alienable

Prachy kazej charakter. První série s docela hořkym humorem nastavuje zrcadlo společenský smetánce a ukazuje na pokřivenost vztahů. Druhá snad o něco ještě víc. Do toho vražda a drogy v kulisách exotickýho luxusu. Každá z nich má vlastní uzavřenej příběh, kterej jako tenká (ehm) červená linka spojuje Jennifer Coolidge. Zábavnej kus, kterej jsem bohužel zhltla hrozně rychle.

Přiznám se, že jsem si to musela pustit dvakrát, abych se ujistila, že to správně chápu. Téma smíření se smrtí neni nijak neobyvklý, kdežto zpracování ve Fontáně je geniální. Škoda, že vizuální porno z buducnosti kazí low budgetový záběry z histrorie, a tim ji naprosto degradujou. Nemůžu si pomost, ale co se děje týče, připadalo mi to až moc naivní a ufňukaný.

Jsem ve fázi, kdy si většinou kupuju vstupenky podle délky představení. Tady jsem to mimořádně neudělala. Na začátku jsem si u fekálního fóru se slonem řikala, že kdyžtak odejdu. Jenomže pak mě pohltila atmosféra opulentního večírku a nakažlivá svobodomyslnost Margot Robbie. Zažrala jsem se do příběhu, bavila se a v druhý, značně temnější půlce, jsem se přistihla, že koukám s otevřenou pusou. Závěr mi připomínal finále Mistra a markétky (ne dějem, ale pocitem). Stopáž je smrtící, kvůli tomu jedna hvězda dolů. Ale Babylon ve mně doznívá už třetí den a nechce mě pustit (stejně jako melodie Zpívání v dešti).

Zajímavej námět a promarněná realizace. Redford působí uslintaně a Woody jalově. Absurdita rádoby happy endu je úsměvná - ješitnej pracháč ji nechá, tak se vrátí k chudákovi. Slabota.

Řekla bych, že každýmu životem někdy projde Leo Grande. Ať už zaplatíte penězma nebo něčím mnohem dražším, poznáte, co znamená být na vrcholu (v jakýmkoli slova smyslu). Výborná konverzačka a klobouk dolů před Emmou Thompson. Takovej výkon chce totiž nejen prsa, ale i koule.

Knížka se ke mně dostala teprve nedávno. A můžu říct zodpovědně říct, že je jedna z nejlepších, co jsem kdy četla a neskutečně se mě dotkla. Bohužel mi ve filmu chyběl ten podmanivej vnitřní dialog autora. Asi rozumim tomu, že zápletka se synem je tak nějak filmovější, ale úplně bych se bez ní obešla. Dala se přežít jen díky kouzlu Mariany Kroftový. Přesto čtyři hvězdy, knížka je minimálně na deset.

Aneb jak se dvě hodiny můžou zdát jako čtyři. Nezajímavá dobovka s nezajímavou zápletkou. Ani Bale to nezachránil.

Bod za O. Veselého bez trika.

Uznávám, že dvojice Pucholt a Vostrčil je možná dobrá. Jenomže mně je strašně nepříjemný to, na jakým tématu je "komedie" vystavěná. Nepřijdou mi vtipný hlášky "byls označen, že ses podílel tady na soudružce", zvlášť když má jít o znásilnění. Pokud se něčemu takovýmu budeme smát, tak se jako společnost nikam neposuneme. Hlasuju pro návrat do trezoru.

Cesta do pekla je dlážděna muzikály, ale tenhle patří k těm snesitelnějším. Příběh mi vždycky připadal tak trochu pitomej a melodie tuctový. Přesto už několik dní nemůžu dostat z hlavy "mě život pomalu svačí", což mě jazykově neskutečně irituje. Bez Abrháma by to celý bylo poloviční.