sportovec

Tuto televizní inscenaci táhne režie a kvalitní herecké obsazení, pro normalizaci tak příznačné. Scénář je slabší, místy i plytký a to rojení mezilidských vztahů až rakovinně rozbujelé. Rozvedený muž, hraný Kostkou, působí dojmem supermana, který žije ve dvou či tří dnech současně. O vyslovený kiks ovšem nejde.

Vzdor některým nedotaženostem se jedná o jednu z nejlepších štědrovečerních pohádek posledních let. Vzhledem k osobám tvůrčího štábu patrně i o pohádku vynikající. V každém případě o lásce a jejích zákrutech vypovídá mnohé a to převážně tou nejtěžší - komediální - formou. Proč by štědrovečerní pohádky měly být jen pro děti? Dospělí zůstávají - alespoň někteří - dětmi po celý život.

Tento pokus o velkopohádku je sice takový, jaký je, ale vedle řady dalších polistopadových výtvorů obstojí vlastně ještě docela čestně. A to nehledě na rozplizlý scénář, polykání řady nesporných hereckých osobností a zase naopak ochotníků (nemyšleno zle) toporných k uzoufání včetně Karla Gotta posedlého myšlenkou, že je herec. Kasovní trhák zůstane zkrátka kasovním trhákem a Zdeněk Troška lidovým režisérem.

Největší ctností této předkřesťanské pohádky je zachování pohádkové atmosféry i jejího mýtického přesahu. Nevyrovnanosti režie (do jisté míry i scénáře) už popsali druzí, propady v bojových scénách a vedení herců až bolí. Škoda zmařené příležitosti a vzácného námětu. Škoda Jirešova scénáře. Připomínám polský miniseriál KDYŽ SLUNCE BYLO BOHEM.

Právě ona semaforská nálada, zakořeněná v Osvobozených, kouzlo hravosti nespoutané, uvolněnosti zřídka vídané, to je právě podstata semaforského ducha. Ducha jedinečného a trvale nadčasového. Nejen pamětnicky, myslím, doufám, nejen já.

Tento díl postrádá řadu klíčových televizních seriálů typu F. L. Věka, a tak zvolený záběr má opravdu daleko k přehledné celostnosti.

Dokument vydatně poučený na ruské inspiraci přesně zasazuje ostravský užší region na pomezí několika historických zemí do závěrečných událostí druhé světové války. Nezesměšňuje nacistické Němce a nepropadá oslavným triádám. I československé vklady včetně hrdiny generála Fajtla podává věcně a ústrojně. Hrabyňský památník má svým návštěvníkům co vysílat.

Důkladný dokument, jdoucí i do osobních detailů; jeho další cenou jsou hlasy Horákové současníků. Dobré pocity z toho pochopitelně být nemohou.

Některým recenzentům dost uniklo, že příběh je pohádkový a evidentně prioritně určený malým dětem kolem 7-10 let věku. Je to utěšená ekologická pohádka s některými veganskými přesahy, jimž uniká skutečnost, že každý den našich životů musíme pít a jíst jiné živé bytosti ať už živočišné, nebo rostlinné. Úcta k druhým bytostem je samozřejmým požadavkem pro každého slušného člověka. Malé děti se tady mají dost a z čeho učit tomuto přístupu k životu.

Druhý díl je oproti prvnímu o poznání slabší. Vynechávek a zkomolenin je tam víc než dost.