kojot.name

Toto je bezpochyby jeden z nejsnovějších filmů v dějinách kinematografie a v tom je jeho síla i slabost. Dovedu si představit Larse von Triera, jak to vypráví psychoterapeutovi coby sen a nejspíš to i z jeho snů vzešlo. Potíž je, že - na rozdíl od klasického příběhu - je téměř nemožné vcítit se do postav, pokud nejste tím, komu se to zdálo, nebo člověkem, který právě zpracovává velmi podobné aspekty nevědomí. V tomto případě jsem se nevcítil, ale to není slabina filmu. V jiných případech jsem byl filmy tohoto druhu zcela pohlcen. V každém případě se jedná o kvalitní a shlédnutí hodný snímek.

Mým prvním setkáním s Elementárními částicemi byla vynikající Mikuláškova divadelní adaptace v brněnském divadle Reduta (moje recenze). Poté jsem četl knihu a byl jsem nadšený. Přiznávám, že kdybych tento film shlédl bez zkušenosti s knihou a hrou, hodnotil bych jej vstřícněji (***) jako poutavou psychologickou sondu. Nicméně ve srovnání s knihou a hrou mne tento snímek opravdu naštval. Zcela postrádá tragickou razanci originálu (závěr je jiný), charaktery hlavních hrdinů jsou jiné než v knize - snímek nezachycuje správně zásadní vnitřní rozpolcenost obou bratrů. Myslím, že i přesun děje z Francie do Německa příběhu škodí, protože Houllebecqův originál je bytostně francouzský. Celkově vzato: Vykašlete se na tento film, je to slabý odvar. Přečtěte si knihu nebo zajděte do divadla, nejlépe obojí.

Film The Rapture (1991), jehož název v české distribuci zní Extáze, je impozantní snímek kladoucí závažné otázky evangelikálnímu křesťanství a jeho víře v blízký příchod posledního soudu. Český název filmu dobře ilustruje skutečnost, že distributor vůbec nepochopil, oč se v něm jedná, patrně proto, že zatímco ve Spojených státech je forma křesťanství, s níž film pracuje, velmi běžná (zvláště ve státech takzvaného „Biblického pásu“), u nás je záležitostí spíše okrajovou, byť – zvláště v internetových diskusích – nepřehlédnutelně přítomnou. Správným překladem názvu tohoto snímku je samozřejmě Vytržení a týká se víry, že ti, kteří přijali Ježíše do svého srdce, budou na konci světa proměněni a vzati zaživa do nebe. Ve Spojených státech je to mimochodem poměrně časté knižní i filmové téma. Já jsem tento film viděl kdysi dávno, někdy v polovině devadesátých let, v televizi a nesmazatelně se mi vryl do paměti. Přesto jsem dlouho váhal, zda jej shlédnout znovu, zvláště proto, že na ČSFD má poměrně nízké hodnocení. Říkal jsem si, že možná budu zklamán, uvidím-li jej po letech znovu. Nebyl jsem zklamán. Nízké hodnocení má stejný důvod, jako jeho popletený český název – cizost námětu pro typického českého diváka. Obraťme se nyní k samotnému dílu: Tvůrci film založili na předpokladu, že se věci mají a budou mít tak, jak tomu věří evangelikálové, tedy v podstatě doslovně podle Bible, respektive knihy Zjevení. Do tohoto světa zasazují hlavní postavu – hříšnou ženu Sharon pociťující stále větší vnitřní prázdnotu a posléze nacházející Boha. Její konverze je psychologicky velmi dobře zvládnutá a divák se věrohodně seznamuje s tím, jak tento proces probíhá. Po letech však přicházejí zkoušky víry. Sharonin manžel je zavražděn, což ovšem hrdinka s přehledem zvládne („Čeká na nás v nebi.“), ale pak si ji Bůh vyvolí, aby na Kristův příchod se svou malou dcerou čekala na hoře v poušti. Sharon uposlechne, vše opustí a tráví nekonečné chladné dny a noci čekáním na Druhý příchod. Nebudu zbytečně prozrazovat další děj, i když prozradím, že očekávaný Den Hospodinův nakonec skutečně nastane. Film se soustředí na otázku spojenou s větou, jež ve filmu v různých obdobách několikrát explicitně zazní: „Musíš milovat Boha a musíš mu to říct, jinak nemůžeš jít do nebe.“ Jak se s tímto požadavkem vypořádá hrdinka tváří v tvář nebi na dohled? Je možné poručit si milovat? Na tomto snímku je úžasné to, že je z hlediska evangelikální víry v podstatě dokonale ortodoxní. Jeho kritičnost, a ten film je kritikou této formy náboženství, což běžný český divák patrně rovněž nechápe, nespočívá v sebemenší blasfémii, nýbrž jen a pouze v jeho naprosté doslovnosti, přičemž, alespoň z mého pohledu, ukazuje v celé její nahotě blasfemičnost tohoto aspektu evangelikální teologie. Křesťan tohoto typu by snad mohl mít námitky pokud jde o vizuální ztvárnění příchodu apokalyptických jezdců, které je ostatně spíš televizní než filmové (vskutku to není žádná „emmerichovština“), ale pokud jde základní téma povinnosti milovat Boha, rozporu, který je v tomto požadavku obsažen, a etické důsledky s tím spojené, nemůže říci ani popel, protože přesně tak tyto věci sám prezentuje. Musíš milovat Boha, jinak nebudeš spasen. Tečka. Velice by mě zajímalo, jak evangelikálové tento film vnímají. The Rapture je, jak jsem již napsal, impozantní snímek, klade závažné otázky a odpovědi nechává na divákovi. Jednoznačně jej doporučuji všem, kteří se o problematiku náboženství tak či onak zajímají. Současně si dovoluji podotknout, že ve filmu použitá podoba křesťanství je jen jednou z možných, existují i formy křesťanství, jež otázky spojené s láskou k Bohu jako podmínkou spásy neuchopují tak doslovně a pedanticky. Myslím, že z této recenze čtenář vyvodí, zda je The Rapture film, který by jej mohl zajímat, či nikoli. Věřím, že ti z čtenářů, jež jsem svou recenzí navnadil, nebudou zklamáni.

Škoda tak krásných obrázků pro tak banální a nelogický příběh...

Pěkný syrový film o současné totalitě, který mi připomněl Kachyňovo Ucho.

Pěkný odpočinkový kýč bez velkých ambicí. Asi jsem poněkud "oldschoolový", ale dívalo se mi na to příjemně, bavilo mě to a tempo vyprávění mi připadlo v pohodě. Pokud hledáte mix detektivek drsné školy, stórky o vlkodlacích, upírech a zombáčích trochu ve stylu RPG Vampire - The Masquerade a komedie, je film pro vás. Pokud hledáte moderní nadupanou akci nebo naopak film sdělující nějakou hlubší myšlenku, pak je třeba hledat jinde. Film není ani mysteriózní, ani sci-fi, ani horor; je trochu thriller a já bych jej osobně zaškatulkoval jako fantasy.

Pokud bych hodnotil film ve srovnání s kinematografií vůbec, byly by to 3-4 hvězdičky, v rámci hard scifi si ale zaslouží nejlepší ohodnocení, protože, jak již zde leckdo napsal, dobrých scifáren je jako šafránu. Nenudil jsem se ani na okamžik a užíval si ten film jako malej kluk!

Zajímavý snímek. Zpočátku jsem dost trpěl a přemýšlel, zda to vůbec dokoukat, protože hlavní hrdinové se chovali tak strašně hloupě, že jsem jim fakt přál, ať chcípnou. Ale pak jsem si řekl, že na světě je konec konců spousta lidí, kteří se chovají pitomě a díval se dál. Postupně mne film vtáhl svou antihrdinskou a depresivní atmosférou ústící do nevyhnutelné marnosti a rezignaci. Stojí to za shlédnutí. Pozn.: Není to horor ani thriller, je to čistokrevné drama.

Film nezklamal ani nepřekvapil, byl přesně tím, co jsem od něj očekával ;-) Na výplach hlavy po náročném dni to není vůbec špatné a snímek ostatně ani žádné jiné ambice nemá. Pokud je s tím divák srozuměn, patrně nebude zklamán.

Mám rád všechny "poirotovky" s Davidem Suchetem, všechny hodnotím v rámci žánru jako nadprůměrné, nicméně tato je první, která mě doslova usadila do křesla a zcela vtáhla. Rozhodně si tento film zaslouží nejvyšší hodnocení a to nejen v kontextu žánru. Skvělé herecké výkony, psychologie postav, tempo vyprávění... Skvostný snímek.