KatRi

Myšlenka vytvořit seriál, který by sledoval osudy pouze jedné rodiny a scénář by nebyl podřízen tolik hercům měnícím se před kamerou jako na běžicím páse, se mi dost zamlouvala. Období, kdy se děj odehrává, také nabízí spoustu námětů. Ani hlavní linka, kdy se dva potkají na vysoké, vlítnou do toho, tak se vezmou, není seriálově překombinovaná.Jenže... pak přichází to zjednodušení, které z Vyprávěj dělá neuvěřitelnou frašku (např. doktorandi i studenti chodí na stejné přednášky, jezdí na vodu, ač se nesnáší, Karlova malá sestra Zuzanka, která vypadá stejně pět let, nové cedule ulic během okupace). A když jediným kladem, kterým se představitel hlavní mužské role může pyšnit, je vzhled, musí se nutně dostavit nuda. A nezachrání to ani skvělá postava Niny Divíškové, sympatická maminka-babička Veronika Freimanová či sem tam vtipné situace (hodnocení prvních šesti dílů). Každopádně díl o okupaci by měl vidět každý, kdo chce tento seriál hodnotit, bude si moci říct - aspoň něco se tvůrcům tohoto seriálu povedlo, a docela hodně.

Tematikou originální, zabývající se celkem závažnou problematikou uprchlíků - i když takovým stylem, že někomu přišlo atraktivní toto prostředí. Vincent Lindon je pro mě zajímavým objevem, jinak mi tento film přesně zapadá do festivalové produkce ve Varech, kde je to taky sázka do loterie. Neurazí, ale ani neohromí. Za pointu čtvrtá hvězda.

Hezký příběh pro teenagery. Jenže co dál? Kamera děsivá, nuda stupňující se s každým dalším tónem stále dokola hrané skladby od Falca.

Tento film si dozajista vychutná jen člověk,který má v malíku českou literaturu 19. století i životopisy těch, kteří ji psali. Anebo naopak ten, komu je to úplně šumák, ale užívá si herectví Marka Taclíka. Dráždila mě především jedna věc - v tomto filmu sledujeme osudy K. H. Borovského jaksi z rychlíku, střípkovitě, neosobně - jeho postava prostě vůbec neožívá. Ve finále ani nevíme, za co toho hodného pána od rodiny vyhnali do Rakous...nebýt to tedy základní učivo, na což se zřejmě při přípravě scénáře sázelo.

Tenhle díl se tak nějak nepovedl, ovšem řekla bych, že je to spíše zpracováním...

Jakkoli knihám Arnošta Lustiga nemohu moc přijít na chuť a přijdou mi dost podobné, obdivuji ho za to, co přežil. I za to, že neztrácí úsměv a chuť do života. Navíc je vtipný. Tenhle minidokument bych doporučila všem školákům povinně v rámci výuky češtiny a dějepisu.

Ne vždy se podaří obnažit osobnost natolik, aby název pořadu nezůstával výsměchem. Svatopluk Karásek je dobrou volbou, je poměrně známý jak v církvi, tak v politice, a má i jisté kouzlo osobnosti. Navíc má i co vyprávět, a také to umí - stačí si jen vzít knihu rozhovorů s ním - Víno tvé výborné. Jednu chvíli se válíte smíchy a druhou vás mrazí ve všech kostech. A na obrazovce? Možná se tu prvoplánově odhalují jeho osobní bolístky, jenže vůbec to nevyznívá jako silný lidský příběh. Ze strany tvůrců je to hodně propásnutá šance.

Co všechno se děje v duši zamilovaného člověka? Že vás to nezajímá? Mělo by, protože tady se podařil filmek, který sice není světoborný, rozhodně ale nejede v zajetých kolejích podobných komedií o lásce a stojí za vidění a zamyšlení. A náš hrdina - Když je milován, téměř se vznáší...kdyby jen ta jeho láska nebyla tak dočasná a volná (povolná?) a kdyby on si to nemaloval, že svou milou přesvědčí. Jenže láska je loterie, nedá si potvora poručit. A tak ani nepotřebujeme pohled z druhé strany očima Summer, prostě stačí vědět, že se jednou ráno vzbudíte a víte - anebo nevíte. Jakkoli Summer můžeme chápat a rozumět jí, protože od začátku říká, co chce, vždycky ji budeme mít za mrchu. A to je to geniální, co ve vás zůstává - že vás Webb přesvědčí o něčem, co není pravda, a vy to víte. Forma - listování v jednotlivých dnech tam a zpět také chválím - minimálně přehledné navzdory mnoha dějovým skokům.

Celkem vydařená karikatura vztahů tvorů z Marsu a z Venuše neboli mužů a žen. Ať chcete, nebo ne, lépe řečeno ať jste feministka, nebo macho - jedno je jisté - má to svoji poetiku. Jakýmsi nenápadným a laskavým způsobem si tu s námi tvůrci pohrávají přesně v duchu toho, jak to na světě chodí - byť jsou platné vzorce našeho chování (snad dokonce klišé) dovedeny do extrému. I když možná právě v tom je to kouzlo. PS: Kdyby nebyl závěr tak "ujetý" (a opravdu už se nedá říct absurdní) a celé to bylo o 20 minut kratší, dala bych snad čtyři hvězdičky. Jenže když se vám i vašemu partnerovi při sledování tohoto snímku vybaví Troškův Kameňák, už je cosi špatně.

Simona Pegga v tomhle snímku prostě musíte milovat, ačkoli byste ho kolikrát nejradši něčím praštili, tedy aspoň do chvíle, než si uvědomíte, že nejste v jeho blízkosti, a řádně si oddychnete (vy i vaše čivava). Pokud této trochu romantické komedii odpustím velmi idealisticky a romanticky ztvárněný svět časopisů, kde vám dávají šanci k napsání prvního článku několik měsíců, nemám téměř co vytknut. Tedy bereme-li to jako takový malý americký sen jednoho Brita, k jehož dobru lze přičíst, že je ironický a disponuje břitkým humorem. A právě onen humor se tady stává dokonalým kořenícím přípravkem. Leč nutno poznamenati, co by byl film s tak prapodivně dlouhým názvem bez Simona Pegga? Ano, přiznejme si to, naprosto zapomenutelnou záležitostí...