Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Krimi
  • Komédia
  • Akčný
  • Rozprávka

Recenzie (1 434)

plagát

Krev andělů (1998) 

Ženský melodram, na němž je cennější zajímavé zasazení do dobových reálií Španělska těsně před občanskou válkou, než příběh sám.

plagát

Edith a Marlene (2022) (divadelný záznam) 

Představení jednoznačně vévodí dokonalý výkon a dokonalý zpěv Hany Fialové coby Edith Piaf. Pokud bych hodnotil jen ji samotnou, bylo by to pět hvězdiček, a ještě třikrát podtržených, za neuvěřitelnou reinkarnaci nejlepší světové šansoniérky všech dob. Zbytek už je jen běžný průměr, který převyšuje ještě výkon orchestru a nenápadná, nicméně o to účinnější režie. Díky zjevení Hany Fialové však pod čtyři hvězdy ani jako pro celek jít nemůžu, s ní zde vše stojí a padá.

plagát

Píšťalka pro dva (1974) (TV film) 

Podivný scénář, podivná režie a místy tak protivnė ukřičené hraní, až z toho bolely uši. Tohle i jednou je až moc.

plagát

Fanynka (1987) (TV film) 

Klasický příběh, který jen rozvíjí stokrát obehrané téma. Inscenace je sice po všech stránkách profesionálně slušně zvládnutá, na druhou stranu ale ničím nepřevyšuje dobrý průměr, i herecké výkony jsou místy až příliš rutinní. Výsledek je příjemný, ničím neurazí, ale ani nenadchne.

plagát

Zločin pátera Amara (1968) (TV film) 

Inscenaci vévodí zejména výkon Eduarda Cupáka, rovněž odporně úlisná figurka v podání Jana Libíčka nemá chybu.  Za to, že je zde osmatřicetiletý a nikterak již mladistvě vyhlížející Haničinec označován za mladíka sám herec nemůže, ovšem režisér snad mohl být v jeho obsazení soudnější, i když jde spíš o vedlejší postavu. Ačkoliv bylo natočeno v době uvolnění Pražského jara, proticírkevní akcent byl zvýrazněn možná i o trošku víc, než bylo opravdu nutné, např. ve zbytečně přehnané "učené disputaci" mezi farářem a   kanovníkem. Nicméně o pokrytectví církve jinak také nijak nepochybuji, méně je ale někdy více. Čtyři hvězdy spíš z nostalgie, protože to, co bylo ve své době možné považovat za běžný průměr, se ve srovnání s dnešní televizní produkcí jeví již nadprůměrné. Jako určitou perličku a přesvědčivý důkaz hereckého mistrovství vnímám Cupákem perfektně ztvárněnou sexuální touhu po mladé Amélii navzdory jeho skutečné sexuální orientaci.

plagát

Neľútostný súboj (1975) 

Místy jako by si režisér chtěl střihnout i komedii (například ve scéně, kdy Ventura sám rozpráší demonstrující hinduisty), ale i v některých dalších okamžicích, což působilo nejen směšně, ale i poněkud nepatřičně. Snad chtěl trochu nadlehčit téma, aby nepůsobilo natolik vážně, těžko říct. I některé napínavé scény měly v sobě jakousi úsměvnou nadsázku, ale o parodii přitom nešlo. Nicméně samotný závěr i tyto drobné žánrové prohřešky napravil a otevřený konec, který nebyl úplně tuctový ani zcela do ztracena, přinesl zadostiučinění nejen hlavnímu hrdinovi, ale jistě i mnohému divákovi.

plagát

Archimedov zákon (1964) 

Ve své době snad odvážná satira, ovšem zpracování kulhá na obě nohy, k opravdovému zasmání tam nebylo nic zřejmě už i tenkrát. Humor je násilně křečovitý, chybí opravdový vtip, vše je těžkopádné, až to bolí. Pozoruhodné je ale nejen množství českých hereckých hvězd ve slovenském filmu, ale i to, že nedošlo k jejich předabování, což se už  později snad nikdy nestalo. Tím se slovenská kinematografie silně odlišuje od české, kde slovenský přízvuk patrný z češtiny slovenských herců snad nikomu nikdy nevadil. Jednou se dal tento film přetrpět možná právě i ze zvědavosti na slovenštinu českých protagonistů, ale víckrát bych to už asi nedal.

plagát

Smích se lepí na paty (1986) 

Příjemně natočený hořko-sladký, až poněkud kýčovitě zidealizovaný snímek z romantického prostředí krkonošských chalup a dřevorubců. Příběhu nechybí spád a překvapivé zvraty, stejně jako skvělé herecké výkony, exceluje pak především Brodský s Bohdalovou. Na svou dobu lepší průměr,

plagát

Bábovky (2020) 

Česká telenovela omylem natočená jako film. Křečovitě vykonstruovaný a nevěrohodný scénář okořeněný, jak už je v české kinematografii zvykem, tím, že všichni zúčastnění herci hrají jen sami sebe, protože jiné polohy ani neumějí. A happyend přímo po americku, vlastně ještě víc - tohle by nestrávil snad ani sám Hollywood. Jedna hvězdička snad ze soucitu.

plagát

Falešné obvinění (2003) (TV film) 

Až téměř do poslední chvíle jsem uvažoval o třech hvězdičkách za vcelku standardní televizní ztvárnění, byť Simona Postlerová předvedla tak odpudivě přesvědčivou kreaci psychicky narušené a nebezpečně rafinované mrchy, až z toho běhal mráz po zádech. Ovšem závěr, kdy se očekávaný americký happyend změnil realisticky v neamericky hořkou koncovku, to u mě nakonec vytáhl až na čtyři hvězdy.