BoredSeal

Výborně jsem se bavil, upřímně přiznávám. Pavla Tomicová a Ester Geislerová nemají chybu.

Bída nízkého IQ. Porota, která má lidi bavit svejma kecama, je příšerná a na Klepla s Holubovou už mám akutní alergii. Člověk by se těšil na nějakej pořádnej rozhovor s případnou celebritou, ale od toho tady tenhle pořad opravdu není.

Cením si atraktivního námětu, vycházejícího z dalších hrůz českého kapitalizmu. Příjemně napínavý děj včetně "postupu a řešení" je zábavný, vázne ovšem v momentech, kdy scénárista nebo režisér šoupou děj do mezí, kde to diváka přestává bavit - profesionál pracující v utajení je skoro legračně romanticky líčen (ke škodě věci) jako tajemná postava, v rozhovorech se Stašovou má navíc lyrické dialogy a naprosto zbytečné scény snové halucinace sloužící jen ke scénáristické nastavovačce a podivné paranoie Stašové v závěru do thrilleru vůbec nepatří, nemluvě o trochu prodlužovaném závěru. Renč prostě nemá od začátku své kariéry cit poznat, co film kazí nebo možná nemá soudnost.

Temný atmosférický film, který přes choulostivé téma tvůrci zvládli bez zabočení do patosu. Hlavní roli tady vedle ústředního páru hraje hlavně hudba Petra Hapky a obraz, kdyby jedna z těchle složek nešlapala, krachl by asi i film. Tři a půl hvězdy.

Pošetilý souboj materialistických hodnot (kterékoliv) doby s city a snahou hledat štěstí se první hodinu trochu vleče, aby se pak nabral trochu šťávu s překvapivým zvratem a dojel do poměrně šokujícího konce. Kvalitně obsazený film a herecké výkony ústřední čtveřice a tím pádem uvěřitelnost postav film táhnou i přes slabší chvíle a scény s nevinně rozvernou Zlatou Adamovskou v plavkách nechávají vzpomenout na časy, kdy erotika byla ještě sexy. Tu pitomou paruku, co Brejchová nosí, ale fakt nechápu.

Vesnická pohoda ve společnosti dobrých herců - dokonalý Bláha a zábavně hláškující Brodský (scénář od Dietla). Tempo pozvolné, prosté adrenalinu, ale je fajn si připomenout, jak nevinnou zábavou se dřív lidi uměli bavit.

Tohle je jeden z těch filmů, co vás psychicky zjizví. Pokud máte rádi psychologickej teror a až zarážející lidské zlo, tak jste doma, plus nějaká ta libová brutalita (ale ta není podstatou mého znechucení). Původní povídku si už moc nepamatuju, ale přidávám se ke konstatování, že natažení příběhu na celovečerní stopáž film kazí.

Fontána pro Zuzanu 2 a půl? Ne, spíš Dávka pro Zuzanu. Rapoš se tentokrát rozhodl, že poučí mládež o škodlivosti drog. Naneštěstí autor selhává na podobných problémech, které má série Fontán, chvílemi divák neví, jestli režiséra víc zajímá svět antimateriálních umělců Kramára a Zuzany, nesmyslné filozofické žvanění nebo cíl natočit varovný film o úskalích drogové závislosti. Stopáž je přešvihlá a film se i přes pár svěžích nápadů (snaha smažek přestat fetovat tím, že se spolu připoutají na pár dní ke sloupu) vzápětí sám shazuje spisovnými intelektuálními dialogy zdevastovaného feťáckého páru a naivním chováním hlavní postavy, které kulminuje k závěru. "To ty jsi zabil naši lásku... A co to je za lásku, která vstává a usíná se smrtí?" K tomu přičtěte smrtelně vážný herecký výkon Polívky a tradiční Evu Vejmělkovou (solidně namluvené lyrické dialogy) versus figurky jako ďábelský drogový boss, majitel útulku a Chantal Poullain, která je ve filmu jen protože se dokáže bavit s Bolkem francouzsky. Poslední ránu z milosti zasadí "šokující" komický konec a otázka, kdo sakra byl ten kulhající chlápek na ulici. Právě míra nechtěného komična a absurdní zábavy umožňuje film shlédnout bez epileptického záchvatu. A na závěr ještě jeden citát: "Miluješ smrt víc než mě. Jsi jenom vosková figurína, která se bojí slunce!!!"

Promakaný film po všech stránkách, takových se točí v posledních letech minimum. Nějak mě nenapadá, co bych vytknul, to znamená plný počet hvězdiček. Předpokládám, že v příštích Oscarech má tenhle film nezpochybnitelnou nominaci.

Tenhle film úplně zabíjí odfláklá vizuální stránka. Nikdy mi nevadila snová logika Lynchových filmů, naopak jeho styl vyhledávám. Ale jeho talent spočívá i v tom, že sebemenší absurditu umí zabalit pořádnou atmosférou s výbornou kamerou a zvukovou stopou, která dodává scénám patřičné emoce a umí vytvořit pro každý film určitý řád. To se v případě Inland Empire vůbec nepovedlo právě kvůli naprosto mizerné technické stránce (snad kvůli nízkému rozpočtu), která úplně zabíjí atmosféru a ať Laura Dernová hraje o život nebo ne, výsledkem je zklamání a nuda. Tenhle film si zřejmě nikdy znova nepustím.