kinej

Když se dohromady dají jména Hitchcock, Stewart a Hermann, výsledek je jistý. Muž, který věděl příliš mnoho rozhodně patří do zlatého fondu všech těchto osobností. Díky zajímavému příběhu film zaujme již v úvodu a když přijmete pravidla hry, tak vás nepustí až do konce. Jeko geniální zde beru organické propojení filmu a soundtracku, kdy hudba není jen doprovod, ale přímo hybatel děje. Při geniálně zfilmovaném koncertě při Albert Hall nejen doprovází konání postav, ale taky je přímo určuje. I díky úžasnému střihu, patří tato pasáž k tomu nejlepšímu co kdy Hitchcock natočil.

Oproti starším Formanovo kouskům sice tento lehce zaostává, ale pořád je to excelentní směsice dramatu a komedie. Forman holt umí a určitě patří mezi režisérskou elitu. Carrey zahrál, vlastně až okopíroval Kaufmana neuvěřitelně hodnověrně, skoro jako Kingsley Gádhího. Myslím, že Oscar by nebyl od věci, ale v Americe prostě hrdinové musí být jednoznačně černobíle dobří, aby to lidi pochopili. Persóna, která si z nich utahuje jim přijde asi moc složitá k chápání a tedy kontroverzní.

První film, který jsem s Arniem viděl, coby sedmiletý kluk někde na videu v x-té kopii mi onehdy přišel naprosto skvělý. Nic takového tu prostě dřív nebylo. Terpve nyní jsem jej po 22 letech viděl znovu a co dodat. Není to natočené úplně béčkově špatně, ale zároveň to nemá ani žádnou šťávu. Námět sice ně do sebe má, ale výsledný film už ne. Running man sice neurazí, ale to je asi tak všechno. Měl jsem možná zůstat jen u vzpomínání.

Zde je v několika komentářích zmíněno asi vše co činí tento film legendárním (střih, montáž atp.). O revolučnosti samozřejmě není pochyb, film totiž působí i po 90 letech velice svěže a čerstvě, což je zásluhou právě střihu. Co se mi ale obzvlášť líbílo je estetika a kompozice jednotlivých záběrů, jíž považuji za stejně geniální jako ostatní filmařské metody tohoto filmu. I když asi je to právě střih, který záběrům umožní vyniknout, což jen potvrzuje jeho význam. Rozhodně se jedná o velmi působivé a ryze umělecké dílo, které si zasluhuje být nedílnou součástí filmových dějin. Viděl jsem verzi s hudebním doprovodem Cinematic Orchestra a musím říci, že si film bez této složky ani neumím představit, protože tato hudba skvěle podtrhuje to jak je film nestárnoucí a nadčasový, i přesto, že se jedná o významný zásah do původního filmového záměru.

Přijde mi, že tento film nikam nepatří. Nejdříve se příběh rozjíždí jako klasické drama, aby se poté přiblížil akčnímu filmu, na úrovni Komanda. Ony vyzdvihované kamery mi až zas tak vynikající nepřijdou, je to zkrátka styl, který teď frčí. A ty nápisy? Scott se snaží moc a moc uchvátit. Hudba by se hodila někam jinam. Lisu Gerrard a hudbu skupiny Dead can Dance mám rád, ale přece jen se hodila více do Baraky. K hereckým výkonům nemám co dodat, ty byly vesměs výborné. Snad jenom postava Ch. Walkena byla téměř přebytečná. Scéna na v tanečním klubu, mi přijde dost a dost laciná. To že se killer prochází mezi pařícími lidmi jsem viděl už mnohokrát a originálněji použito.

Tak jsem si říkal jakou skvělou detektivku Polanski natočil. Příběh zpočátku slibuje zajímavou zápletku, ale filmu spíš vévodí ponurá a izolovaná atmosféra vylidněného ostrova a počasí tak chmurného, až je z toho zima i v teple obýváku. Takovou lezavě studenou atmosféru měly staré detektivky s Sherlockem Holmesem a Polanskému se daří něco podobného navodit v kulisách přítomnosti. No a pak přijde ta dlouho očekávaná pointa, kvůli jejímuž utajení se toho muselo tolik napáchat a… nic. Když Ewan pronese ono velké zjištění řekl jsem si jen:“A to je celý?“ Ano je. Tak nic. Jinak se mi na filmu líbil ten domeček, pro mě osobně obydlí snů.

Jedna z nejlepších komedií všech dob. Belmondo zde září.

Snyder umí natočit akční sekvence epickým způsobem, asi proto dostal možnost obnovit Supermana. Bohužel akční scény jsou to jediné, co ve filmu funguje. Názor o povrchnosti scénáře bych třikrát podtrhnul. Jednotlivé postavy jsou tak ploché až hanba, zdráhal bych se v souvislosti s nimi vůbec použít slovo psychologie. Scény kdy Clarkovi promlouvá otec (ať již Kevin nebo Russel) do duše jsou vážně hodně slabé, klíčová osudová chvíle Clarkova života (otcova smrt) je už vysloveně debilní, vlastně scénář celkem je na pár facek. Je až úsměvné jak moc dokáže film svými replikami zkazit jedna úplně vedlejší postava. Konkrétně major(ka) Carrie Farris má ve filmu asi 3 věty, a všechny jsou smrtelná torpéda do divácké důstojnosti, přičemž její poslední „He´s kind of hot“ stál tento film v mém hodnocení celou jednu hvězdičku, tak stydno mi bylo. Prosím vás vystřihněte jí někdo. Jinak příběh se odehrává v trysku, jakoby Snyder jenom spěchal k akčnímu závěru. Abych jen nekritizoval, tak závěrečná řež je dobrá (tedy když zrovna Superman nebojuje s chapadly(co???)). Každopádně na mém žebříčku blockbusterových zklamání předstihl Man of Steel loňského Promethea a retrospektivně dělá z Temný rytíř povstal úžasný komiksový film. Nejlepším Supermanem tak i nadále zůstává ten Donnerův elasťákový. Je to škoda, protože ať je to jak chce, Superman je králem všech komiksů a je škoda že nedostal obdobný filmový ekvivalent.

Tíha tohohle filmu na mě opravdu padla drtivou silou. Příběh je bez jediného světýlka naděje je přetaven do asi nejdepresivnějšího filmu o drogách jeký si jen dokážu představit. Navíc se film odehrává v šedých, betonových kulisách Berlína, které beznaděj ještě umocňují. Ještě dlouho po shlédnutí mě mrazilo v po celém těle. Tomu říkám život v pekle. Jsem opravdu rád, že jsem ve svých jalových letech do ničeho nespadnul. Davida Bowieho mám velice rád a tak mě jeho hudba velice potěšila. K filmu nemám jedinou výtku.

Thriller jak má být. Tento remake se opravdu vydařil. Na Scorsesem je vidět jak se na filmu vyřádil. I takto malý příběh, je natočen absolutně skvostně. Vynikající kamera a svižný střih dostávají film do tempa, ze kterého nás dostanou až konečné titulky. De Nrio je zde absolutně boží. A Julliete Lewis taky zahrála svou hloupoučkou puberťačku excelentně. Mazec.