Wysch

Jaktože jsem ještě nekomentoval jeden z nejlepších filmů loňského roku? Co k filmu říct... Určitě vám v hlavě zůstane rvačka v sauně, kterou osobně považuji za jednu z nejatmosféričtějších a nejvíce reálných filmových rvaček poslední dekády. Žádné kung-fu, žádné karate, prostě jen čistá bitka mezi jedním nahatým chlapem a dvojicí nabručených Rusáků. Jako největší plus filmu vnímám uhrančivého Vigga Mortensena, tady se nedá snad nic vytknout. Čas a vrásky mu do tváře vlepily charismatický pohled (tak málo patrný v Pánovi prstenů), herecké zkušenosti a nezpochybnitelný talent zase bezkonkurenčně nejlepší výkon ze všech herců tohoto filmu na plátně. Ale i ta druhá grupa v čele s Vincentem Casselem je skvělá, uvěřitelná a precizně zahraná. Na hercích možná poznáte přízvuk, ale to je možná tak jediné mínus. Protože režie se povedla, scénář má chuť a jemnou bystrost okoukaného tématu (ehm, nechci spoilovat těm, kteří neviděli, ale v poslední dvacetiminutovce je vše jasné), přesto se zdá, že netradičním prostředím londýnského ruského podsvětí společně s pošmournou atmosférou města i - alespoň se mi zdá - dobře zvolenou kamerou, jejími filtry i střihem, vyniká film po spíše atmosférické stránce, než v rámci převratnosti žánru. Poctivé řemeslo je tento film. Více, než cokoliv jiného.

Jedním slovem? Brilantní!

Už v prvních dílech prvních řad je patrno, že typický cyklus odosobněných případů např. z CSI, z nějž House M.D. čerpá velkou inspiraci, tu není třeba hledat. Ano, cyklus zde je, případ vždy započne ukázkou, kdy pacient poprvé zkolabuje a potom tři čtvrtiny tým doktora Grega House řeší a hledá a když v polovině k něčemu dojde, divák ví, že tomu tak nebude a teprve geniální vnuknutí doktora House vše vyřeší. Jenže postavy tu jsou a oproti "CSI- seriálům" mají charakterové vlastnosti a na pozadí případů se řeší jejich osobnost. Od čtvrté řady pak kvalitativně stoupá scénáristické sbližování diváka s postavami, který si musí postupně zamilovat nejen Grega House, ale i například záletného Tauba nebo bisexuální Třináctku. Zároveň se rýsuje pomaličku opravdová Houseova osobnost. Pod slupkou cynického zahořklého pajdy, který je geniálním doktorem hláškujícím o sto šest a žeroucím Vicodine o sto sedm, se totiž skrývá citlivé srdce zraněné velkou bolestí a rozchodem s milovanou ženou. Vrchol nadchází v páté řadě, kdy se "Amber-halucinace" stávají až téměř hororové a poslední díl páté řady musí poslat do kolen každého. V šesté řadě prvními dvěma díly House překonává absťák a léčbu v psychiatrické léčebně, aby se vrátil bližší té ideji, které kdysi věřil. Silnější než kdy dřív se stává seriál sedmou epizodou šesté řady, aby poté vrcholil upřímným sjezdem někdy od patnácté epizody. Epizoda Lockdown, režírovaná potom samotným Hughem Lauriem, je skutečným filmovým a příběhovým vrcholem, na němž se šestá řada Dr. House udrží až do svého posledního dílu. Ten je kontroverzní svým koncem, ale podtextem je opravdu tím správným koncem. V sedmé řadě potom bude Houseovic tým řešit případy ve stejném cyklu, jako v předchozích šesti řadách, ale to je divákovi jedno. Z původní, první řadou nastolenou, ideje lékařské detektivky se totiž postupně stala jízda představitele hlavní role a od čtvrté řady potom, možná díky dohledu Bryana Singera, skutečný příběh, kdy detektivka je pozadí, ale hlavní postavy jsou to, co diváka zajímá nejvíc. Výtečný seriál se stoupající kvalitou a šestá řada skutečně dvěma třemi epizodami patří k tomu nejlepšímu, co jsem doposud v seriálové produkci viděl.

Okolo poloviny mírně klopýtavý, přesto velice dobrý thriller s hlavní dvojicí, které chtě nechtě dominuje spíš Kevin Spacey. Nejde o žádné super přelomové dílo, ale je to tak dobrý thriller, že si říkám, proč jich není více a proč se přestaly točit.

Jednoduchá rada: Udělejte si "matrix večer", pusťte si tak v sedm večer Matrix, do půl desáté si po skončení dejte pauzu (třeba na kafe nebo doutník), pak si pusťte Reloaded, po skončení si do půlnoci dejte druhou pauzu a nakonec před spaním si zkoukněte Revolutions. A potom vám možná Matrix Revolutions přijde společně s úvodním Matrixem jako jedno z nejpropracovanějších sci-fi s hutnou (byť tolikrát viděnou) myšlenkou a hlavně závěr Matrixu jen sympaticky zakončí filozofická moudra, která - tehdá ještě bratři - Wachowští sypali jak na běžícím pásu, ačkoliv občas prostě mimo. Ale celkově je Matrix prostě doposud jen jeden. Trojjediný.

Těžko něco dodávat k nejpopcornovějšímu a nejkulantnějšímu (jak jinak říct, že to jinak je historicky naprosto nekorektní?) snímku devadesátých let minulého století. Ridley Scott a Russel Crowe a k tomu neskutečný Hans Zimmer (který o pár let později vykrade sám sebe) a nakonec notná dávka toho klišé.

Efektní. Mrazivé jako prostředí Aljašky. Přesto místy nudné. Proč to vysoké hodnocení, ptáte se? Inu, počkejte si na konec. Muhaha. It's my turn now.

[SE] je téměř dokonalé dílo, audiovizuální orgie během bitev a neskutečná nálož krystalické filmařiny. Tak krystalické, že se bohužel nevyvarovala zaběhnutým klišé. Och, jaká škoda, že průlety kamery jsou zpomalené, aby divák jó viděl tu nádheru. Jaká škoda, že ten konec je tak uslzený, že veškerý vkus, který do posledních scén Jackson napasoval, je utlumen kýčem, byť napoprvé se možná jen těžko ubráníte slzám. Jaká škoda takovýchto chybek, které dělají z dokonalého díla jen téměř dokonalý. Přesto se neubráním výkřiku: TOHLE JE JEDEN Z NEJLEPŠÍCH FILMŮ, KTERÉ MŮŽETE VIDĚT! Nepropásněte ho. Návrat krále > Dvě věže > Společenstvo

[SE] je mnohem mnohem konzistentnější a plynulejší a svižnější než kinoverze. Proto je škoda, že i když je v TOP 200 zdejšího žebříčku, je níže než Společenstvo. Podle mě jsou Dvě věže konečně něčím víc než jen prahem mezi úvodem příběhu a jeho závěrem v podání bitevními orgiemi zaplněného Návratu krále. Jsou skutečným důležitým článkem celého řetězu a jako takový je mnohem silnější než Společenstvo a v mnoha ohledech se vyrovnává poslednímu článku, totiž Návratu krále.

Po shlédnutí extended edition zvyšuji na pět. Společenstvo ale u mě stále zůstává nejslabším kamenem zídky s názvem Lord of the Rings. Na druhou stranu, samostatně drtí i jiné super-velkofilmy zahraniční produkce. V rámci LOtR pro mě ale Fellowship zůstává to nejméně zajímavé, epické, strhující. Jak ve filmové podobě, tak v té knižní :-)