inutihar

"To je pozdní mínojský styl!" "Ne minojský, pozdní z Atlantidy, dost se to plete." Já jsem se nakonec i bavil, takže úplný odpad dát nemůžu. i když je to strašlivě slabé a neuvěřitelně natahované a ty tanečky... No, zážitek. A nejvíce mě fascinovalo, jak tam všichni skoro pořád hulí. Pořád. Vědci se domluví, že poletí na třináctý měsíc Jupitera a zapálí si. Výprava sedne do rakety a všichni si zapálí. A tak to pokračuje až do konce. A mnohdy až bizarního product placementu je tam povícero (třeba holící strojky!).

Nakonec asi lepší, než jsem se bál. Ale kdyby to bylo o kus kratší, tak bych se nezlobil.

Jaký je ten pravý ukrajinský boršč? S červenou či bílou řepou? S masem či bez masa? S klobásou, morkovou kostí nebo dokonce s rybou? A patří do něj hříbky nebo med? Známý ukrajinský šéfkuchař Jevheň Klopotenko putuje po ukrajinských regionech, potkává se různými rázovitými postavičkami a jejich často velmi originálními variacemi boršče a jeho podávání, aby podle nich vytvořil ultimátní variantu receptu, který zachytí duši celé země. Dokument, po jehož shlédnutí budete mít hlad.

Mám sice Wishmanovou jako velmi specifickou "auterku" celkem rád, ovšem toto její dílko už bylo skoro k nepřežití.  Stanley Bebble je maželský terapeut, který bydlí se svojí matkou (hranou stejným hercem) a má strach z manželství. Manuel je uklízeč, který tráví většinu času tím, že pozoruje zkrze klíčové dírky (v zámcích s cylindrickou vložkou!) dvojice a skupinky oddávající se sexu. Oba dva hrdinové zkoušejí navázat vztahy s nějakými dámami. Krátké dialogové či slaptickově komické pasáže jsou prokládány až překvapivě nudnými erotickými scénami pohybujícími se na hraně pornografie, zpracovanými často (zřejmě pro zvýšení uměleckého dojmu) v černobílé nebo negativní verzi. Děje se tam toho málo a strašně se to vleče.

I já se přidám k těm, kteří film považují za mnohem lepší, než by se podle názvu mohlo zdát. Čekal jsem béčkovou blbinku, ale byl jsem příjemně překvapen, že to mělo docela atmosféru, spád a v rámci žánru a doby i celkem solidní herecké výkony. Vlastně jsem si docela užil.

Jednoznačně rozpoznatelný Andersonův vizuální styl a celkem vtipné hrátky z mizanscénou. Výborné dialogy. Bohužel to ztrácí na příběhové úrovni, kdy se barevná a černobílá část neprolínají úplně nejlepším způsobem. Skoro bych řekl, že by to mohlo být zajímavější jako dva samostatné filmy.

Více záběrů na egyptské památky nabízí už jen dokumenty, takže si je užijete mírou vrchovatou, ale nad příběhem a zejména chováním hlavní hrdinky nesmíte moc přemýšlet. Bohužel, logika děje i nevyváženost jednotlivých pasáží bijí do očí.

Animace i spojení s hudbou jsou opravdu špičkové, ale trochu to dle mého sráží nevyváženost jednotlivých příběhů, i otázka, zde pro jakého diváka je to určeno.

Jako když se po delší době potkáte se starým známým. Není to ztracený čas, ale nějak cítíte, že si už nemáte moc co říct.

Asi to nadhodnocuji, ale mě letadla a korejská válka zajímají, takže nakonec jsem byl spokojen. Jen to mohlo mít tak od dvacet minut méně a některé triky byly až moc digitální.