inutihar

Melancholie, zábava a potápění... Co víc si přát?

Jackie Chan v nejlepší formě. Dokonalá bojová choreografie Woo-Ping Yuena. Ale zkuste to vysvětlit někomu "nepoznamenanému"...

Úžasná SF. Dodnes fascinující, dodnes inspirující, dodnes citovaná.

Melancholická zimní pohádka a mé první setkání s Timem Burtonem. Další filmová láska na celý život.

Klasika amerického monster-horror filmu se všemi atributy, které divák u takového dílka očekává. Julie Adams v hlavní ženské roli si až do své smrti stěžovala, že si ji všichni pamatují jen jako "tu krásku v plavkách z Netvora z Černé laguny" a takovou si ji tu divák-nemrava užije skutečně vrchovatě.

Jako jo, je to film, který dává smysl kinům a oči i uši zahltí naprosto maximálně. Ale nestrhne. Do maxima mu něco chybí.

Co když to byl ten Rus, ten... - Eizenštein.- Ten v Praze nebyl. - Né? To se divím. Rok 1969 a další hlášky, které vyznívají mnohem sarkastičtěji, když to divák začne vnímat v dobovém kontextu.

Viděno znovu po nevím kolika letech. Zvedám hodnocení. A žánrově bych to charakterizoval spíše jako horor než komedii.

Skoro sto let a stejně ty blockbustery vypadají pořád stejně.

Až při nevím kolikátém shlédnutí jsem zachytil Libíčkovu hlášku ze závěrečné honičky "Dohnat a předehnat", resp. mi došla ta narážka. Holt, šedesátá léta.