Khanemis

Terminator Salvation nabral zcela jiný směr než předhcozí díly, ale když se to tak vezme, je to v téhle sérii už tak trochu standardem. První Temrinator byl na svou dobu téměř horor, velmi temný, velmi znepokojující a děsivý snímek. Druhý díl, ačkoliv výborný, to celé posunul více rodinným směrem (učení T-800, že zabíjení je špatné), nicméně na rozsahu a akci značně přibral. Trojka pak na mě působila jako taková komornější akce, kde se něco skutečně dělo vlastně až na konci. Salvation sérii posouvá zpět k našlápnuté akci á la dvojka, nicméně vše to balí do postapokalyptického hávu, který v první polovině silně vystrkuje růžky. Svět po atomové válce je tu sice vyobrazen poněkud jinak než v prvních dílech, ale o to silněji evokuje jiné kousky o konci světa. Příběh, na který tu bylo mnohokrát nadáváno, mi nepřijde až tak hrozný, sice obsahuje řadu nelogičností (například to, že se všechny důležité strategické informace sdělují evidentně bez kódování po rádiu, Skynet by musel být blbý, kdyby nekontroloval všechny radiové frekvence), klišé (konec s darováním srdce, které je mimochodem po zrovna po nedávném kolapsu, je divný, nehledě na to, že takováhle operace v evidentně polních podmínkách by asi skončila hodně špatně), nicméně najde se tu i pár světlejších momentů (například to, že v bitce u pumpy se nepodaří vyhodit cisternu do vzduchu jen obyčejnou střelbou je velké plus). Triková stránka je však zlvádnutá na jedničku a některé scény jsou opravdu dobré. Včetně finálního boje s první T-800, kde je cítit silná inspirace jedničkou. Celkově vstup počítačového "pana guvernéra" je udělaný velmi přesvědčivě a působí správně hrozivě, jen škoda, že mu nenechali tu kůži trochu déle. Stejně tak je dobrý návrh zastaralých T-600, které vyvolávají dojem jakýchsi oživlých mrtvol. Elfmanova hudba je v tomto případě spíše nevýrazná, i když rozhodně ne špatná. Co se herců týče, vidím tu velký pokrok od trojky, která byla plná silně nesympatických tváří a například Baleův Connor je mi vůbec prvně sympatický. Wrothington se zhostil své postavy na výbornou a dá se říci, že si film ukradl pro sebe, což se hodí, neboť v celé sérii nebyly nikdy ty "chráněné" postavy tak zajímavé, jako jejich ochránci/lovci. Celkově jde o slušný snímek, který je v něčem jiný než předchozí díly, v něčem podobný, má své mouchy především v příběhu, ale ve výsledku jde o slušnou podívanou, která neurazí (vyjma skalních fanoušků, kteří nebudou patrně spokojeni nikdy, ale to jim nemůže nikdo vyčítat). S ohledem na to, že jde už o čtvrtý díl série, což obvykle znamená totální propadák, dávám čtyři hvězdičky za slušné zvládnutí námětu.

Je to béčko. Ví, že je to béčko. A je to slušné béčko. Jedinečný je film, který je vcelku svojský. Vykrádá, kde se dá (hlavně Matrix), ale kombinuje to po svém a vcelku zdařile. Základní premisa je vcelku fajn. Záporák, který bojuje se svými alternativními já, aby nakonec zůstal jen on a stal se, možná, bohem, má pochopitelnou motivaci. A on i jeho poslední cíl mají prostě styl. Pravda, zápletka má také spoustu logických děr, vzhledem k tomu, jak se povrchně dotýká celkem silně filosofického námětu. Ale vzhledem k tomu, že je to vědomé béčko, tak to až tak nevadí. Povedený je konec a to jak druhá šance hlavního hrdiny, tak záporákův nekonečný boj, který ve mně silně evokoval jiné podobné béčko a to první Mortal Kombat. Akce slušná, efekty jsou dobré, snad jen ztvárnění té agentury, co dohlíží nad mnohovesmírem je dost kýčovité, stejně jako některé konkrétní scény. Ovšem, opět, jelikož si snímek ve skutečnosti na nic moc nehraje, dá se to snést. Jen ta hudba tam někdy opravdu nesedí, je příliš výrazná. Herecké výkony jsou pak víceméně průměrné, Jet Li si ale vyčnívá a strhává zaslouženě většinu pozornosti. Příjemná věc na podívání a odreagování.

Rozjezd jedné z nejznámnějších flmových ság. Průkopnikcé dílo své doby, které je však spíše klasickým dobrodružným filmem, zahaleným do sci-fi hávu, než pozdější proslulou epickou "pohádkou". Na epizodě IV je vidět, že když Lucas začínal, tak neměl ještě zdaleka vše promyslené do detailu a netušil, jak moc celé jeho dílko v průběhu let nabobtná. A proto je mnoho charakterů ještě nevykreslených (Vader je tu jen jakýmsi silným poskokem Tarkina, nemá zde příliš silnou osobnost), boj se světelným mečem je vyloženě směšný (především ten mezi Vaderem a Kenobim) a spousta dalších věcí ještě nemá svou klasickou podobu (světelným mečem useknutá ruka v kantýně je zakrvácená namísto spálená apod.). Na druhou stranu jakožto první film celé ságy je třeba být k Nové naději trochu shovívavý, stejně, jako u celé původní trilogie, se musí brát ohled na datum vzniku. Ve své době šlo o průkopníka v rámci řady efektů, který přišel se zajímavým konceptem, položil některé základní kameny do žánru a celkově musel půsbit jako zjevení. Podivný a nevyrovnaný je jen výběr herců, Mark Hamill jako Luke mi nikdy nepřišel moc sympatický a Carrie Fisher jako Leia zde zrovna moc pěkná není, přestože se to o ní stále hovoří (překvapivě v dalších epizodách se zdá, že s přibývajícím věkem získala jakousi přirozenou eleganci, která ji zde chybí), Alec Guiness jako Obi je ale naštěstí vcelku dobrou postavou, takový lehce senilní milý stařík a Harrison Ford jako Han je potom největším sympaťákem z hereckého ansámblu (roboti, mimozemštani a další lidé pod maskou se nepočítají). Jestli je epizoda IV nadčasová, to můžu těžko posoudit, jelikož jsem jí viděl už od raného dětství, i když měla již tehdy pěkných pár let, takže můj pohled je již značně ovlivněn. Na každý pád jde o zajímavé dílko, které by byla škoda nevidět.

V. epizoda je rozhodně nejlepším filmem z celé původní trilogie. Především těží z úspěchu prvního dílu, který dovolil filmařům rozinout celé Star Warsovské univerzum. Postavy tak získaly větší hloubku (především Vader, který se z poskoka stal hlavním záporákem, ale i ostatní jako třeba Luke), filosofie ohledně Síly dostala ucelenější tvář, přišly nové fascinující lokace a postavy (výlet na Dagobah je jednou z nejlepších částí snímku, především díky neodolatelnému Yodovi), souboje se světelnými meči získaly konečně detailnější zpracování, které jim dodalo na zajímavosti i uvěřitelnosti a celkový nádech příběhu je oproti ostatním dílům mnohem dospělejší a značně temnější (zde to bude zásluha nejspíše jiného režiséra, kterým není narozdíl od epizody IV Lucas). Pohádkovost celých SW je tu již spíše takovou kulisou před kterou se odehrává příběh o zradě, vnitřních pochybách a spoustě dalších pěkných emocí. Navíc Impérium vrací úder končí i příjemně temně a nekoná se tak nezajímavý happy end, který kazí zážitek ostatních dvou filmů staré trilogie. Svým způsobem má epizoda V v rámci nové trilogie svůj protějšek v Pomstě Sithů, se kterou sdílí několik styčných ploch různých motivů. Efekty byly vylepšeny a celý děj kolísá mezi epickým vyprávěním (bitva na Hothu) a komorním "dramatem" (scéna mezi Vaderem a Lukem). Samozřejmě se tu vyskytují i nějaké ty chyby a naivita příběhu, ale vzhledem k době svého vzniku je třeba této epizodě leccos odpustit. Po stránce zvukové byla nádherná hudba Johna Williamse doplněna o po většinu času převládající variace na "Imperial March", což je naprosto dokonalá skladba (pobrukuju si jí každou chvíli:-)). Takhle má vypadat pokračování.

Nový snímek Temný rytíř je vskutku superhrdinou jak má být. Dlouho všichni s nadějí čekali na jeho příchod a když se tak stalo, způsobil solidní humbuk všude, kde jen ukázal svá špičatá ušiska. Už jen například dlouho udržované 1. místo v žebříčku IMDb, je nejen podivuhodným kouskem hodným tohoto létavce, ale samozřejmě i rovněž velmi dobrou vizitkou, která v leckom vzbudí značnou zvědavost. A že se má na co těšit. Temný rytíř je dobře ukuchtěným produktem, který byl vytvořen s ohromnou dávkou pečlivosti a promyšlenosti, což se dnes zas tak často nevídá. Rozhodně ne u filmů s takovým mainstreamovým potenciálem. Proto je tato cesta, kterou si autoři vybrali o to obdivuhodnější, neboť z filmu čiší pocit, že kráčí tam, kam sami chtějí. Je jen na divákovi, jestli se chce vydat za zrcadlo s nimi. Fanoušci předlohy by neměli váhat, Temný rytíř však může potěšit i jiné skupiny. Je libo temně laděný příběh, který narozdíl od většiny svých souputníků z komixu značně dospěl? Zkuste a uvidíte sami. Doporučuji Kompletní recenze je na: http://khanemis.blogspot.com/2008/08/temn-ryt-dark-knight.html

Opravdu velmi zvláštní film. Pojetím, a nejen vizuálním, je někde na pomezí noirové komixové adaptace, artového filmu a surrealistické ulítlosti. Město, kde nikdy nepřijde den, půlnoční upadnutí všech jeho obyvatel, kteří se vzápětí probudí jako někdo úplně jiný, šílený experiment a k tomu muž, který neví sám, kým je a přitom se zdá, že pro něj neplatí stejná pravidla, co pro ostatní. Tento snímek je opravdu temný a bizarní, věřím, že spoustě lidí bude dělat velký problém ho pochopit a nejspíše od něj také brzy znechuceně odejdou jako od "rádoby umělecké úchylnosti". Přesto, narozdíl od mnoha podobně zvláštních filmů, toto není jeho jediná podoba. Bravurně v sobě míchá sci-fi vlivy, paranoidní atmosféru jak vystřiženou z Orwella, a jakési smutné zamyšlení nad tím, co tvoří člověka, které netrpí takovým klišé, které s podobným námětem většinou sounáleží. Trikově film občas exceluje, občas působí přeci jen trochu levněji, stále se ovšem drží nad vodou. Hudba příjemně doplňuje děj, ovšem nedominuje mu. Diskutovaná je podobnost s později vycházejícím Matrixem. A opravdu, oba snímky mají mnohé společné. Řekl bych, že Dark City (kdo přišel se Smrtihlavem?) je takový méně stylový, zato však umělečtější Matrix. Napadla mě však i podoba s jiným, rovněž skvělým, filmem. A tím je Truman Show (vyšel v témž roce), jehož uzavřená atmosféra falešného města, ze kterého se nelze dostat je s Dark City více než jen podobná, byť jde o trochu odlišná díla. Skvělý, i když dnes trochu pozapomenutý a na diváka náročný, film. Proyas opět zabodoval.

Tento film, o kterém se toho v době svého vydání hodně namluvilo, jsem viděl poprvé s velmi výrazným zpožděním. Jsem tomu ale rád, protože jsem se mohl oprostit od všech pozitivních i negativních dopadů hypu a soudit snímek takový, jaký je. A příjemně mě překvapil. "Já, robot" patří rozhodně do kategorie filmů, které vás zaujmou spíše svou formou než obsahem neboť ten je vcelku prostinký a zavání hollywoodskou rutinou, včetně hláškujících hrdinů, prvoplánového filosofování a dalších nezbytných příběhových propriet. Přesto linka točící se kolem vyšetřování vraždy má své nepopiratelné kouzlo a odhalení Spoonerova osudu, který způsobil jeho nenávist k robotům je zajímavým psychologickým rozebráním jeho osobnosti (plus se mi zalíbily i maličkosti, jako třeba jeho nechuť z velkých výšek). Ale jak jsem již říkal, dominantním prvkem filmu je rozhodně forma. I přestože jsou to již čtyři roky od toho, co snímek vyšel, tak stále nepůsobí vizuální stránka nijak zastarale (pravda CGI roboti nepůsobí úplně nejopravdověji, ale není to žádná hrůza). Úžasná je především atmosféra filmu, ať už ta, v určité chvíli, téměř apokalyptická, která člověka vhodně naladí a nutí fantasii pracovat při představě toho, jak by to mohlo vypadat dále, tak atmosféra obyčejného života v nepříliš vzdálené budoucnosti. Film je plný malých detailů toho, jak by to mohlo za pár desítek let vypadat a s příjemnou uvěřitelností vychází z toho, co se už vlastně předpokládá. Například doprava, narozdíl od v mnoha sci-fi oblíbených létajících automobilů tu máme centrální dopravní uzly automobilů, stále jezdících po kolech, řízené počítačovou navigací, což je již dnes ve stádiu návrhu. Svižné střihy kamery a dynamické záběry pak pomáhají filmu plynout ve zdravém tempu, které nenudí, ani příliš nespěchá. Rozhodně příjemné překvapení, byť nejde o dokonalý film.

Velmi zajímavý film. Téměř bych řekl, že jakoby zlehka našlapoval směrem k novému zpracování proslulého Kmotra, jelikož v některých jeho částech je z něho cítit velmi podobná atmosféra, naštěstí však tento odér nezavání žádným zápachem plagiátorství či přespřílišné inspirace. Příběh je trošku jednodušší, vysloveně nečekaných zvratů se zde člověk nedočká, ale není to ani na škodu. Samotné tempo si jde svou cestou, dá se skoro říci, že Východní přísliby nikam nespěchají, uvolněně směřují ke konci. Nepřehánějí to s dramatičností a hlavně se věnují komornímu vykreslování postav, na které je tu kladen hlavní důraz. A ty jsou vyobrazeny velmi dobře, s trochou archetypálnosti, nicméně s dostatečnou dávkou uvěřitelnosti. A to vlastně platí pro celý film, který umně balancuje mezi mírnou šablonovitosti, jež si žádá samotný námět a prostředí, v němž se Přísliby odehrávají, a mezi nenucenou uvěřitelností a až civilností některých částí. Jen občas scény podřezaných krků, které samotné nepůsobí příliš realisticky, drobet narušují přirozenost filmů, naštěstí jich není tolik. Naopak propíraná scéna v sauně je opravdu dobře zvládnutým soubojem, bez žádných nadpřirozených výkonů postav, kterých se dnes tolik nevidí. Chcete-li vidět dobrý film z prostředí mafie, ve kterém ale není každých pět minut nějaký výbuch a divoké přestřelky, pak jsou pro vás Východní přísliby tím pravým.

Zpočátku jsem byl vůči tomuto filmu trochu skeptický, přesvědčil mě však o opaku. Ano, má v sobě jisté prvky kýče, ale ty se ztrácejí v pocitech, které dokáže toto dílo vyvolat. Od samotného počátku divák ví, že tento příběh sotva skončí vysloveně šťastně, ale po celou dobu si šolichá naději, že to nakonec bude jiné. Vztah ústředního páru opravdu umí vyvolat (alespoň ve mně vyvolal) silné sympatie, díky kterému jim člověk fandí. Trochu zmatečné jsou dějové přeskoky v čase, kdy člověk chvílemi netuší, kde vlastně je. Nejdříve mi to trochu vadilo, ale pak jsem pochopil, že je to záměrem a to velmi vhodně použitým, protože relativně jednoduchá dějová linka pak získává zcela nové souvislosti. Technická stránka filmu je neméně zajímavá. Originální hudební motiv využívající, pro příběh významného, klepání psacího stroje, je velmi působivý a nejinak je tomu u vizuální stránky. Ta je totiž vysloveně pastvou pro oči, náladové zobrazení své doby, jakož i všech ústředních dějových momentů je korunované opravdu nezapomenutelnou scénou pohledu na vojenský tábor na francouzských plážích, která jede bez jediného střihu celé dlouhé minuty. A to prosím nezobrazuje žádné jednoduché statické schéma! Naopak, stále se tam něco děje, přičemž se v takovém záběru mohlo pokazit asi milion věcí. Rozhodně jde o jednu z nejlépe natočených scén, které znám. Ovšem i bez této scény by bylo vizuálno filmu nadmíru zajímavé. S ním je potom jedinečné. Rozhodně doporučuji.

Dnes již klasický animovaný "sci-fi" seriál od tvůrce mnohem známějších Simpsonů. Futurama však rozhodně nestojí ve stínu svého slavnějšího sourozence, ba naopak, jde o seriál, z kterého přímo čiší pocit, že jde o to "udělat to, v čem máme u Simpsonů svázané ruce". Prostředí budoucnosti v roce 3000 umožňuje autorům využít prakticky jakoukoli šílenost, aniž by jí museli nějak složitě opodstatňovat, a přesně to také dělají. Prapodivné rasy, vynálezy a prostředí, které je jako vystřiženo z dřívějších představ lidí, jak bude vypadat svět v roce 2000. Nedejme se ale oklamat touto vizáží, neboť pod ní Futurama sleduje v podstatě podobný cíl jako Simpsonovi, tedy parodovat především současnou společnost a nepoučitelné lidské vlastnosti. Celý seriál pak stojí na svých hlavních protagonistech, mezi kterými jsou pro mě asi nejvýraznější dva - populární alkoholický, zlodějský, sobecký a bezcitný robot Bender (který je povahově jakousi fúzí Homera a Barta Simsponových doplněných o kleptománii) a prapodivný doktor Zoidberg, mimozemšťan krabovitého typu, u kterého je snad vše postavené na hlavu, a seriál z toho náležitě těží. Styl kresby je velmi podobný Simpsonovým, ale narozdíl od nich Futurama využívá hojně cell-shadingové metody 3D zobrazení, která jí umožňuje všemožné hrátky s prostorem, aniž by to na diváka působilo nějak rušivě. Pokud jste ještě Futuramu neviděli a máte Simsponovi rádi, určitě si sežeňte i ji, protože je to velmi kvalitní seriál v podobném duchu, který využívá i možností, kterými žlutá rodinka nedisponuje.