Eridan_

Smutné, depresivní a místy hororové. Fallout byla optimistická pohádka. Celkové vyznění by se snad dalo vyjádřit: Nedůvěra zabíjí a přináší osamění. Film se věrně drží knihy. Kniha má spoustu rovin, ale je pravda, že je jen letmo ukáže. Nejde do hloubky. Každý se tak může zaměřit na to, co je mu blízké. Vztah otce a syna, role rodičovství, hledání lidskosti a ukázání zla, spirituální rovina s rozhovory o Bohu a dětech. Bavil jsem se, bál a byl smutný. Charaktery mi však nevnikly pod kůži, necítil jsem s nimi. Vztahy ve filmu byly přinejmenším zvláštní (muž - žena, otec - syn). Chybělo mi něco, čím bych se s nimi ztotožnil. Byly povrchní stejně jako hlavní témata. Možná to byl záměr autora. Ve světě, který se rozpadl, již jen těžko hledat hloubku a něco smysluplného, kromě sebe sama a holého přežití. Možná.

Vyhrožování, násilí. Další vyhrožování a další násilí. Příběh se nám lehce, ale opravdu jen lehounce posunul. Asi 2 věty. Tommy zklamal. Stejně jako Flynn. Pokud něco nejde řešit silou, tak ještě větší silou, ne? Kmotr hadra. Ach jo. Takový potenciál světa a je to jen chabá kulisa pro jednu mlátičku za druhou a jednoho sadistu vedle druhého. Zklamání.

Super vztahová konverzačka! Nějaké filozofické moudro bych tu nehledal, jak píší ostatní. Promítly se mi všechny mé vztahy, eskapády. Prostě jsem se znovu cítil jako na výšce v hospodě, kde člověk řeší, jaký je smysl života a jestli tahle je ta pravá. Díky za tu katharzi. Užil jsem si to maximálně.

Nadšení pomalu opadava. To, co už v seriálu bylo, je tu znovu. Příběh se opět neposunul. A to máme za sebou 6 hodin, tzn běžné 3 celovečerní filmy. Škoda! Nevzdávám to, ale doufám, že to nebude jen o tom šokovat násilím. Radši už bych něco jiného. Reakce Fkynn mě vyloženě zklamala. Doufal jsem, že mezi těmi vojaky a mafiany, má aspoň její postava rozum. Ale bohužel. I u ní to bude hospodské vyhrožování.

Absurdní komedie, která staví na dialozich hlavních charakterů (karikaturach). Bavil jsem se. Taková oddechovka.

Fantasy verze Stmívání? Určitě. Ale nejen to. První polovina je hodně holčičí, druhá půlka mi přišla hlubší psychologicky (i když hlavní hrdina věčně do půl těla zůstal). Dobré fantasy, vizuálně epické, hudební podkres na jedničku. Jak už to u všech pohádek bývá, věřím, že má silnou mesidž. O nespoutané (někdy destruktivní) mužské síle a něžnému ženskému protikladu. A vztah mezi mužem a ženou může uspokojivě fungovat, jen když ona přijme jeho sílu a temnou stránku (draka). Pak ji jeho síla může vést až do oblak. Všem podpantoflákům navzdory.

Super film, který se lehce dotkne hned několika hlubokých témat. Život s autistou, nerespektující komunikace, život ve vztahu, otázka dětí, sourozeneckých vztahů a domácího násilí. Kozub exceluje. Plakal jsem, smál se, zlobil se i fandil. Dlouho ve mě jeden film nevyvolal takovou směsici emocí. Vynikající.

Film i kniha nakousne spoustu témat. Je vlastně na divákovi, o čem film byl a (pro něj) je. Ve mě silně rezonovala témata etiky morálky. Jak daleko jsme schopní zajít a tolerovat či přímo přehlížet očividné zlo, protože pro mě konkrétně přináší něco dobrého? V současném světě třeba práci dětí v Číně, utiskování Tibetu, kapitalistický styl života po nás potopa? V románu Ishigura smrt někoho jiného ve prospěch mého zdraví? Líbí se mi, jak je příběh postupně odhalován a jen na okamžik vždy spatříme ten plíživý stín, který pociťujeme celý film.

Se zavřením poslední stránky knihy jsem se vrhnul na film. Well done, Ridley! To, co jsem miloval na čtení, režisér zachoval (humor, charakter hlavního hrdiny). Některé příliš dlouhé pasáže zkrátil (vědecké a pár katastrof vynechal). Ale celkově mi kniha ožila před očima. Dostala nový rozměr. Děkuji za zachování dokonce hudebního podkladu!  Bavil jsem se od začátku do konce. Jeden z mála filmů, který tak věrně zachoval ducha předlohy.

Zátopek mě překvapil. Krásně natočený (vizuál i hudba). Naznačí spoustu témat - touha po slávě, obětování rodiny, život v totalitě, přátelství i manželství. Divák si sám může vybrat, co ho osloví. Žádná rovina příliš nevyčnívá ani neruší. U filmu jsem prožil celou škálu emocí - radost, napětí, strach i dojetí. Úplně mě vtáhl do doby a reálií ČSSR. Obdiv za výkon hlavních protagonistů. Bravo.