Tonula

Film je sice 35 let starý, ale pokud se na něj podíváte z hlediska historické skutečnosti, je stále strhujícím dílem, které odráží realitu. V době vzniku zcela jistě nebyla možnost používat tak jako dnes trikové počítačové animace a tak je film velkolepým nasazením všemožné techniky a vlastně si ani nedovedu představit, že by se dalo něco podobného v takovém rozsahu natočit dnes. Myslím, že by to nikdo nezaplatil. Nejsem pamětník (těch už dnes mnoho nežije), ale mne film překvapil a navzdory některým hodnocením si nemyslím, že by zde bylo něco k smíchu. V této válce umřely miliony lidí, takže bych si z toho rozhodně nedělal legraci. Nakonec naše generace žije dnes tady v Česku i díky tomu, že Rudá armáda v bitvě u Moskvy zvítězila. Nebýt jí, asi bychom dnes neexistovali, i když to někteří naši občané zlehčují. Ozerov natočil grandiozní dílo, které má sice drobné chybičky, ale myslím, že to není podstatné. 85 %

DÁLNIČNÍ HLÍDKA má zakódované zvláštní napětí, které mne od začátku do konce udrželo u sledování filmu. Není to nic, při čem by se člověku zatajil dech jako u překvapivého výstřelu ze tmy nebo dramatického výkřiku. Děj plyne úplně přirozeně a poklidně, jako by se nic nedělo. Ani zabíjení se z toho nevymyká (není brutální, film ho staví do role kulis a víme, že se tehdy skutečně odehrálo). Hlavní hrdinové, kteří v minulosti nemívali problém zabít zločince, už nejsou hbití, nedokážou dostihnout utíkajícího kluka a policisté na ně hledí jako na přízrak z minulých časů, který nepatří do nové doby. Vlastně jsou tak trochu pro smích a téměř nikdo jim nevěří. Až do chvíle, než připraví léčku, která ukončí životy populárních banditů 30 let. Je pozoruhodné, jak už tehdy dokázala média udělat z černého bílé a z vrahů populární hvězdy a jakési americké Jánošíky. Costner i Harelson hrají skvěle. Režisér dokázal barvitě představit i společnost 30. let, dobu v období velké hospodářské krize, plnou migrujících nezaměstnaných a špinavých chudáků ve stanových táborech na okrajích měst. I když se vše točí okolo příběhu Bonnie a Clyda, hlavní hrdinové jsou dva vysloužilí rangeři. Podle mne sehrává značnou rolu kvalitní hudba Thomase Newmana, která plyne stejně klidně jako příběh. Je to dobrý film, možná trochu nepochopený těmi, kdo ho chtěli vidět jako akční. Z popisku Krimi / Drama / Mysteriózní totiž neplatí ani jedno z označení. 90%

Na můj vkus příliš mystické, rozvleklé a nezáživné. Určitě jsou lidé, kteří takový styl milují a budou filmem nadšeni, ale já mezi ně nepatřím. Film mě nezaujal. I když jsem očekával kombinaci dobrodružství a romantiky, inzerované v popisu, nedočkal jsem se ani jednoho. Ušna i Jalan jsou neživotní, strnulí a celý film je jako sledování něčeho mizejícího v mlze. V určité chvíli se vše pohyblivé změní v nehybnou šeď a ani nevíte, kde a kdy to bylo. 30% (jen kvůli záběrům na krajinu).

BENNY A jOON je mírně nadprůměrný film ze začátků čtyř hlavních herců. Nad ostatní už však září Johny Deep, který zastínil ostatní. Nutno ale říct, že navzdory výkonu Deepa, film jako celek neoslní. Určitě člověka přinutí k zamyšlení, jestli je možné, aby psychicky nevyrovnaní lidé žili své životy samostatně, mimo lékařský nebo opatrovatelský dohled. Některé momenty mne vedou k závěru, že ne, třeba když Joon pálí svou dětskou fotografii a hořící papír vloží do dřezu pod utěrku... Podobně je na tom Deepův Sam, který se snaží zařadit mezi zaměstnané lidi, ale naráží na to, že s bídou sesmolí podpis... Závěr filmu vyznívá tak, že to možné je, ale mám o tom docela pochybnosti. Zazní zde několik zajímavých písniček a zvuk dle mého mínění patří k silnějším stránkám filmu. Film ale plyne pomalu jako řeka pod okny Bennyho domu, málokdy se zde něco děje a pokud už něco, je to Deppova exhibice, jako třeba scénka s rohlíky na vidličce (i když svého času něco podobného sehrál legendární Chaplin ve filmu Zlaté opojení a nahánění klobouku po chodníku mi také něco připomíná). Film asi nikoho neurazí, ale přece jen jsem čekal o trochu víc. Myslím, že je to spíše chyba režie, scénáře i kamery než herců. 70 %.

INSTALATÉR Z TUCHLOVIC se dá těžko zařadit pod nějaký žánr, nejblíž je poněkud zasmušilé komedii říznuté pohádkou. Kohák hraje jednoduchého venkovského člověka, který si nedokáže sám poradit se svým životem. Protlouká se tak, jak mu káže maminka a diktují občasní klienti. Žije mimo náš uspěchaný svět a je hodný na maminku, ženy, děti i zvířata. Protože se o něj maminka stará, vlastně ani pořádně nezná hodnotu peněz a vydělává jen na to, aby se najedly jeho kočky, měl na fotbal, pivo a občasné sázky. Vlastně má krásný život, který mu můžeme jen závidět. Netrápí ho nic, kromě složenek, se kterými si neví rady... Ale jako ve správné pohádce všechno dobře dopadne. Režisér Vorel vytvořil film, dalece se lišící od dnešní reality, i když je možné, že někde na světě existují lidé, jak instalatér Cafourek. Vzdáleně mi připomíná Vesničku mou střediskovou, jen Otíka Rákosníka nahradil Luboš Cafourek, tlustého řidiče Pávka Lubošova maminka a podobné je to s dalšími postavičkami. Děj ale není sevřený, pomalu a nevzrušeně plyne jako roční období. Vorlův film a jeho Tuchlovice ovládají ženy, přebírají iniciativu, muže usměrňují a ti se většinou nechávají vést.. Není to špatný film. 65%

JÁ, POMSTA zase až tak špatný film, jak vypadá hodnocení, není. Je to prostě akční krimi a mám obavu, že už se téměř nedá vymyslet něco originálního. Stárnoucí bývalý příslušník speciálních jednotek se rozhodne pomstít manželčinu vraždu. Bohužel je to všechno příliš nepravděpodobné. Všichni už od prvního zabitého ví, kdo to udělal a nechají ho dál chodit po ulici a pokračovat v pomstě. Jinak dobré, když si odmyslím, že podobných filmů jsou desítky (stovky?) a několik už jsem jich viděl, není to tak špatné trávení večera a navíc z toho nemáte nervy, protože víte, že hlavní hrdina to musí nějak přežít. A i Johny Travolta se musí něčím živit :-). Na druhé straně by už bývalý tanečník měl pochopit, že není co býval a ani nastřelené nebo nalepené vlasy z něj neudělají chlapa o 20 let mladšího. 55%

NA DŘEŇ je strohý a navzdory úvodním titulkům neromantický film. Každý si tam sice může najít kousek svého světa, ale vždy jen kousek a vždy bez citu, bez lásky, bez chutí. Vše je strohé a odlidštěné. Ali se protlouká životem od ničeho k ničemu a nakonec nachází smysl v boji. Zúčastní se pouličních bitek za peníze a asi vyhrává úplně vše. Žije vlastně jen kvůli zápasu a sexu. Nejeví velký zájem ani o syna, kterého s klidem nechá na krku sestře. Stephanie je tvrdá a nepřístupná. I když se dostane do maléru, vyrovnává se s ním bez dojetí a slz, prostě si jde svou cestou. Ve vztahu s Alim to také na velkou lásku nevypadá, i když ji asi podívaná na boj a krev také baví. Jediná chvíle, kdy ji něco rozhodí, je okamžik, kdy ji Ali nechá samotnou na diskotéce a jde si užít s neznámou blondýnkou (ale to se spraví v následující scéně - prostě řekne Alimu svá pravidla). Na samém konci to vypadá, že se Ali začal měnit, ale tenhle moment je jen naznačen a tento motiv filmaři nedotáhli do konce. Závěr filmu je také divný, kde se všichni vzali najednou ve Varšavě, že by necitlivý střih? Na dřeň rozhodně nebyl film pro mne. I když to vypadá, že se mnoha lidem líbí, já mezi ně nepatřím, jde úplně mimo mé vnímání a jednání postav je mi cizí. Film o ničem. 30%

DOKONALÝ POLIBEK je filmem, na něm lze těžko najít něco dokonalého. Lucie Vondráčková zde hraje 30-letou Táňu jako 15-leté kůzle, pitvoří se, poskakuje a předvádí hysterické scény. Děj je chaotický, něco mezi nesmyslem a filmem ze 30. let minulého století. Táňa se seznámí s podvodníkem, který ji políbí a vydává se za chirurga. Je nadšena, protože našla vysněného muže. Podvodníka však Táni přebere její přítelkyně, která opustí manžela a děti. Postupně se vše napravuje, všichni pláčou štěstím, jak to dobře dopadlo a Táňa, která odmítne vztah s miliardářem, v něm nakonec nachází své štěstí. Mezi tím kolem krouží Tánini rodiče, kteří se jí snaží namluvit někoho dalšího, plete se tam přítelkyně rodčů Šárka a několik dalších bezvýznamných postav. Některé podobně šílené filmy mají alespoň občas scény, kde se zasmějete, ale tady se mi to prostě nepodařilo. Ať hledám, jak hledám, nenacházím nic , co bych mohl na filmu pochválit. Snad několik hezkých záběrů na ulice Montrealu. 5%

NEZNÁMÝ VOJÁK je další z mnoha válečných filmů o 2. světové válce. Tentokrát z pohledu finských vojáků.. Film popisuje neslavnou epizodu finských dějin, kdy se finská vojska spojila s německými nacisty, aby osvobodila území, ztracené v nedávné "zimní válce". Líčí prvotní nadšení při osvobození Karelie, následnou okupaci sovětského území s představami o velkém Finsku (půjdem na Smolensk), přes ústup zpět do Finska a končí vyhlášením války Německu ve chvíli, kdy už byla válka víceméně rozhodnuta. Vše je podáno na osudu finského bojovníka Rokky, kterému válka navrátila statek v Karélii, ale nakonec jej musí rodina opět opustit. Rokka je prototypem finského Ramba, svéhlavý a neukázněný voják (nemá problém říci komukoliv svůj názor), nemilosrdný a výkonný válečník ("nepřátelé nejsou lidi"), ale všichni kolem něj postupně umírají... Film je syrový a strohý, k hrdinům si nevytvoříte žádný vztah, nepocítíte ani sympatie, ani lítost nebo nějaké city, realitu podává bez zbytečných slov, až na výjimky je to téměř stále boj o život. Na můj vkus mohl být film kratší. Výborná kamera, citlivá hudba. 40%

Někdy bývá pro osud válek důležitá i NEZNÁMÁ BITVA o nepatrnou osadu Ovsijanikovo. Režisér a současně autor scénáře Igor Kopylov rozehrál ve dramatu mnoho otázek, z nichž většina zůstala nakonec nezodpovězena. Je pro boj s nepřítelem důležitější dobrý voják než hledaný zloděj? Má větší smysl umřít ve zbytečném boji nebo zachránit životy vojáků? Může vítězit zvůle nad lidstvím? Tragédie válek je však v tom, že velení musí dávat rozkazy a vojáci jsou nuceni je vykonávat i za cenu ztráty života. Ve mnohých scénách pak převládají pochyby, někdy až beznaděj, které nebyly v dobách sovětských často připouštěny. V rozměrech milionu padlých u Rževa je Ovsijanikovo banální moment a přesto je v té chvilce promítnuto tolik lidských osudů. Režisér dává nahlédnout i do života jednotlivých hrdinů v hovorech, které spolu vojáci v těžké chvíli vedou. Vojáci se ptají svého souseda v zákopu na to, odkud je a co dělal v civilu, na rodiny a zaměstnání. Každý z nich má důvod pro své jednání nebo má alespoň verbální ospravedlnění. Neviděl jsem v posledních letech lepší film na téma války. 90%