Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Komédia
  • Animovaný
  • Dráma
  • Sci-Fi

Recenzie (42)

plagát

Truman Show (1998) 

Truman Burbank (Jim Carrey) je dost možná nejznámější tváří světa a přesto o tom sám nic netuší. Je totiž hlavním aktérem monstrózní reality show, která již po třicet let, od jeho narození, sleduje vše, co udělá. Narozdíl od mnoha ostatních herců a obrovských komparsů je v Truman Show jediným, kdo neví, že se nejedná o skutečný svět, nýbrž že je zavřen ve studiu, které dosahuje rozlohy celého ostrovního města. A tak žije svůj každodenní život, kde každé jeho gesto sledují miliony diváků. A nad tím vším sídlí režisér tohoto pořadu Christof (Ed Harris), který dělá vše proto, aby to tak zůstalo. Nic ovšem netrvá věčně a Truman začne zjišťovat smutnou pravdu o tom, co pokládal za realitu. Jenže uniknout z televizních obrazovek není tak jednoduché... Truman Show je opravdu jedinečným filmem, který si bere do rukou nejen současný filmový průmysl, ale i naší společnost. V nádherně nadsazeném příběhu rozebírá s až s psychologickou pečlivostí myšlenky toho, kam je lidstvo schopné zajít ve své znuděnosti a senzacechtivosti, stejně tak jako přenesenou snahu jedince uniknout pryč z pokroucené všednosti. Povrchní uhlazenost a čistota snímku, která prezentuje "dokonalý Trumanův svět", působí ve své podstatě přesně naopak a člověka tak až děsí svou nepřirozeností a jakousi hysteričností. Normální den přerušovaný přímo vloženými reklamami, všudypřítomné narážky na nebezpečnost cestování, které mají Trumanovi zabránit odjet z ostrova, pohrávání si s jeho osudem a plánování celého jeho života, jsou natolik odpudivé, že se jistě nejeden divák po shlédnutí tohoto filmu ohlíží, zda sám nežije v podobném světě. Vizuální stránka snímku je rozhodně strhující (a to i bez pozlátka drahých efektů) a některé scény dostávají až surrealistický nádech. A ani hudba nezůstává nijak pozadu, výrazné klavírní motivy vytvářejí přesně tu správnou atmosféru, která je v Truman Show všudypřítomná. Herecké výkony stojí především na hlavním protagonistovi Jimu Carrey, který v další ze svých vážných rolí dokazuje, že umí hrát i charakterně. A rovněž Ed Harris je ve své postavě pološíleného manipulátora velmi přesvědčivý. Pokud máte chuť na krásný film, který ve vás pravděpodobně rozproudí mnoho myšlenek, rozhodně si pusťte Truman Show.

plagát

Špinaví, prehnití grázli (1988) 

Když se sejdou dva podvodníci, kteří lákají podvodem peníze z naivních žen, v jednom městě na francouzské riviéře, začínají problémy. Zvláště když jsou oba tak rozdílní. Lawrence Jameson (Michael Caine) pracuje na úrovni, je elegantní, inteligentní, jako znalec etikety a dobrých mravů si může dovolit hrát aristokraty a díky tomu vydělávat na bohatých paničkách, které mají peněz více než dost. Freddie (Steve Martin) je jeho pravým opakem, je nepříliš chytrý, neotesaný a neváhá pro mrzký peníz okrást i chudé ženy. A protože se jeden druhého snaží vystrnadit, uzavřou sázku: první kdo z dané ženy vymámí 50 000 dolarů vyhrává a kromě peněz si bude moci i užívat svého monopolu ve městě. A tak začíná vzájemná přetahovaná o nebohou oběť... Ve svém základu jsou Špinaví prohnilí lumpové vcelku klasickou komedií, přesto se však v tomto dílku podařilo všechny ingredience provařit do nadmíru chutného celku. Humor je zde místy až bláznivý, ale překvapivě se na míle vyhýbá trapnosti, která podobné věci většinou úzce provází. U některých scén dostává bránice opravdu hodně zabrat, což je jen a jen dobře. A konečný zvrat, který je pro někoho možná předvídatelný, pro někoho ne, příjemně završuje celý příběh. Vzájemné zápolení dvou podvodníků přímo vybízí k tomu, najít si svého oblíbence a s nadšením sledovat, jak drtí toho druhého. A to se již dostáváme k hereckým výkonům, které se točí hlavně kolem ústřední dvojice Cainea s Martinem. Michael Caine zde podává opravdu prvotřídní výkon a jeho postavu elegantního podvodníka, ne nepodobného Arseneovi Lupinovi, není těžké si zamilovat. Stejně tak Steve Martin zvládnul svou roli bravurně a vtiskl svému Freddiemu všechny negativní vlastnosti s takovou přesvědčivostí, že uvěřit mu toho lidského červa nedělá problém. Co se hudební složky týče, pohrává si především s motivem „Puttin on the Ritz“ od Irvinga Berlina, který dodává filmu auru stylovosti, hodící se k luxusnímu prostředí, ve němž všichni protagonisté pohybují. Jde o jednu z mých nejoblíbenějších komedií, která u mě má ještě lehce nostalgický bod navíc. Věřím ovšem, že tento snímek dokáže pobavit každého, kdo má rád příjemné filmy s výborným hereckým obsazením.