Africký sen

Onanujem sami nad sebou, jak je ten náš svět skvělej, že není hlad, že nejsou války, že máme všechno co chceme. No, to je jedna strana mince, ale je tu ještě druhá, pěkně zkurvená strana mince, hlad, brutální etnický konflikty, dětští vojáci, dětští otroci........ano, mluvím o tzv. zemích třetího světa. Představte si, že si můžeme koupit za 10USD desetiletou holčičku, znásilnit jí, pak jí ustřelit hlavu a jejím tělíčkem nakrmit šelmy. Představte si, že si můžete koupit za 10USD dvanáctiletýho kluka, nechat ho dřít bez jídla, bez pití a mlátit ho dle libosti. To jsou "bomby" co? A co na to my ? A co na to já ? Nic. V lepším případě napíšu sociálně kritickej komentář k těmto věcem, v horším mě to ani nezajímá, protože se zrovna někde rozčiluju, že jsem koupil stříbrnej mobil za 4tága, když Vašek má zlatej za 3,5 litrů. Asi před týdnem jsem měl celkem vášnivou debatu s jedním novinářem nejmenovaného deníku,. Padalo hodně vulgarismů na novinářskou práci. O tom kolik vydělala Bartošová pro svýho pasáka Pomejeho peněz, vím už pomalu víc, než o svých financích, kolik vajíček zasáhlo Paroubka a kolik vajíček ho minulo psali naše nejprestižnější deníky dokonce na titulních stranách, ale že organizace Invisible children pořádala akci proti nuceným dětškým vojákům v Africe /informace od uživatelky Charlosina / ani řádek. Jenže argument, který mě onen zmíňovaný novinář dal už se nedal přebít "Já bych to napsal a druhej den jsem bez práce, na to ti tady každej sere Pavle, to by si nikdo nekoupil, noviny by šli do hajzlu a my byli bez práce. To není náš problém, že píšeme o hovnech, ale Váš problém, že ty hovna vyžadujete." Hmm. Takže díky bohu za tyhle dokumenty i když s tímto mám problém v tom, že se příliš soustředil na tu Polku a ne na to hlavní, na situaci ohledně dětskýho otroctví. Navíc mě připadal trošku zmatečný a výrok typu "ještě jednou mě obejmi kvůli fotografům" a následný pohled do rozpačité a nechápající tváře té africké holčinky na mě taky zrovna dvakrát nezapůsobil. Ovšem, když jsem se díval do kukadel Ekuy a poslouchal její odpovědi, měl jsem fakt dost. O to víc si vážím každýho, kdo se snaží angažovat a v rámci svých možností čokoládovým dětem z nádherně upřimnýma očima pomoci, zde např. uživatelky Phillipa nebo Charlosina, protože jenom můj /náš společný zájem o tyhle všechny svinstva může změnit jejich strašný osud. .................................po skončení Afrického snu jsem si přeladil na ČT24 a tam se dohodovali naši politici o tom, kolik mají brát peněz v Europarlamentu a jestli je dobré mít na jednání budovy dvě nebo jednu.......ano vrátil jsem zpátky do toho našeho světa, plnýho "vážných" starostí. (05.06.2009)

Jeden z dalších dokumentů, které se nám snaží vnutit pocit viny za to, že jsem bílí, pracujeme, rozvíjíme se a nesedíme na prdeli. Jak to tak už v životě bývá, spravedlnost neexistuje. Narodit se do chudé africké rodiny, což statisticky je dost pravděpodobné, je smůla a je třeba to akceptovat. Jenom se ukázala funkčnost jejich kultury. Na jednu stranu bych lhal, kdybych tvrdil, že je mi to úplně u prdele, ale na druhou stranu, je mi do jejich problémů hovno, pokud zrovna neemigrují do Evropy. Ačkoliv cítím tu jistou nespravedlnost, že narodit se do takových podmínek a být v tom vychováván znamená, že o to těžší je stát se normálním pracujícím člověkem, který se odstěhuje za lepším a nenechá se vykořisťovat, tak je mi ta jejich častá lhostejnost ke všemu tak nějak ukradená. Snaží se jen přežívat a tento dokument hezky ukazuje, jak rozsáhlý problém to je. Lidé tam umírají, zanechávají za sebou obrovské množství dětí, jejichž osud dopadne nejspíše stejně, protože se těžko mění vzorec chování. Na druhou stranu dokument ukazuje svinstvo v podobě prodeje dětí. Jinak dokument v podstatě nic zásadního neukazuje, je to spíše takový vlog jedné Polky. (25.09.2019)