BoredSeal

Pohodový film, ze kterého se fanoušci disentu nedozví moc nového a který diváky neznalé historie a postav zas tak moc nepoučí. Sympatická stručnost, absence patosu a vysvětlivek, a nápadité zkratky prolínání života s divadelním pódiem totiž laikům moc šancí nedávají. Považuju za zcestné argumenty kritiky, která by zřejmě ráda dokonale vyvážený kompilát portrétu budoucího profi politika, kreativce a intelektuála - to se velmi podařilo v seriálu České století, ten si ale kromě poučených diváků užilo bez předběžného nebo dodatečného rešerše ještě míň lidí, než si užije film Havel. Hodně se mi líbilo zpracování kamarádství Havla a Landovskéh. Vizuální stránka je taky moc fajn a film má pár povedených scén evokujících temnotu komunistického režimu nejen prostřednictvím chování fízlů, ale i mentality lidí - asi nejvýstižnější je v tomhle směru scéna ve vlaku. Asi bych se na místě režiséra vykašlal na lpění na ráčkování, nebyla to ta nejdůležitější historická vlastnost Havla, kterou si nutně potřebuje divák utvrzovat ve filmu.

Dovedu si představit, že film, kde se posedlý vztahový optimista a hrdá žena, která se jeho snu odmítá podřídit i v beznadějně submisivní situaci jako Helena, by v éře MeToo mohl sloužit jako solidní temná metafora k mužům nechápajícím nezájem atraktivních žen. Natočili ho ale v 1993 a režisérka z toho tématu nedokázala vykřesat dost zajímavého - vede jen diváka skrz pocit silné etické nevolnosti k nechtěnému sblížení a na závěr naservíruje tu nejdebilnější filmařskou výmluvu ze všech. K tomu sex není dost sexy a Sherilyn Fenn není Madonna nebo Sharon Stone v Basic Instinctu (zpomalená masturbace vody z trysek fontány nepomohla), ale postavu jinak pochopila dobře a Julian Sands hraje výborně zvráceně "zamilovaného" losera, který nějak nechápe realitu. Pro filmové vědce tu ještě naprosto příšerný Bill Paxton, který ze všech scén dělá nechtěně směšnou podívanou. Film bohužel vypadá suše, obsahuje příšerné zpomalovačky a i přes dobrou ústřední dvojici prostě postupně otráví tím, jak mohl být lepší v rukou někoho schopnějšího.

Reboot přistupuje k odkazu knihy a skvostných prvních dvou filmů s úctou. Většina lidských postav je něčím osobitá a zahraná aspoň normálně, což je u filmů s určitým množstvím k popravě poměrně zázrak. Bohužel příběh postrádá prvek nějaké nadrženosti postav po vyšším požitku nebo poznání typický pro barkerovské záležitosti a opravdový zápor pro Hellraiser je to, že brutalita a úmrtí jsou naprosto krotká. Nový Hellraiser vůbec v tomhle na starý nechytá a je udivující, že i makeup a vizáž cenobitů je s možnostmi dnešní technologie daleko míň působivější než v nízkorozpočtové jedničce z 1987. I obnažená páteř vypadá jako něco sestaveného z Lega a kdejaký výtvor potácející se z tetovacího salónu by vás vystrašil víc než tahle parta (malý CGI spektákl na konci nezmiňuji, protože přišel DOSLOVA s křížkem po funuse) . Jako horor to ujde, když snížíte nároky na brutalitu a smrti - to je ale pro něco s názvem Hellraiser mínus.

Nádhera. Jeden z nejlepších hororů všech dob. Originální nápad se skoro nepříjemným, ale přitom přitažlivým druhem brutality a působivými organickými efekty. Prvotřídně napsané a zahrané postavy, hlavně Claire Higgins s důvěryhodně vysvětlenou motivací. Výborný soundtrack. A samozřejmě vyslanec pekel, Pinhead, tady opravdu působí děsivě, jako zlo, které jen koná své poslání, užije si to a nesmlouvá.Tohle se prostě Barkerovi povedlo.

Slušná hororová detektivka, první polovina má výbornou atmosféru a hlavní hrdina je parádně nesympatická svině. Slabina filmu je poněkud uspěchané "psychoteraupeutické" finále, které je občas nechtěně legrační. Velký problém je hlavně to, že nějaká peněz chtivá producentská mrcha nejspíš rychle přepsala cizí scénář, aby se to mohlo pojmenovat Hellraiser a vnutili tam na pár minut Pinheada (zřejmě, třebaže to skřípe a vůbec to nezapadá do barkerovské mytologie. Pokud se přes tohle přenesete, může se vám Inferno zamlouvat.

Pitomost. Konečně chtivé pracky velkého studia získaly za prachy práva na Pinheada a hned nám naservírovaly pitomý párkrát přestříhaný krotký nesmysl, který ignoruje cokoliv, co funguje a se sérií absolutně vyjebal, sorry, ale je to tak. Pinhead ve vesmíru... Princezna pekla... ježiši kriste.

Snímek není jen o titulním hrdinovi objevujícím svojí orientaci a jeho vrstevnících, který slaví narozeniny, ale o pokřiveném světě věřících, ve kterém musí vyrůstat. Režisérovi se nepodařilo nějak budovat napětí, o to tu zas nejde. Pro ateistu a racionálně smýšlejícího člověka je tento film slušná deprese díky přehlídce vygumovaných mozků.

Artové občas-porno se může pochlubit atraktivní kamerou, která oživila kouzlo spojení neřesti s neónovým osvětlením a stylizovanými záběry (úmyslně) připomínajícími obrázky od Tom of Finland. Hlavní postava Sandro je stárnoucí chlápek z brazilského venkova, který žije spíš ve svých erotických fantaziích, ale v reálném životě to s vyjímkou dobrodružství s jedním kolegou moc nerozjíždí. Film nás ze začátku mámí hravými erotickými sekvencemi, až si skoro divák neuvědomí, že nosný příběh je skromný a k posunu dojde až v poslední třetině filmu, ale vůbec mi to první dvě třetiny nevadilo díky atmosféře. Herci jsou přesvědčiví, ale slabinou jsou herecké schopnosti představitele Sandra, který většinu filmu prozírá a promlčí bez nějaké větší proměnlivosti výrazu, která by se hodila v několika klíčových momentech děje, kdy je potřeba nějak chápat vnitřní stav hrdiny. Provedení samotného příběhu a několika vedlejších linií by na čtyři hvězdičky nestačilo (a nedialogové scény vytvářející napětí a dusno jen obrazem debutující režisér rozhodně zatím neovládá tak, jako třeba jeho kolega Marco Berger), ale hodnocení vytahuju výš kvůli kameře a záběrové stylizaci, a odvaze natočit vztahovku takhle porno-otevřeně.

Šíleně natočený béčkový námět s rozpočtem áčka,  do kterého se z nějakého důvodu podařilo natáhnout do menší významné role Seana Conneryho. Tenhle film ale v poslední třetině krade z rukou herecky nemožného Lamberta Clancy Brown s jeho spanilou nihilistickou jízdou v čele. Osmdesátky dokázaly být slušně dementní a tenhle film exceluje intenzitou orgasmického sténání vítězných šermířů nebo zbytečného vřeštění žen v blízkosti zla. Jednu hvězdičku za to zvrácené meta pobavení z bizáru.

(Blu-Ray verze Director´s Cut neboli Renegade) - je to neuvěřitelné, ale přestože jednička nevydělala dost peněz v kinech (až později na VHS, jak to zpravidla s kultovními filmy bývá), našli se šílenci, kteří natočili dvojku už ne za necelých 20 melounů USD, ale rovnou 35 a světě div se, zase to v kinech propadlo. Celá mytologie jedničky (přestože režisérská verze ledacos utlumila) je tady změněná z jediného důvodu a to, aby se vrátil Sean Connery a aby měl Lambert zase s kým bojovat. Šíleného Clancy Browna se snaží zastoupit specialista na zloduchy Michael Ironside, jehož škleby připomínají krajana z Kanady Jima Carreyho. Zápletka dvojky s štítem proti ultrafialovém záření je celkem v pohodě a na kulisách města jsou ty prachy z rozpočtu kurevsky vidět - a za prostředí a nihilisticky násilnou jízdu metrem přidávám hvězdu. Film tentokrát není dostatečně srandovně dementní, aby vás bavil (starý MacLeod je úlet, ale už se tu orgasmicky nesténá jako v jedničce) a už je jen blbý.