mi přijde, že se filmoví tvůrci snaží dokázat (a celkem úspěšně) že Maryl Streep není krásná jen s pomocí dokonale upravené tváře a vychytaného stylu /Prada/, ale i jako jeptiška /Doubt/ či bývalá státní úřednice a kuchařka z poválečných let s vizáží poplatnou své době - Julia Child. A byť chudák mluvila ve stejné oktávě jako ten nebohý humr snažící se dostat z horké lázně - stále byla dokonalá. Pasáže vyprávějící životní příběh Julie Child byly přeci jen lepší a zajímavější než příběh ze současnosti, ale kombinace obou se měnila v dokonalost (ale, no ale ta současná část mohla být o něco kratší). Je to prostě takový milý příběh o marném boji naučit Američany používat celý příbor a mezi něj vkládat opravdové, chuťově rozmanité a geneticky nemodifikované potraviny. Pozn.: Divím se, že Julia Powell neměla druhý den pod okny demonstranty obhajující humří práva.

Nuda, nuda, sníh, sníh.