alienable

Konečně klasická výborná fantasy, která není trapná, je nápaditá, má spád a neni to debilita o superhrdinech. Jupí, chceme pokračování!

Spektakulární biják, kterej si dělá legraci vlastně tak trochu ze všeho. Jo, je to kýčovitý, strojený, přebarvený. Ale taková Barbie prostě je a zpracováním ad absurdum alá groteska skvěle funguje jako společenská kritika. Ještě zábavnější je sledovat negativní reakce na tenhle film, hlavně aby nám někdo nešáh na náš konzervativní patriarchát bububu! Pokud bych měla vytvořit ideální cast filmu, vybrala bych do písmene stejně (i část herců ze Sexuální výchovy moc potěšila). Ať nespoiluju, úvodní scéna je příslibem bezva zábavy ;)

Bohužel to šlo absolutně mimo mě. Filmařsky perfektní práce, dějově (a bude to znít určitě barbarsky) bezbřehá nuda. Japonskou klasiku od Kurosawy neznám, ale mělo mi možná být varováním, že mě už jen Ishigurova tvorba těžce nudí. Bill Nighy je druhej z mých nejoblíbenějších Billů, a tak kvůli němu dávám druhou hvězdu.

Ne, nejedná se o tupě zpracovaný true crime, kdy všechno víte dopředu a na konci si to jen potvrdíte. Sledujete fúzi detektivky, snových scén a černé komedie, která se místy z filmu mění na divadlo. Vystupování z děje do divadelních (vlastně filmových) kulis jen přidávalo na sugestivnosti vyprávění. Olivia Colman je jedna z nejlepších ostrovních hereček. Britové zkrátka uměj! Pátou hvězdu přidávám ke zvýšení ratingu, ve skutečnosti silný čtyři.

Proč cca dvouhodinovej obsah natahovat na sedm dílů?! Díky tomu se bohužel ztratila veškerá dynamika a napětí. Škoda, po prošktání by z toho byl sympatickej počin.

Jako z učebnice, kapitola Jak vyrobit průměrný film. Celkem dlouhé, místy nezáživné, ne příliš zábavné nebo zajímavé. Vycházelo mi z toho akorát jedno příběhové klišé za druhým a naprostá lhostejnost k postavám a ději. Zařazuju do kategorie Naprosto zbytečný snímek.

Hashtag umčo. Jakkoli hodně se mi líbila závěrečná taneční performance, která byla fakt skvělá, tak mi bohužel celej film připadal, že má spíš ambici mít obsah, než že by ho skutečně měl. Asi jako když na něco hrozně chcete mít talent, ale výsledek je jen dobře odvedená práce bez jiskry, která bere dech a činí věci zapamatovatelnými. Až vyrostu, chci mít sebevědomí jako Alena Doláková.

Kámen píchá cihlu po finsku aneb co se stane na srazu po celý dekádě, když se celej víkend chlastá a slunce ne a ne zapadnout. Alkohol boří hranice, tak mě u toho napadlo, jak by to tam asi probíhalo bez něj. Vtáhlo mě to a strašně by mě zajímal mejdan za dalších deset let.

U prvního dílu jsem čekala trapný paruky a příběh alá Vyprávěj. Volha ale bez pozlátka ukazuje normalizační dobu a Pekárka coby archetyp čecháčka, pro kterýho je důležitý hlavně to, jak to kope Bohemka, pivo u Klokoně, zapíchat si a co nejvíc toho nakrást, protože kdo nekrade, okrádá rodinu. Kdo nebo co je Škvorecký neví, hlavně mít klid a nohy v teple. Práskat taky jenom trochu, když to poslouží k možnosti vozit Goťáka a získat slavný podpisy, proč ne. No kdo to má, dvě televize a tři auta? A tyhle Pekárci nám teď plněj Václavák, protože kdysi tak špatně nebylo a k nějaký sebereflexi samozřejmě nedošlo. Hádek doufám dostane lva, Jeřábek překvapil svou civilností a Dvořák otrávil svou teatrálností. Ale jinak tleskám a třesu a odpovídám protiotázkou, kdy se můžem těšit na něco dalšího?

Ale no jó, rozhodně to bylo koukatelný. Žádná intelektuální hitparáda se nekonala, ale by snad ani nikdo nečekal. Ženský rugby super! Svarinská dráždivá, Čvančarová sympatická, Hoffman tradičně okouzlující. Slint.