borsalino

Pozoruhodná přehlídka mizerů Třetí říše. Přestože o vybraných "osobnostech" vím dost, přesto mě seriál velmi příjemně překvapuje svou ucelenou koncepcí. Společným jmenovatelem byl sám Hitler, NSDAP, touha po moci a penězích. Zřejmě hodně dlouho věřili, že za spáchaná zvěrstva nebudou muset zaplatit, a tak se dali do spolu s ďáblem. Slepě oddaný technokrat války a ponorkový admirál Dönitz, zamindrákovaný dogmatik a specialista na propagandu Goebless, bonviván a narkoman Göring, vášnivý architekt Speer, podivný Hess, fanatický antisemita Eichmann, nenápadný a přitom nebezpečný šéf SS Himmler, psychopatický sadista a tyran Mengele, říšský mládežnický vůdce a organizátor přesunů židů do koncentračních táborů Schirach, slepě oddaný, neschopný a nade všechny povýšený ministr zahraničí Ribbentrop, zuřivý předseda lidového soudu Roland Freisler zodpovědný za tisíce justičních vražd a hnědá eminence a fanatický šéf vůdcovy kanceláře Bormann.

Výborný dokument BBC. Je na tom zejména vidět technologický souboj tehdejších mocností - USA a SSSR, nicméně USA technologie byly postavené na von Braunových znalostech a testování raket V1 a V2, tedy raket odplaty. Na straně SSSR je krásně vidět jejich specifické chápání světa - prostě urvat vše silou a se stálou hrozbou gulagu, kam svého špičkového technika zavřeli a na co nakonec umřel. Jako dokument je to však strhující.

Velmi zajímavý dokument, ve kterém je Göring ukázán ve skutečném světle, jako muž, který pro osobní moc udělal opravdu úplně všechno. Nutno dodat, že mu to šlo opravdu dobře a měl se opravdu moc rád. Idylku kazí jen skutečnost, kolik lidí za jeho blahobyt zaplatilo životem. Pozoruhodný na celém dokumentu je dojem a i tvrzení historiků, že Göringa de facto válka nezajímala, ale že byla pouze prostředkem k jeho blahobytu, ideologie šla "jaksi bokem", hlavní byla honosná sídla, velký lovecký revír, mít kde "nakupovat" starožitnosti (termín "nakupovat" má jiný význam v podání H. Göringa) a rozhodovat o životě a smrti svých "poddaných". To dobře dokládá věta "Já rozhoduji o tom, kdo je žid". Co k tomu dodat...

Pozoruhodné osudy Hitlerových žen. Vztah Hitlera a Evy Braunové byl dost zvláštní. Ona ho slepě milovala, chtěla být uznána jako první žena Třetí říše a vdát se za něj. On na ní neměl čas, ale po dvou pokusech o sebevraždu ji nakonec vzal s sebou na Berghof, kde oficiálně pracovala jako sekretářka. Jejich vztah byl tajný a při státnických návštěvách byla odsouvána do pozadí a to jí velmi trápilo. Jak sama řekla "...jsem vězeň ve zlaté kleci". Na konci války se dočkala a stala se z ní paní Hitlerová, chvíli před tím, než si oba vzali život. Mnohem mrazivější byl příběh Magdy Goebblesové, schopné a velmi reprezentativní ženy největšího demagoga Třetí říše Josefa Goebblese. Po neúspěšném manželství s jedním nejbohatších podnikatelů v Německa Gunthera Quandta zažívá románek s židem Chaimem Arlosoroffovem, kdy dokonce uvažovala o odchodu do Palestiny, ovšem nakonec skončí v náruči Goebblese a přejímá ideologii nacionálního socialismu. Pro Třetí říši porodila šest dětí, nicméně když už Rusové jsou v Berlíně rozhodne se, že život její a jejich dětí není možný bez nacionálního socialismu a zabíjí jedem všechny své děti, pak následuje ona a nakonec sám Goebbles. Zajímavý je rozhodně životní osud Leni Riefenstahlové, která natočila neuvěřitelně propagandistický film Triumf vůle o NSDAP, Hitlerovi a "kamarádech". Protože se rozhodla pro spolupráci s Hitlerem, jehož finanční možnosti byly prakticky neomezené, po válce si prakticky neškrtla a všechny propagandistické filmy jí byly až do konce jejího života v roce 2003 otloukány o hlavu. Na druhou stranu byla to právě ona, kdo zásadně posunul vývoj filmového průmyslu o nejrůznější inovativní filmové techniky. Dost zvláštní byl vzájemný vztah s fanatickou antisemitistkou Winifred Wagnerovou, kterou Hitler dvakrát požádal o roku. Ta jej však odmítla. Oba je pak až do konce války spojovala hudba Richarda Wagnera a až do roku 1980 zůstala Winifred fanatickou stoupenkyní nacionálního socialismu. Naivní Hitlerovou filmovou a hudební hvězdou byla Sarah Leanderová, která chtěla ve Třetí říši hlavně vydělávat peníze, ale jinak se dívat stranou. Peněz si na tehdejší dobu vydělala opravdu dost, účet dostala po válce, kdy od ní všichni dali ruce pryč (komický byl okamžik, kdy v představení Velká láska dělali statisty na jevišti elitní jednotky SS Liebstandarte Adolf Hitler, převlečené do radostných bílých kostýmů).

Velmi příjemná detektivka, ve které jsem marně pátral, kdo za vším může stát až do posledního okamžiku odhalení. Kromě očividných záporáků (kteří zpravidla nebývají pachateli, jsou jen dost protivní), je většinou pachatelem někdo méně nápadný, přirozeně se pohybující a do děje zapadající, že rozuzlení je pak překvapující. K tomu celkový odstup a chladný pečlivý postup intendata britského Scotland Yardu Dalglishe, dává této detektivce nezaměnitelný ráz a kouzlo.