HoneyBunny

Nolan Unleashed... Jeho filmy mám ráda a vážím si ho jako vizionáře, který je inteligentní a nebojí se velkých a originálních konceptů, jak vyprávět svoje filmy. Film vyprávěný pozpátku. Komiksová adaptace coby prvotřídní městský thriller. Film odehrávající se v několika úrovních vědomí. Velkolepá sci-fi hrající si s filozofickým pojetím času. Válečný film vyprávěný ve třech časových liniích, které se na konci protnou. Všechny zmíněné filmy jsou vyprávěné jasně a divák Nolanovu story prožívá. Tenet je jiný, ukazuje v plné nahotě Nolanovy nedostatky - nedotažené hlavní hrdiny (nikoho z hrdinů jsem si neoblíbila ani bych neřekla, že je výjimečnou filmovou postavou), nevýrazné ženské hrdinky, které se vůbec nechovají jako normální ženy, předimenzované vyprávění, tendence exhibovat, jak je režisér/scénárista inteligentní. V průběhu sledování jsem se několikrát přistihla, že mám pověstný WTF moment, kdy mi nebylo jasné, proč postavy něco dělají nebo říkají. Ano, na druhé shlédnutí spousta toho bude dávat smysl, ale jaksi se nemůžu dokopat k tomu, abych se vůbec na film podívala znovu. Nemám důvod. Hrátky s obráceným časem jsem cool, ale když je máte zasazené do chladného, přechytralého příběhu s nudnými hrdiny, na titulky pak zíráte s kyselým výrazem. PS 1: Bobby Pattinson si jako jediný očividně užíval natáčení a podává nějak zajímavý herecký výkon. PS 2: Věnováno Václavovi, který na tento komentář trpělivě čekal, a bez jehož deseti připomenutí by nevznikl. ;-)

Zajímavý hlavní nápad s bouří, která umožní propojení dvou časových linek. Očividně inspirované Frekvencí (doporučuji!), ale ženská hrdinka tomu dodává jiný drive. Líbilo se mi zapojení starého zločinu a záhada s osudem chlapce, kterého vidíme na začátku. Bohužel konec filmu trochu zklame, nemá potřebný dopad, naopak je uspěchaný. I tak ale Španělé zvládli něco, o čem se českým tvůrcům může jen zdát.

Spíš taková stylová gangsterská jednohubka než něco přelomového, ale Ritchiemu musím uznat, že se alespoň částečně vrátil do formy. Tenhle film má přeci jenom ostřejší hrany, než Guyovy novější hollywoodské výplody. Gentlemeni nabízejí bandu sympatických podvraťáků v čele s macho McConaugheym a slizkým Hugh Grantem. Jejich příběh je sice ve své podstatě banální, ale kdo má tyhle anglické rychlé a vtipné gangsterky rád, tak zaplesá.

Na jedné straně jsou postavy chvílemi na facku - relativně mladí zajištění newyorčané, kteří mají dobrou práci, hezký byt, toulají se po městě, chlastají, hulí a mají typické problémy "prvního světa". Ale když už jim tohle odpustíme, tak se vlastně jedná o zajímavý film, který má co říct k pocitům z právě prodělaného rozchodu a hlavně k ženskému přátelství. Hlavně toho druhého tématu vidíme ve filmech málo - parta kamarádek, které se podporují a rozumí si, i když se hádají a chvílemi se s*rou navzájem. Ve své podstatě film o ničem jiném, než o pocitu z jednoho dne, kdy pro hlavní hrdinku mnohé věci končí a čeká ji nejistá budoucnost. Filmy Jennifer Robinson si ale určitě pohlídám.

Zajímavá premisa, super obsazení a náhled do světa, ze kterého bych chtěla vidět víc příběhů. S vyšším budgetem. A lepšími souboji, protože na to, že naši hrdinové mají být velmi staří, tak jejich bojové schopnosti ne vždy září... Charlize to v těhle rolích sedne, je to jedna z mála ačkových ženských celebrit, které věříte, že umí někomu nakopat řiť. Film stojí na ní, to si přiznejme, ale vedlejší postavy, které kolem ní oscilují, jsou sami o sobě zajímavé - až na mladou vojačku, která se nově stala nesmrtelnou a dostáváme díky ní po kouskách expozici do minulosti ostatních z týmu. KiKi Layne na takovou roli neměla, jakkoli může být sympatická. Příště by to chtělo příběh s větším dopadem a trochu víc dialogů o smyslu nesmrtelnosti. A bude to bomba.

Mnohem hlubší film, než si na první pohled na naolejovaná svalnatá těla zdá. Na první dobrou se tu pokochají hlavně oči dámských divaček, ale nutno dodat, že každý ze striptérů má svoji osobnost a příběh, který není tak hezký, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ať už se jedná o drogy, děvky nebo dluhy. No a zajímavá je reakce některých (a není jich málo) pánských diváků, kteří nepochopili, že Soderbergh chytře ukazuje, jak ženám připadá fenomén "male gaze", tzn. soustředění na krásné dámské tělo. Ale Soderbergh samozřejmě chytře s tímto fenoménem pracuje, narozdíl od třeba Michaela Baye (legendární záběr na bříško a poprsí Megan Fox v Transformers) - a vzniklo mu fajn nezávislé drama. A Channing je boží... :-)

Kdo miluje filmy se psí tématikou, tak ten si tady pošmákne. Togo nabízí dva příběhy v jednom - v prvním jde o záchranu malého aljašského města před epidemií a v druhém o vztah Leonharda (skvělý Dafoe) a jednoho speciálního tažného huskyho Toga. A obojí je založené na skutečném příběhu, kde sice nejde o záchranu planety, ale mnohé řekne o lidském odhodlání a našem vztahu k psím chlupáčům. Co na filmu obdivuju nejvíc, to je práce s psími "herci". I bez CGI dokáží vyjádřit myšlenky a emoce, tomu tleskám (navíc jak malý, tak velký Togo jsou nádherní psi). Akční sekvence jsou skvěle natočené, stejně tak rodinné momenty mezi Leonhardem a jeho úžasnou manželkou. Film se nás snaží trochu emocionálně ždímat, když se máme bát, jeslti Togo cestu fyzicky zvládne, ale naštěstí to nepřekročí do slzavého vydírání. (A přiznejme si, ačkoli Togův tým uběhl největší kus cesty, dodání séra pomohla řada dalších psů, z nichž část to určitě fyzicky odnesla.) Trochu škoda, že film šel rovnou na Disney+, v kinech by mu to slušelo taky.

Nová adaptace Emmy je ze stejného soudku jako moje oblíbená Pýcha a předsudek s Keirou Knightley. Hravá, moderně pojatá a vizuálně lahůdková. A je samozřejmě jiná v tom, že Emma je příběhem o něco menším a pro mnohé slabším - hlavní duo se od začátku zná a chová k sobě přátelskou náklonost a ačkoli mezi nimi vznikají konflikty, nikdy se nejedná a vášnivou animozitu jako mezi Elizabeth a panem Darcym. Emma jako hrdinka nevíc není a nemá být tak sympatická jako Elizabeth, má být rozmazlená slečinka, která si myslí, že si může hrát s životy jiných. A sám příběh ji poučí v tom, že občas zkrátka nemá strkat nos tam, kam nemá. Anya Taylor-Joy a Johnny Flynn mají bohudík dobrou on-screen chemii, takže jejich romance funguje - pro mě asi nejlépe ze všech adaptací Emmy, které jsem viděla. Jako třešničku na dortu film nabízí nádherné kostýmy a jemný humor. Pro milovníky romantických filmů nutnost.

Superhrdinské síly v americkém nezávislém dramatu... které primárně pojednává o vztazích a návratech domů. A bohužel to není tak zajímavé, jak by se mohlo zdát. Zaujal mě svět budoucnosti, kde je voda vzácná (něco, co nám reálně hrozí), ale toto téma je vždy jen na okraji onoho rodinného dramatu, které ale není natočené tak zajímavě, aby diváka víc zasáhlo. A to na dramatech není nic špatného, ale musí se umět natočit. Mrzí mě to, protože herci, námět i atmosféra jsou slibní.

Nejsem věřící a nemám ráda církev. A i přesto mě Meirellesův film fascinoval. Scénář se zabývá přesně tím, co zaujme i nevěřící - tj. vnitřní boj a nejistota zástupců dnešní církve. Že ji ztotožňuje primárně otec Jorge Bergolio (budoucí papež František) byla trefa do černého. Jeho postava je jistě přibarvena "po hollywoodsku", ale přiznám se, na mě to fungovalo a opravdu jsem s napětím sledovala jeho vývoj, příběh i obyčejné rozpravy. Jeho představitel Jonathan Pryce je jako vždy skvělý - nabízí moudrost stáří, ale i jistou živelnost a takovou tu lidskou dobrotu. Proti němu stojí legenda Anthony Hopkins coby papež Benedikt, který měl horší a nevděčnější úkol, protože Benedikt není a nemá být moc sympatickým člověkem. Ale film mě překvapil v tom, že právě toto je v jádru jeho části příběhu. Když se tito dva herci a dva papežové sejdou a jednoduše mluví o tom, co představuje církev pro současný svět, jaké jsou její prohřešky a co může udělat dobrého, je to fascinující. Skvělá práce všem zúčastněných, zkrátka film, v jehož jádru je člověk, jeho víra a jeho srdce. Jakkoli pateticky to zní.