inutihar

Chvílemi jsem sice nevěřil vlastním očím, ale na konci, když se všichni sešli, to jsem i slzu utřel.

Už jen kvůli tomu konci jako z Cimrmana...

Nejdražší egyptský film posledních dvaceti let a rozhodně jeden z nejlepších. Doporučuji všem, které zajímá odvrácená (či spíše opravdová) tvář Egypta, kterou běžný turista z přímořského resortu rozhodně nepozná. V porovnání s literární předlohou jsou sice některé motivy silně zjednodušeny a upraveny (zejm. postava homosexuálního novináře je filmem deformována až na jakousi karikaturu) a trošku se vytrácí soudržnost jednotlivých prolínajících se osudů, je však otázkou, co vše byl režisérův ústupek cenzuře, aby film vůbec prošel do kin.

Až antropologická sonda do života venkovských žen v subsaharské Africe, kde se střetávají staré kmenové tradice a africký lidový islám na straně jedné s pokrokem, vzdělaností a novým myšlením na straně druhé. Sice mi ke konci přišla trošku násilná jakási snaha o genderově-politickou korektnost, nic to ale nemění na tom, že jsou to dvě hodiny podívané, která se běžně v české distribuci neobjevuje.

Velkofilm o vzniku islámu a jeho šíření po Arabském poloostrově. A také film, ve kterém hlavního hrdinu celou dobu neuvidíte. Provedení je sice slabší, občas to vypadá jak televizní inscenace, herecké výkony jsou v některých případech velmi zvláštní a v podstatě to je propaganda, ale je to silný zážitek. A představitelé křesťanů mluví anglicky, což mi přijde úplně nejvtipnější. V každém případě lepší (a delší) než anglický "remake".

Inženýr Loss, snící o Marsu, a jeho věrná manželka Nataša, šmelinář Erlich, kradoucí cukr ze společných zásob, hrdinný rudoarmějec Gusev, běhající v ženských šatech, marťanská královna Aelita, která Marsu vlastně nevládne ("Ty panuješ, ale vládneme my!"), a další bizarní postavičky ve filmu, který je tak žánrově neuchopitelný, až se mu nabízí statut kultu. V úžasu jsem strávil 111 minut této fascinující podívané plynule přecházející mezi hard sci-fi, milostnou romancí, společensko-kritickým dramatem a budovatelským eposem a užíval si všechny scénaristické kličky, které děj Aelity nabízel. Zmínku si určitě zaslouží i výprava scén z Marsu, kulisy i kostýmy, navrhované špičkami tehdejší sovětské kubofuturistické avangardy v čele Annou Exnerovou a Izákem Rabinovičem, inspirující i Langovu Metropolis.

A Žlababa přišla a řekla: "Ahój!" Jasných pět.

Každý má svůj malý hřích.

Archivní záběry z Egyptského muzea v Káhiře a několika dalších historických lokací, jinak samozřejmě studiovka.

Klaustrofobické scény pod vodou při útocích byly úžasné. A konec mě fakt dostal... Jasná pětka