motyka52

Je to zvláštní. Jednotlivé tři akty samy o sobě fungují. Sorkinovské dialogy šlapou, Fassbender je přesně na té hraně mezi genialitou a umírněnou šíleností, kde si Jobse představuji. Ale jako celek se to paradoxně rozpadá. Nemám problém s filmy, které jsou v podstatě ve formě divadelní hry, ale tady jsem celou dobu bojoval s pocitem, že i když si ty scény pozornost zaslouží a udrží, tak takhle na Jobse koukat nechci. Asi jsem chtěl Social Network, to se jsem ale nedostal.

Někdy CSFD fakt nechápu. Proč je doprdele tohle v modrých? Absolutně nejlepší teenagerovská komedie žánru "dneska si zašukám". Nářez od začátku do konce, tuny brilantně vypointovaných scén, fantastické hlášky a geniální chemie mezi Hillem a Cerou. Roztomilé Martha MacIsaac a Emma Stone. A i u tu vyhrocenou dvojku policajtů jsem při druhém zkouknutí vzal na milost.

Je z toho samozřejmě pořádně cítit, že v tom sami protagonisti měli prsty a s vědomím toho je k tomu potřeba přistupovat. Nebo víte co? Není to potřeba. Není to dokument, tak co. Je to film o jedné zásadní rapové formaci, který pěkně šlape od začátku do konce.

Sequel, který sice řemeslně není o nic horší než první René, ale jeho vznik možná nebyl nutný. Po jeho konci totiž člověk trpí úplně stejným pocitem, jako na konci prvního filmu - kdyby René chtěl, mohl být úplně jinde. Mentálně si nikam neposunul. Tentokrát se už sice nemotá v začarovaném kruhu kriminálů, pouze přestoupil do začarovaného kruhu ženskejch (mimochodem, jako případová studie o tom, jak jsou atraktivní ženský přitahovány drsnými kriminálníky, je tohle pětihvězdičkový materiál). Ale s životem si neví rady úplně stejně jako dřív, drtí ho rezignovaný přístup a vize veškerá žádná. Jinak je to především časosběrný dokument o tom, jak se Renému horší zuby a že neustále vypadá o 20 let starší, než skutečně je.

Přehlídka skvělých herců, které naprosto kraluje Pitt jako boxující cikán. Hodně rychle se tady mluví, hodně často se tady fuckuje, je to narvané hláškami, příběhové linky se na konci pěkně potkají a celé to velmi rychle uteče. Fakt zábavná kriminálka, nebo co to vlastně je.

Vizuálně opojné, opulentní, výrazně barevné, stylizované, frenetické, nic jiného jsem od Luhrmanna ani nečekal. Butler je - zejména v mladších Elvisových letech - neuvěřitelně cool (když přijede na party za B.B.Kingem, WOW, tam si to hrozně dává). V první polovině příběh krásně odsýpá, byl jsem k tomu přišpendlený a bylo to bez diskuse za plnou. V druhé půlce ale přece jen občas zahlodá červíček, jestli se to už trochu neopakuje, jestli to není už až příliš dlouhé a jestli všechno to pozlátko a klipovitost trochu nesmrdí nějakou manýrou. Celkově jsem spokojený, ale jestli se k tomu budu vracet jako k Moulin Rouge, to si bohužel jistý nejsem.

Úplně bez problémů to padá do kategorie "tak blbý, až je to dobrý". Příběh je v tomhle případě irelevantní, když spousta gagů funguje dokonale. Zejména u Ferrellových scén (nahé běhání, dětská párty, skok skrz hořící obruč) jsem se upřímně bavil a vůbec jsem se za to nestyděl. To mi naprosto stačí.

Další z kategorie filmů, které se odehrávají na malém uzavřeném prostoru. Bohužel je tady příliš vidět, že jde o příběh fiktivní. Což se nejvíc pozná na tom, že se postavy chovají zhusta nelogicky, nesmyslně, emoce jim fungují zcela jinak než většině lidí, motivace k jejich chování je nejasná. Navzdory tomu to úplný průser není, v některých momentech je 7500 opravdu napínavý a dramatický film, prostředí kokpitu působí atraktivně a uvěřitelně. U filmu dlouhého 80 minut by ale člověk na konci neměl mít pocit, že se to trochu táhne a scénárista šlape vodu.

Já tomu čtyři prostě nemůžu dát. Je to taková milá legrácka na nedělní odpoledne s dost laciným lookem (což byl záměr, chápu), ale nic moc víc. Sem tam to navíc smrdělo nudou. Je ale pravda, že asi nebudu cílovka, protože všechny ty Hvězdné brány a Star Treky jdou dost mimo mě. Rickman byl super, to zase jo, ale při kladivu Grabtharově, já už tohle asi znovu neuvidím.

Dostal jsem něco úplně jiného, než jsem od filmu čekal, ale vůbec se za to nezlobím. Víceméně komorní cesta do hlubin duše neslyšícího byla precizní a nebýt toho, že to v závěru začne malinko klopýtat a být trochu prvoplánové (což v předchozím průběhu filmu absolutně není), tak by to bylo za plnou palbu. I tak ale jeden z nejpřekvapivějších - a vlastně i nejlepších - filmových zážitků letošního roku. A Riz Ahmed je tu přesný, uvěřitelný.