BoredSeal

Nightmare Beach je snaha Italů natočit něco jako americké giallo zkřížené se slasherem. To znamená prsa, parádní popravy a detektivka, inspirovaná fenoménem amerických jarních prázdnin, kdy se na jih valí řada nadržených mladých lidí popíjet a souložit. Atmosférou je velmi uspokojující návštěva skanzenu osmdesátých let s klasiky jako Michael Parks nebo John Saxon. Děsivý je tu především herecký výkon hlavního hrdiny, který dokáže být výrazově absolutně lhostejný v jakékoliv situaci od vysílání signálů přátelské barmanky, chrstnutí kondomů do obličeje po hrozbu smrti, ale tenhle hororový výlet zkazit nedokáže.

Myšlenkově velmi líné drama. Jasně, je to spotřební kriminálka pro lidi, co chtějí na gauči v neděli večer něco nenáročného, cokoliv zrovna jde v TV, ale proč nechtít víc, když už ČT dala příležitost promakaným minisériím Viktora Tauše? Na příběhu se mi líbilo, jak ukazuje, jak hlavnímu antihrdinovi usnadnilo nelegální získávání informací (přístup k datům z telefonních čísel nebo předstírání kontroly pro získání DNA) řešení zločinů, pro diváka je frustrující si představit, kolik pachatelů se nedopadne kvůli legálním překážkám, které mají bránit zneužití takového divokého přístupu. V příběhu to ale slouží jako idylka obhájená tím, že do práce-poslání zapálený kriminalista postupuje skrz pofidérní lidi ke správnému padouchovi, který by jinak unikl. Nedočkáme se situace, která by upozornila, že takový postup nemusí nést ovoce nebo něco podělat. I malá příležitost ukázat a nějak rozebrat, proč lidi nemluvící úplně pravdu při výpovědi nemusí vždy tajit něco strašlivého, je odbytá epizodkou s podezřelým, který tají, že měl rande s chlapem - je to spláchnuté nadávkou "buzerant" a s ani jedním motivem se tu nepracuje. To samé situace na oddělení - hlavní hrdina je toxická postava, za kterou to vždycky vyžehlí submisivní šéfová, kterou nikdo nerespektuje, protože hraje podle pravidel - její hodnota je ale v závěru devalvovaná tím, že se zdá, že není ve skutečnosti moc dobrá policistka a všechny její kroky vedly jen k udržení dobrého místa a kariéry, taková Alena Schillerová místní kriminálky. Příšerné zjednodušování. Maštalíř je cool a herce, kteří by byli schopní hrát nějaké maskulinní borce a přitom vykazovat nějakou vnitřní inteligenci, v Česku očividně nemáme, ale je tady je tady nucený hrát chladného drsňáka, kterého v podstatě asi všichni nesnáší, vtrhne do bytů podezřelých jako gestapák a nikdo to neřeší. Drsnost podle Bebjaka nezachází až do krajní téměř parodie jako u jeho macho bullshitu Stínohra, ale už je to mírně otravné (a hlavně si tvůrci usnadňují práci příliš se nenadřít a nepokusit se udělat něco promyšlenějšího a víc živelnější postavy).

První polovina filmu je téměř série explicitních sexuálních fantazií a sexem posedlého páru, do jejichž realizace se Fulci zapojil se stejným nasazením jako do krvavých smrtí z předchozích éry svých povedených hororů, což bylo díky šoku a záchvatům nevěřícného smíchu na plný počet - vážně, představte si tohle v dnešní době v kinech. Jako výsměch erotickým filmů jako 9 a půl týdne vynikající a věřím, že se část diváků inspiruje a přihlásí se na výuku hry na saxofon. V druhé polovině se trochu změní záběr na něco mezi sadismem a femdom, ale bohužel úroveň zábavy (a smysl) poklesne. Respekt Blance Marsillach a vlastně i představitelům manželského páru - jestli jim  tradičně při natáčení Fulci nadával do kreténů, tak dokázali podat profi výkon. Těším se na bonusy na disku, že se dozvím, jak z filmu museli být cenzoři v 80. letech paf.