Enšpígl

Poutavý příběh, plný australský atmosféry a vynikající hereckým výkonem Koka, který by mnohým pseudehercům (Mišík ml. ) mohl dávat lekce herectví. Někde osud dokáže napsat hodně silný příběhy.

Rolf de Heer umí při vyprávění svých filmových příběhů krásně projevit respekt a cit k původnímu obyvatelstvu, jeho tradicím a zvykům a současně nenudit človíčka před plátnem.

Rolfovi nejde jen o seznamení diváka s hlavní postavou, jde mu o to, aby divák přes hlavní postavu poznal nejen celý příběh, ale i bolavou minulost Austrálie. Nádherný hudební doprovod jen umocňuje silný filmový zážitek.

To hlavní se neděje na plátně, ale ve tvém srdci, do kterého film přes hlavní postavy nádherným způsobem vysílá silné a emotivní podněty.

Ikonický filmy z Austrálie. Mám dojem, že když se řekne Austrálie, vybaví se klokani, opera v Sydney a Krokodýl Dundee. Určitě v Austrálii vznikly umělecky kvalitnější snímky, ale co naplat, krásné exotické prostředí, nádherná Linda, charismatický Paul, uvolněné zábavné dialogy i scény dělají zázraky. Jednu výhradu však přeci jen mám, to co jsem napsal platí absolutně jen na první polovinu, druhá část, když se prostřídá exotické přírodní prostředí Austrálie za velkoměstský život v NY ztrácí na atraktivnosti. Především díky začlenění třetí postavy a tím zdůrazněným romantickým faktorem příběhu, který má v sobě snad všechny možné vztahové klišé. V letňáku s pivem v ruce, ale bude Krodýl Dundee pořad skvělá svěží zábava.

Kontrast velkoměsto versus australská divočina se v druhém díle přilepil na tuctovou kriminální zápletku a stejně jako v prvním díle i nyní mě bavila více ta australská část, kde se využívá exotické prostředí k "likvidaci". Nejedna se o žádné hardcore představení, vždy je na prvním místě nadhled a humor s trochou akčním kořením. Na Linde s Paulem je vidět jak jsou do sebe zamilovaný a spolu jim to velmi sluší.

Nepovažuji za příliš šťastné, že humor byl postaven na infantilnosti hlavního hrdiny, takovou podbízivost americkému publiku si Mike fakt nezaslouží. Své světlé chvilky film měl, ale nebylo to nic, co už jsme neviděli v podobném ladění v předchozích dvou dílech. Zvláštní, že Linda stárne, ale Paul ne.

Námět výborný, zpracování rovněž, problém je v tom že v tom filmu bylo tolik citově rozmrdanejch lidí, že bych musel být Člověk v tísni, abych ke všem měl stejně silné empatie, čímž, ale neříkám že to na to na mě nezapůsobilo a konec mě nesejmul.

Tohle je zrovna film, kde rozumím kladnému i zápornému hodnocení. Film rozhodně nenabízí žádné tempo a klidně by si mohl dát do znaku šneka. Ani nějaká dramatická - akční či válečná zápletka ve filmu nebydlí, přesto tenhle biják neodstřelím. Aron Wilson si k navození atmosféry a dramatických situací nepomáhá ani efekty, ani emotivní porcí dialogů, dokonce se vzdal i hudby, všechno vsadil na kameru, na hereckou schopnost vyjádřit momentální situaci či emoce řečí těla a očním pohledem, pokud přistoupíš na tenhle způsob filmařské prezentace a nečekáš překážkový sprint džunglí, přestřelky, souboje nebo uměle vytvořené emotivní situace, máš docela velkou šanci si film užít.

S Australskou kinematografií se zatím jen nesměle očicháváme, ale i tak jsem už viděl docela dost filmů (3) od Rolfa De Heer, vlastně se dá říct, že pokud se dívám na australským film je velká pravděpodobnost, že je od Rolfa. Tenhle chlapík se ve svých filmech zaměřuje na původní obyvatelstvo Austrálie a nejinak je tomu i v Charlieho zemi. Pro pocit smutku a deprese se stačí vžít do pocitů a srdce Charlieho a je vystaráno. Příjemný pokoukání to rozhodně není, když si uvědomím, že někdo žije od nepaměti ve své zemi, pak do ní přijede někdo jiný a vnucuje tomu původnímu bez absolutní pokory a respektu svůj styl života. Charlieho mě bylo líto a docela by mě zajímaly ohlasy bílých Australanů na tento film.