Sayko

Fenomenální. Po všech směrech. Všechno do sebe perfektně zapadá. Příběh inspirovaný knihou Roalda Dahla (po zhlédnutí si ji prostě musím přečíst) vplouvá do nádherné animace, kterou Anderson ukazuje i v dalších snímcích, originální znění namluvené největšími filmovými hvězdami, avšak do závěrečných titulků to nepoznáte, Andersonův geometrický perfekcionismus v každém záběru, což dělá každý snímek jako umělecké dílo samo o sobě, a to vše ověnčené geniální hudbou, která v uchu lahodí a pumpuje pospolu s vizuálem neskutečnou eufórii do divákova těla.

Konečně se nám seriál rozběhl na plné pecky! Perfektně vybudovaná atmosféra a charakter postav nepřišel na zmar. Od samého začátku si divák není jistý vlastně vůbec ničím, a tím pádem ho překvapuje (i nemile) každý plot twist, kterých je, pouze v této epizodě, požehnaně. Bravo!

Nikdy nestárnoucí Alenka. Je absolutně jedno, jestli mi je 10, 20 nebo 50, tohle bude vždy dokonalý únik do světa nadpřirozena, od mluvících zvířat, přes lektvary manipulující s velikostí až po boj s drakem na šachovnici. Surrealistický manifest? Tohle by mělo být jeho filmové zpracování. Mia Wasikowska jakožto úchvatná Alenka se vydává v pozadí s neskutečně hravou hudbou Dannyho Elfmana do říše divů, která diváka pohltí hned od králičí nory a nepustí až do závěrečných titulků. Skrze svou pouť potkává nereálně reálné postavy jako je Kloboučník, kočka Šklíba nebo Srdcová královna, všichni v přenádherných kostýmech, a s geniálními dialogy následně pouť i končí. Volně, surrealisticky. Tak, aby mohlo navázat stejně ulítlé pokračování.

Seriál si před sebe chytře buduje pěšinku tak, aby mohl v pravou chvíli vypustit skvělý díl, jako byl například tento. Uznávám, čekání na tyhle skvělé díly plné akce a fungujících promyšlených plánu je někdy až moc dlouhé a otravné (hlavně záběry na Junin xicht, ty už mě občas vážně vytáčejí), ale čas přináší jablka či jak je to přísloví, no a dočkali jsme se přesně toho perfektního dílu. Postavy chytají koule, kameramani místo natáčení xichtů ty koule natáčejí, hudba graduje a já se nestačím divit, co všechno se v tomhle díle ještě může stát!

Příběh služebnice má jednu neduhu, a to, že jsou 2/3 dílu vždycky nudný. Poslední díl druhé série sice překlopil rovnováhu na 2/3, ale pořád to nebylo ono - ten konec mě prostě neskutečně nasral, že jsem ani neměl chuť koukat na třetí sérii. Ale zvědavost převládla a já se musel kouknout, co ta June zase provedla. Musím uznat, že vskutku nelituju. Takhle nabitej díl jsem snad za celou historii Služebnice neviděl. To je 3/3 epizody akce, trhání mých nervů, vyvrcholení a neustálého doplňování dopaminu do mých žil. Takže bych měl také připodobnit hodnocení, co třeba 5/5. Nestěžuji si, takové epizody bych rád častěji.

Poslední díl první série byl jako požehnání z nebe. Od samého začátku pořádná jízda, která nepolevila a udržovala mou nadšenost až do konce. Objasňování záhad a objevování nových bylo samozřejmě na denním pořádku, charaktery postav se nám zase trochu posunuly k jedné ze stran (špatní a dobří) no a zakončení perfektní scénou nalákávající na další sérii s podkresem skladby "American Girl" od Toma Pettyho, co víc si může divák přát.

Zatím jedna z nejlepších epizod so far. Pořád se nemůžu nabažit toho skvělého vizuálu, hraní si s barvitostí záběrů a sestavení záběrů samotných. Co mě ale překvapilo tentokrát navíc, a za to dávám pátou hvězdu, je akčnost a směr, kterým se začíná seriál vydávat. Snad ani minutu jsem se nenudil a pořád se něco dělo, vysvětlovalo, utíkalo nebo mlátilo..

Sexuální vyvrcholení končí frází „I love you too.“ Jak přenádherné a hodící se do seriálu s hlavním tématy jako je sex a rodinné trable. Musím uznat veliký pokrok od první epizody první série. Tam jsem byl zčista nasrán. Avšak postupem času mi postavy začínaly přirůstat k srdci a Fleabaga jsem si oblíbil. Teď by se hodilo napsat, že šlo o takovou půlhodinovou jednohubku po práci, která se dá hezky rozložit do dvou týdnů, ale až se do té specifické nálady dostanete, slupnete tu jednohubku nejdéle za dva dny. Úsměvné.

Už po několikáté a stále perfektní. Nemohu uvěřit tomu, že by Čech dokázal natočit tak dobrý snímek, potažmo horor, jako je tento. Horor na plnohodnotné světové úrovni, pasující se hrdě po boku Sinistera, Blair Witch nebo Insidious. Petr Jákl, režisér snímku, zřejmě naprosto věděl co točí (na rozdíl od většiny české produkce). First person footage naprosto úchvatný respektive strašidelný, reálné záběry a historky z dob ukrajinského hladomoru ještě více podněcovali k mému posrání se, zvukové efekty pravda, takové jsem už viděl v nejednom hororu a herci, no z těch jsem byl posranej úplně nejvíc. Perfektně zahrané na obou stranách, jak hloupí Češi, tak strašidelné Ukrajinky.

Tak jsem si zase pobrečel. Podivuhodný případ Benjamina Buttona je prostě nádhernej film po všech stránkách, především za to může samozřejmě ta příběhová stránka, jelikož jde o zfilmovanou knihu Scotta Fitzgeralda, ale to její zpracování, jen žasnu. Jako by režisér David Fincher vyzobával ty epické scény z kultovních filmů, jako je Titanic, Forrest Gump, Karlík a továrna na čokoládu, Grandhotel Budapešť atd. Každý z těchto snímků má svou vlastní atmosféru a tu jednu nezapomenutelnou scénu, kterou si při vyslovení daného snímku vybavíme. Ale zde? Jelikož jde o "rekapitulaci" celého života, jako tomu je například u Forresta, má těch scén nespočet, počínaje humornou scénou šlápnutí na dítě už tehdy skvělým (a mým oblíbeným) hercem Mahersalem Alim až po poslední výdechy hlavního hrdiny, scéna, po které jsem deset minut brečel jak malá holka. Skvěle vybraní charismatičtí herci byly ověnčeni ještě skvělejší hudbou známého skladatele Alexandra Desplata, která dodávala snímku takový všední, ale zároveň snový pocit a snad jediné, co lze vytknout, je maskování, které mě občas až bilo do očí. Chápu, že musí bejt asi problém sehnat na určité životní pasáže věkově rozdílné herce, kteří však budou vypadat i přesto podobně, ale mě to 2 hodinové koukání na Brada Pitta jednou v 60, jednou ve 30 a jednou dokonce v 15 připadalo fakt dost divný a sureální. A čím víc se snažili, tím horší to bylo.