Enšpígl

Tak tohle je zatím absolutní king korona movie cupu. Černobílé zpracování filmu přidává na dobové věrohodnosti, dialogy dodávají na poutavosti a zábavnosti a vynikající kamera na atmosféře.

První dvě povídky napsal nejspíš Tom, když si krátil číhání u myší díry na Jerryho. Poslední povídka v sobě měla alespoň trošku nějakou pointu, ale bída je v tomhle filmu vedoucí. Navíc principiálně se mě chování manželů Neradových dost hnusilo.

No tak tohle bylo zase krmivo. Já čekal western epochálních rozměrů a dostal leda tak epochální píčovinu. Nejvíc mě bavil ten les, to bylo jak ve Stromovce.  Přiznávám že jsem byl zvědav co z toho ve finále vypadne a zafungovalo i kouzlo nechtěného, kdy jsem v němém úžasu koukal na na to, co tvůrci vyplodili.

Můj soukromý problém s dobdružnými snínmky je v tom, že se chci okamžitě ocitnout stůj co stůj na místě hlavního mužského hrdiny a poznávat, bojovat, bát se, rvát se, radovat se, objevovat, zachraňovat, ale především prožívat na vlastní kůži, nejkrásnější, nejromantičtější a nejintenzivnější chvíle života, které jsou skryté ve slově DOBRODRUŽSTVÍ .

Populární africkou "Big Five" ( lev, levhart, slon, nosorožec a buvol ) autoři dokumentu ještě doplnili o geparda a o novinářský vzor - hyenu. No a pak už jen padesát minut sledujeme těhle sedm staetčných jak se perou se životem a žijí ze dne den, protože jistotu dalšího dne nemá ani král - lev. V čem je tenhle dokument pětihvězdičkový ? Nápadem. Všechny zvířata sledujeme na stejným uzemí (severní břeh řeky Sand v rezervaci Mala-Mala v Jižní Africe ) a z toho plyne množství velmi vyhrocených i nevyhrocených setkání. Ono, kdo by nebyl zvědavej jestli smečka lvů nezautočí ne jednoho slona, který se před nima lážo plážo prochází a tak trošku je provokuje. Ochrání buvolí mamča svoje ani ne den narozené mimčo před lvy ? A během téhle akce se o každém pozorovaném členovi africké super sedmy dovíme spousty věcí. Aby jsme byli do děje vtaženi, jsou vybráni často "rodinky ". Třeba jak učí gepardí mamina lovit svoje synky. No a jak už to tak bývá, když se pozorujou zvířata delší dobu, přijdou na řadu i pěkný pecky. Mě například naprosto šokovali dvě věci. Levhart si uloví večeři, jenže jeho kořisti se zachtělo i hyeně, z výsledku příběhu jsem byl v šoku ale plně definitvní tečku tohoto příběhu nakonec napíše onen slon co se předváděl před lvy. To je to krásný, jak se v dokumentu prolínají jednotlivé zvířecí osudy. A ještě musím zmínit gepardí akčn, protože to se mě jako kluka dost dotklo. Tak jako využíjí gepardí holky svoje gepárdí kluky, tak neuvyžívají ani nás naše lidský holky, to byla síla, mě by zajímalo za co vůbec gepardí holky svoje kluky maj. Ovšem ta gepardí šukačka, to sem taky zíral s otevřenou pusou. Viděli jste někdy gepardí píchanou ? Ne ? Tak šup do dokumentu, fakt stojí za to a věřte že ani zdaleka jen kvůli "gepard sexu" .

Onanujem sami nad sebou, jak je ten náš svět skvělej, že není hlad, že nejsou války, že máme všechno co chceme. No, to je jedna strana mince, ale je tu ještě druhá, pěkně zkurvená strana mince, hlad, brutální etnický konflikty, dětští vojáci, dětští otroci........ano, mluvím o tzv. zemích třetího světa. Představte si, že si můžeme koupit za 10USD desetiletou holčičku, znásilnit jí, pak jí ustřelit hlavu a jejím tělíčkem nakrmit šelmy. Představte si, že si můžete koupit za 10USD dvanáctiletýho kluka, nechat ho dřít bez jídla, bez pití a mlátit ho dle libosti. To jsou "bomby" co? A co na to my ? A co na to já ? Nic. V lepším případě napíšu sociálně kritickej komentář k těmto věcem, v horším mě to ani nezajímá, protože se zrovna někde rozčiluju, že jsem koupil stříbrnej mobil za 4tága, když Vašek má zlatej za 3,5 litrů. Asi před týdnem jsem měl celkem vášnivou debatu s jedním novinářem nejmenovaného deníku,. Padalo hodně vulgarismů na novinářskou práci. O tom kolik vydělala Bartošová pro svýho pasáka Pomejeho peněz, vím už pomalu víc, než o svých financích, kolik vajíček zasáhlo Paroubka a kolik vajíček ho minulo psali naše nejprestižnější deníky dokonce na titulních stranách, ale že organizace Invisible children pořádala akci proti nuceným dětškým vojákům v Africe /informace od uživatelky Charlosina / ani řádek. Jenže argument, který mě onen zmíňovaný novinář dal už se nedal přebít "Já bych to napsal a druhej den jsem bez práce, na to ti tady každej sere Pavle, to by si nikdo nekoupil, noviny by šli do hajzlu a my byli bez práce. To není náš problém, že píšeme o hovnech, ale Váš problém, že ty hovna vyžadujete." Hmm. Takže díky bohu za tyhle dokumenty i když s tímto mám problém v tom, že se příliš soustředil na tu Polku a ne na to hlavní, na situaci ohledně dětskýho otroctví. Navíc mě připadal trošku zmatečný a výrok typu "ještě jednou mě obejmi kvůli fotografům" a následný pohled do rozpačité a nechápající tváře té africké holčinky na mě taky zrovna dvakrát nezapůsobil. Ovšem, když jsem se díval do kukadel Ekuy a poslouchal její odpovědi, měl jsem fakt dost. O to víc si vážím každýho, kdo se snaží angažovat a v rámci svých možností čokoládovým dětem z nádherně upřimnýma očima pomoci, zde např. uživatelky Phillipa nebo Charlosina, protože jenom můj /náš společný zájem o tyhle všechny svinstva může změnit jejich strašný osud. .................................po skončení Afrického snu jsem si přeladil na ČT24 a tam se dohodovali naši politici o tom, kolik mají brát peněz v Europarlamentu a jestli je dobré mít na jednání budovy dvě nebo jednu.......ano vrátil jsem zpátky do toho našeho světa, plnýho "vážných" starostí.

Tomuhle filmu bych dal radši pět srdíček, je to moje obrovská láska.

Musím říci, že pachatele jsem nečekal i když zpětně ve filmu ty indicie byli, ale mrzí mě, že si tvůrci víc nevyhráli s vyprávěním, jak bývá u "Agátovek" , takže fajn konec, ale než jsme se k němu dobrali, tak teda nic moc.

Pokud by film Akáty hledal v inzerátu svého diváka určitě by uvedl v požadavcích "hledám pozorného diváka". Tady je totiž dost potřeba sledovat tváře a oči hlavních hrdinů, ty totiž odehrají valnou většinu filmu. Filmový minimalismus ve svý nejlepší podobě. Viděno v rámci projektu Challenge tour 2015 jako film číslo 20.

Dynamické tempo filmu, dokonalá akce a napínavej příběh mě uzemnily takovým způsbem, že jsem během filmu otvíral držku jak kapr. Opravdu, když už bych měl dělat agenta, tak jedině bez minulosti, ježiši jak já bych se vyřádil a tu Franku jak tam zbalil, on jí hodí deset litrů jak kus rohlíku. Bože já se z toho filmu snad poseru.