Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Dokumentárny
  • Akčný
  • Krátkometrážny

Recenzie (33)

plagát

Můj nejlepší nepřítel (2010) 

Lze zlo porazit pouze ušlechtilými ideály, nebo je k jeho zničení nutné stát se stejní jako to, co nenávidíme a proti čemu bojujeme? Tahle otázka mě trápí už dlouho. Snímek Můj nejlepší nepřítel toto téma uchopil velmi nadějně a hru o zlu a jeho mstění rozehrává v prostředí nevinných mladých dětských duší. Tedy, nevinných alespoň zpočátku, dokud se neukáže, že umírněnost je v této hře projevem slabosti, a ta nezůstane nepotrestána. Ale jak nadějně film začal, tak nepochopitelně skončil. Nepochopitelně pro mě, protože jsem čekal nějakou odpověď a žádnou jsem nedostal. Ona možná ani žádná odpověď neexistuje, ale film skončil tak náhle a nijak, že si říkám, jestli jsem v něm nakonec neviděl něco, co v něm ani není. Možná nemá žádné hlubší poselství a je jenom filmem o partách kluků, co si dělají naschvály. Asi jo. Je to škoda.

plagát

Carrie (2013) 

Carrie byla předělána do modernějšího hávu. A vzhledem k tomu, že se jedná o remake, nabízí se srovnání s původním snímkem z roku 1976. Alespoň krátké. Tak tedy: Problémy se šílenou matkou byly poněkud upozaděny a hlavním zdrojem starostí nebohé Carrie je šikana od spolužaček ve škole. Zatímco v původním snímku šel z fanatické matky mráz po zádech téměř vždy, když se objevila, tady dala průchod své zběsilosti až v několika závěrečných scénách a ze začátku tak nemuselo být divákovi jasné, že právě život s despotickou matkou je důvodem Carriina podivného chování. Carrie spíš než jako outsider působí roztomile, i když si nejsem úplně jist, jestli to je mínus nebo plus. Pro samotný příběh spíš mínus, pro oko diváka plus =) Trochu nejasné byly také motivy některých spolužáků, respektive rozdělení charakterů na hodné a zlé bylo příliš šablonovité. Avšak zakončení plesu bylo dechberoucí. Lepší efekty díky modernější technologii, tady nová Carrie vítězí a nasadí divákovi husí kůži. Abych to na závěr nějak shrnul, remake Carrie není tak temný a syrový jako původní snímek, je takový uhlazenější. Na druhou stranu, závěrečné scény diváka o to prudčeji vytrhnou z té uhlazenosti, do které ho předchozí děj ukolébal. Nebudu k filmu přehnaně kritický jen proto, že se jedná o remake. Tak nějak nestojím o to, plácat se s hipstery po zádech, jak jsme té hloupé kopii natřeli a pak se ukájet u originálu při myšlence na to, jak jsem sám hluboce originální. Své kvality mají oba snímky. Jako u originálu, čtyři hvězdičky budiž.

plagát

Mrtvý sníh (2009) 

Nacistické zombie v hlavní roli severské vyvražďovačky, to zní jako super nápad na zombie parodii, říkal jsem si. Pravdu jsem měl tak nějak napůl. První polovina filmu postrádá jakýkoliv vtip a i když v ní hororový prvek jakž takž funguje, kvůli němu jsem si tento film opravdu nepustil a navíc dosahuje kvalit pouze průměrné teenagerovské vyvražďovačky, jakých lze vidět spousty a vzájemně ve své šablonovitosti tak nějak splývají. Avšak ve druhé polovině náhle začne na úkor hororového prvku fungovat humor a ze snímku se stane úplně jiný film, než jakým byl ještě před chvílí. Z průměrné až lehce podprůměrné vyvražďovačky se stává až překvapivě vtipná a zábavná parodie na zombie horory, u které jsem se vážně i nahlas zasmál (čím jiným zabíjet nacistické zombie než srpem a kladivem), což by mě při sledování první půli vážně nenapadlo. První část bych tedy hodnotil lehce podprůměrnými dvěma hvězdičkami a část druhou lepšími čtyřmi hvězdičkami, celkově tedy vychází 3*, které teď, když ve mně ještě doznívají dojmy ze silnější druhé poloviny filmu, dávám opravdu s těžkým srdcem. Škoda té nepovedené první poloviny, škoda.

plagát

Live in Bzenec (1991) (koncert) 

Nejlepší Formanova komedie.

plagát

Stávka! (1998) 

Milé, vtipné, chvílemi dojemné, po celou dobu zábavné. K tomu všemu sympatické herecké obsazení a skvělý dobový soundtrack. Tomuto filmu lze opravdu máloco vytknout, snad jedině závěrečná stávka mohla být delší (nikoliv nutně stopáží) a trochu méně naivní, stejně jako reakce na ni. Ale celkově tyhle vzpoury proti vrchnosti já mám rád, a této vzpouře jsem fandil obzvlášť rád.

plagát

Firemný masaker: Hrôza v Maďarsku (2006) 

Zpočátku působí trochu zmatečně, když autoři chvíli navozují děsivou atmosféru, aby ji hned nato uťali suchým vtípkem. Stejně tak se snímek chvílemi schyluje k vyvražďovačkovým klišé, když tu náhle je utne nečekaným a rozhodně neklišovitým rozřešením. Nakonec to ale dohromady tak nějak funguje, a film se dá svým způsobem uchopit jako taková roztomile béčková parodie na vyvražďovací horory, které však paradoxně převyšuje logičností a chytrostí, tedy vlastnostmi, jež mi u filmů podobného typu scházely. Postavy v tomto snímku rozhodně nejsou hloupými a nelogicky se chovajícími teenagery a vrah není nadlidské nezničitelné monstrum. Sláva!

plagát

Houbičky (2007) 

Předvídatelný děj v kombinaci s naprosto dementním chováním aktérů je ta nejhorší kombinace, která může horor potkat. Po lese se potloukají mentální vidláci se sekyrou, ideální místo, kde postavit tábor. Klíče od auta a mobilů nejlíp svěříme největšímu blbcovi, co by se mohlo stát? Čekat, až jedinej, kdo má zkušenosti s houbičkama přidělí všem odpovídající dávku? Nee, radši sežereme všechno, co najdeme v lese, co by se mohlo stát? Někdo se ztratil, radši se při hledání rozdělíme, abysme se pak po zbytek filmu mohli hledat. Támhle je dům, tam si dáme sraz. Před domem? Nee, všichni se schováme v náhodných místnostech a pak se i v domě budeme hledat. Jestli se všechnu tuhle blbost snažili autoři snímku jakoby vysvětlit tím šokujícím závěrem, pak musím říct, že u mě jim to teda neprošlo. Posledních pět minut tu hodinu trvající přehlídku demence nezachrání. Ale ta demence je asi u podobných vyvražďovaček nutností, protože normálně myslící lidi by z podobných situací byli během chvilky venku. Tak tedy v rámci žánru alespoň ty dvě hvězdičky dám, už kvůli té mluvící krávě.

plagát

Pusinky (2007) 

Pokud čekáte dívčí verzi teen komedie s Kotkem a Mádlem, na film se ani nedívejte, zbytečně mu pak své zklamání dáte sežrat nízkým hodnocením, které si rozhodně nezaslouží. Pusinky se totiž nesnaží být nijak zvlášť vtipné, naopak jsou existenciálním dramatem o pozici mladého člověka v současné společnosti. Iška je latentní lesbička, sama sobě se kvůli tomu hnusí a trpí sebevražednými sklony. Karolína trpí pocitem zbytečnosti a postradatelnosti a o vlastní ceně se ujišťuje prospěchářskou promiskuitou. Vendula není spokojená se svým vzhledem a tak sama sebe hodnotí skrze zájem mužů, kterým se lacině podbízí. A právě tyhle tři dívky si vyrazí na výlet, kde už se nemají před svými problémy kam schovat a jsou chtě nechtě nuceny se s nimi vypořádat. Není to nic snadného, ale poukazování na problémy ostatních vlastní problémy jakoby umenšuje. Ale jak tím projít a zároveň neztratit před kamarádkami tvář, respektive neztratit rovnou kamarádky? To velmi věrohodně mapuje právě tento film.

plagát

Diera (2001) 

Já tleskám a upřímně nechápu ta nízká hodnocení. Temná psychologická hra, rozehraná na pozadí mrazivého příběhu. Příběh má několik verzí - někdo lže, ale kdo, a hlavně, jaký má motiv? Jen škoda, že s průběhem filmu začínalo být rozuzlení víceméně jasné, a spíš než jako šok - jak by tomuto filmu slušelo - přichází v závěru jako potvrzení domněnek, které divák po chvíli sledování získá. Tak trochu lze filmu vytknout i občasné nepochopitelné jednání některých postav v určitých situacích - například arogantní jednání Martina s vyšetřujícími policisty, které vzhledem k jeho situaci tak nějak nedává smysl. Přesto si však film za vývoj příběhu, mrazivou atmosféru a v neposlední řadě za překvapivý konec (ne, nemluvím o rozuzlení, jak jsem napsal výše , to vám dojde už dřív), zaslouží rozhodně víc, než průměrné hodnocení.

plagát

Zatemněná demokracie (2010) 

Dokument jako by se nemohl rozhodnout, o čem vlastně bude pojednávat, a tak chvíli hovoří o české neonacistické scéně, chvíli o terorismu na Středním východě, do toho vkládá vyprávění o útěku některých vězňů z koncentračních táborů a následně se tato témata snaží křečovitě spojit dohromady v nějaký tematický celek, což se mu však nijak zvlášť nedaří. Proč se autoři za každou cenu snažili do dokumentu napasovat středovýchodní tématiku, která v jejich podání pozvolně přechází v tématiku islámskou, mi jaksi uniká, tím spíš, že se ani neobtěžovali dát slovo nějakému odborníkovi na toto téma, a tak v dokumentu zaznívají očividné nesmysly, jako například tvrzení, že podle islámu jsou všichni kromě muslimů pohané. Zhruba od poloviny dokument konečně začne být tematicky ucelenější a věnuje se již jen české neonacistické scéně. Bohužel, i v tomto selhává. Jakoby tvůrci nevěděli, co o tématu chtějí říct, a tak namísto kupříkladu zmapování vývoje české neonacistické scény, což by byl jistě počin chvályhodný, se vcelku dozvídáme jen to, že neonacisté jsou hloupí, frustrovaní a agresivní. Dokument nakonec zachraňuje přehled několika nejznámějších kriminálních a politických kauz, které mají čeští neonacisté na svědomí, ale i ten je srážen mizernou technickou úrovní, kdy se například na obrazovce objeví citace, kterou následně čte doprovodný hlas, který si však mění slova z citace dle libosti. I když zpracování je otřesné, tak za téma tu hvězdičku dám. Dokumenty na téma neonacismu v Čechách by určitě vznikat měly, jen příště prosím kvalitněji.