kinej

Podobnost s Evil Dead se asi bude probírat v každém druhém komentáři. To je na jednu stranu pravda, ale ani originalita mu neschází. Škoda jen, že film není tak vtipný ani tak napínavý jako filmy Sama Ramiho, nebo spíš škoda že právě on to netočil. Režie je totiž asi na Chatě v horách to nejslabší.

Druhý Che je snad ještě slabší než část první. Jestli si něco z filmu vybavím, tak jen věčné chození po nějakém lese a nějaké, většinou nedůležité dialogy. Che je stejně jako v první části bezbarvý. Celý film je totiž zoufale neutrální, chybí tomu nějaký komnetář, osobní vklad režiséra. Rozhodně netrpím černobílým viděním světa a tak dokážu uznat pozitivní přínos i ryze záporným postavám a naopak, ale Soderbergh po nás ani nic takového nechce. I v druhém díle jsou tuny zbytečné vaty a myslím, že při troše snahy se daly oba filmy krásně sestříhat to jednoho zajímavějšího. Na obou filmech bych vyzdvihnul nádhernou výpravu, která však není podpořena odpovídající prací s kamerou. Ta se mi vysloveně nelíbila, protože Che působí tak nějak televizně, téměř jako z pordukce Hallmarku (což považuji za jednoznačně zápornou vlastnost).

Řekl bych, že snímek o tak významné a konzervativní postavě světových dějin na zasloužil výraznější film. V Che jeho hlavní postava téměř zaniká mezi ostatními. Nehrát ho Benicio del Toro, tak bych možná chvílemi ztrácel přehled, který ten fousáč vlastně Che je. Scénáristé rozložili těžiště na hodně pilířů, a tak ten hlavní, po kterém se film jmenuje zaniká ve změti ostatních. Z tohoto filmu nelze poznat, proč respektive kvůli čemu se Ernesto Guevara stal ikonou, také díky tomu, že se tvůrcům zkrátka nepodařilo vtisknout mu jakýkoliv charakter. Možná takovým byl i v skutečnosti, o čemž pochybuji, ale pak bych zvolil rozhodně svižnější formu vyprávění. Film možná popisuje hodně událostí, ale spousta z toho je zbytečný plevel, který film zbytečně natahuje a devalvuje téměř na hraný dokument. Jako prohru režiséra beru přestřelku v závěru filmu. Tu se mu totiž podařilo natočit bez šťávy a zajímavosti.

Muzikály mě úplně míjí. Hlavně hudebně. Chicago si hraje na jazzový muzikál, ale já si pod pojmem Jazz představuji diametrálně odlišnou hudbu. Spiš bych řekl, že se jedná o typický muzikál, zabalený v jazzovém obalu. Ale na druhou stranu musím ocenit parádní taneční výkony hlavně Catherine Zeta-Jones a na druhém místě i Renné Zellweger. Vyšperkovaná choreografie s jejich fyzickým nasazením si zaslouží uznání. Pochvalu zaslouží také vydařená stylizace tanečních pasáží a nádherné kostýmy. Ale Oscar za nejlepší fillm? Proč? To byla v roce 2002 tak chabá úroda?

Film Protiúder je na to, že má celkem slušné herecké obsazení až pozoruhodně špatný. Když pominu Arnolda, který zde předvádí něco co místy i připomíná herecký výkon, obejvují se ve filmu herci jako Turturro, Koteas, Leguizamo, Curtis což rozhodně nejsou herci druhé kategorie. Přesto má Protiúder punc obyčejného béčkového televizního filmu. Díky unylé režii a minimálnímu výskytu akce se stává ze sledování tohoto filmu takřka utrpení a chvílemi jsem je dokonce už přetáčel, protože jinak už ot prostě nešlo a to se mi snad ještě nikdy nestalo. Takovému Commandu se dnes člověk alespoň zasměje, ale tady ani není čemu se smát.

Ačkoliv je film silně obsazený a má zajímavý námět, nesplňuje má očekávání. Příběh se totiž rozehrává do gigantického dramatu, aby nakonec skončil krátkou scénou v jakémsi zapádákově. Taé moc nemusím ono anglické napodobování německého přízvuku. Buď měli nácci mluvit normálně a nebo německy, jejich "Ja Herr Mengele, I´ll do it" mi prostě přijde trapné. Co mi vška přišlo mistrné, byla výprava. Vídeň je skutečně Vídeň atd. žádné papudeklové či pražské šizení.

Jdi a dívej se je jeden z nejdepresivnějších, ne-li vůbec nejdepresivnější film, který jsem kdy viděl. Od začátku se filmem rozlézá bezmoc, ale v posledních cca 50 minutách již vidíme něco, co snad lze nazvat peklem na zemi, či absolutním rozkladem lidskosti. Účinek je brutální. Podobný zážitek jsem měl při sledování jednoho z triptychů Hieronyma Bosche. Obrovská koncentrace hemžícíh se detailů plných hnusu.Takový jsou obrazy Bosche a takové jsou i záběry tohoto filmu, jimž nechybí místy až absurdní rozměr. Tak působivé dílo jsem již dlouho neviděl a myslím, že na tento film do smrti nezapomenu. Řekl bych, že největší zásluhu na působivosti tohoto díla má asi kameraman. Tím, že svou kamerou často své postavy doslova pronásleduje, navozuje pocit neodbytné hrůzy. Ale dobrou práci odvedli všichni. Režie, produkce, herci, úzkostná zvuková kulisa, to vše zaleze pod kůži a zůstane pachuť a znechucení. Takovéto filmy jsou třeba.

Počítačově dělané filmy mi většinou nesednou. Je to proto, že producenti se ze svého produktu vytřískat maximální zisk a tak se snaží vždy oslovit co největší okruh diváků. V takovém produktu pak samozřejmě není prostor pro nějaké umění. Ale The Chubbchubs jsou natočeny dosti svérázným způsobem. Tento kraťas je lepší než většina celovečeráků. Možná to je proto, že je krátký a není v něm čas pro sentiment a možná je to jen režisérem. Každopádně prima pět minut.

Film má všechny atributy být plnohodnotným dílem. Námět je klasika. Herci jsou skvělí, Toshiro Mifune, zde opět ukázal zcela odlišnou rovinu svého herectví. Hraje zde nedobrého člověka. Úžasná je kamera, protože přestože se film odehrává vlastně jen v pár místnostech a někdy v exteriérech, dokáže Kurosawa svými záběry a střihy prostě vtáhnout. Jen mám výhrady k dějové linii. Některé postavy z filmu na dlouhou dobu vymizí a pak s objeví až na konci, i když jsou klíčové. Slyšel jsem, že film se zachoval nekompletní, tak to bude asi tím.

Je to pecka. Von Trier zde v duchu svho dogmatu předvádí, co vše jde dokázat s minimem. Kamera je záměrně rozostřená, někde jsou dokonce vidět mikrofony a ve filmu téměř nezazní žádná hudba. Přesto jsem zůstal k filmu upoután až do konečných křídou na zem načmáraných titulků. Samozřejmě je to zásluhou přesvdčivých herců a příběhu, jež pozvolna přechází z komediální do dramatické podoby. Chápu, že se některým, třeba i opravdu náročným filmovým fandům filym Triera nelíbí. Ať už pro naturalistické pojetí, či záměrně odfláklé zpracování. Já ho ale vždy obdivoval a po tom co jsem shlédnul Idioty, ho obdivuji ještě víc.