rikitiki

Román mnohem podrobněji vykresluje Emminu povahu a její motivy, jakož i dalších postav. Snímek si z předlohy hodně vybíral a hodně vypustil. Dosáhnul tak lehce načrtnuté kresby, která je místy lehce ironická. Záměrně snímá v pestrých barvách a dokonalých obrázcích, které znovu zdůrazňují, že jde o umělý, lehce karikovaný svět. Zajímalo by mě, jestli by se to Jane Austen líbilo? I ona si ve svých románech takhle s lidmi a situacemi hrála, a skrytě se jim vysmívala, vždy tak trochu nad věcí, přesto s jistým pochopením. Snímek mě bavil, i jeho způsob pojetí mého nejméně oblíbeného románu od Jane Austen. Téhle Emmě., přespříliš sebevědomé, chybující a nakonec pokorné, se dá fandit. SHRNUTÍ: Kterak prožít drama v dokonalém světě, kde máš vše, co si jen ke štěstí můžeš přát.

Jsem jednoznačně městský typ, ale než bydlet v Gothamu, to si radši najdu samotu v lesích, kde maximálně jednou za rok otravuje nějaká holčička v červené pláštěnce. V Gothamu je buď hnusně, odporně nebo prší. Případně vše najednou. Městský blázinec je děravý jak cedník, takže z něj furt někdo prchá. Vzhledem k chování všech postav je víceméně jasné, že Arkhamským cvokhausem prošli všichni. ______ První řada série, která si pohrávala s úplnými začátky motivů a vztahů, které jsou obecně známé z komixů a filmů, měla velmi slušně našlápnuto. V dalších sériích se však ukázalo, že našlápnutí bylo pouhým stoupnutím do hov.. Série se nikam neposouvá, mnohé epizody jsou zapouzdřené a ději nic nepřidávají. Postavy se chovají zmateně a beze smyslu. Uzavírají se spojenectví, která nemají pražádnou logiku. Postupně stále více a více vysvítá, jak je Jim Gordon plochá postava. Ve finální řadě se pak soustředí hlavně na vyprázdněný slovní heroizmus. Patosu je v tom tolik, až je to trapné. Mrtvé postavy se vrací zpátky do hry častěji než figurky z Člověče nezlob se, takže smrt záporáka nepřináší žádnou úlevu nebo završení, protože víme, že se za pár dílu vrátí jako zombie bumerang. Fakt, zmrtvýchvstání je v seriálu víc než o Soudném dni. Čímž vymizí i poslední zbytky napětí. ____  Tématem seriálu je dvojznačnost nebo dvojtvářnost postav, v nichž se snoubí či soupeří dobro se zlem. V DC Comics je to obvyklý motiv. Zde ho však vytěžili jen na povrchu, na pár vnějších jevech a ještě ho v případě Tučňáka i Riddla využili tak nešikovně, že tyhle jednoznačně záporné figury a vraždící monstra v mnohých scénách ukazují jako téměř roztomilé poplety a jinak vcelku fajn brachy. Tohle relativizování je dost stupidní. SHRNUTÍ: Srovnejte Gotham se zemí a půdu posolte!

Vtipný a potřebný pořad. Projev Terezy Dočkalové je záměrně přestřelený, místy až nepříjemný, ale to protože mluví o věcech, kvůli nimž se hodně žen cítí fakt hodně naštvaně. Takže proto ta burácivá dikce. Souhlas s mnohými postřehy. Rozruch, který budí, dokazuje, že se umí přesně trefit.

To se nedá, vypnula jsem. Megera furt štěká na podpantofláka.

Pierre Richard jako stařík začínající pronikat do záludností internetu. Co by se mohlo pokazit? Všechno! Nečekala jsem samozřejmě vzhledem k věku Pierra Richarda, že předvede svou x-tou variaci na Roztržitého, ale tady se humoru nedohledáš. Navíc je jeho pan Stein odporná figura. SPOILER Tak trochu po vzhoru Cyrana si nabrnkne přes sezamku mladici a pak jí neustále lže, k čemuž se přidá jeho téměř příbuzný. Film je tak o dvou mužích rozdílných generací, kteří dívce – navíc dost vážně citově zraněné – lžou, podvádějí ji a uvádějí ji do nepříjemných situací. Jedině jejím citovým traumatem z minulosti se dá vysvětlit, že je oba neflákla přes palici a neodešla středem. SHRNUTÍ:  Podrazáctví je podrazáctví, ať už je ti 30 nebo 80 a ať už využíváš internet nebo jsi hnusák na přímo.

Značně otravný film – pořád v něm někdo huláká, zpívá, tančí nebo křičí. Hlavní postava šéfkuchaře je poměrně nesympatická, protože se mi zdá, že nemá příliš velký zájem ani o tu dívku, ani o tu restauraci, ani o své vaření. Jen se tam více méně vyskytuje. Rámování historického příběhu do současnosti by mělo jakože vzbudit dojem, že se díváme na skutečný příběh z historie, leč tak to není. A i kdyby to reálná historka byla, ničím nezaujme, takže není důvod jí točit. Až je mi líto Gruzie a její bezsporu skvělé kuchyně, že musela statovat v tak nevýrazném filmu – tedy až na to neustálé rámusení. SHRNUTÍ: Jakákoliv kniha kuchařských receptů z Gruzie je zajímavější.

Komorní drama postavené hlavně na dialozích, leč nepříliš zajímavých. A celé mi to přišlo takové odtažité, bez emocí.

Namachrované retro, které se tváří hluboce, leč je to jen přefouknutý balónek. S nepříliš vydařeným scénářem, kde postavy na dlouhou dobu zmizí z děje, aby se pak zase záhadně vynořily, když jsou potřeba. Tak nějak o ničem.

Seriál mě uvrhl do hlubokých depresí, protože působí děsivě realisticky a jeho předpověď budoucnosti se dá už dnes v mnohém tušit. Je to dystopie, jejíž výhonky už kolem sebe můžeme vidět. A je to vyhlídka převelice chmurná. Těžko doufat, že se lidstvo s větším poznáním, pokrokem a novými vynálezy bude posouvat jen k lepšímu. Kdepak, vývoj jde ve vlnách a zákrutech a teď se, obávám, řítíme do močálu. ____   Seriál je velice věrohodný a přesný, s hrdiny se můžeme sžít – možná i proto, že většinou je nehrají žádní světoznámí herci. Přesto jsou herecké výkony obdivuhodné. Největší plus má ale scénář, který na osudech členů jedné rodiny dokáže přesvědčivě zobrazit výhled celého lidstva. Scenáristé domýšlejí, kam mohou vést dnešní směry a tendence a vychází jim z toho diktatura, rasismus, chudoba a otroctví. Zobrazeno tak reálně, že z toho jde děs. Scéna plavby přes kanál La Manche na přeplněném nafukovacím člunu svou naturalistickou autenticitou diváka téměř na ten člun přenesla. Scénář bych označila za věrohodný, deziluzorní a chytrý. Výhradu, ale i vděčnost mám jen k poslednímu dílu, kdy se SPOILER snad dramaturg zalekl hmatatelné deprese a najednou se tón vyprávění zlomí a vše (skoro) skončí jak mávnutím kouzelného proutku nad očekávání dobře. Přesto však mi tahle falešně sladká tečka tolik nevadila, právě proto, že mě aspoň trochu ukonejšila a pohladila po šrámech, které jsem utrpěla sledováním předešlých drsných dílů. SHRNUTÍ. Lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu!

Trojice mladých Polek zjišťuje to, co jejich německé vrstevnice zjišťovaly už před 20 lety ve filmu Holky to chtějí taky. V nové generaci samozřejmě Polky zapojí apku, kterou dokonce vyvíjejí. Téma fajn, protože je to téma věčné, kterým se bude zabývat každá generace žen (i mužů). Leč zpracování tápe. Přestože je seriál popisovaný jako komedie, komediální prvky se mu zařadit nepodařilo, případně jsou děsně nepovedené (parodické zobrazení ezoterického kurzu o vagínách). Drama  - to už by na seriál sedělo víc, leč je to drama povrchní, nijak objevné. Trojice holek ve věku lehce nad 20 prostě dospívá a mají problémy tu s rodiči, tu s partnery, tu se školou. I takové téma se dá zpracovat inovátorsky, leč zde se nestalo a seriál si běží nepříliš zajímavou cestou. Všechny peripetie hrdinek se dají dopředu odhadnout. Hrdinky samy jsou navíc sólistky, takže jejich kamarádství se nedá moc věřit. Ostatně, většinou se ani nevyskytují spolu. Přínos věřící katoličky pro apku není vůbec žádný. Apka sama je jen letmo popsaná až v posledním díle, přitom za takovou věc by jim lidi utrhali ruce. Hrdinky mi nijak nepřirostly k srdci. Naopak, postupně mi byly čím dál protivnější. Z děje je patrné, že je zoufale natahovaný. SHRNUTÍ: Fandím Polkám proti jejich pošašenému vedení prosazujícímu snad až středověké právo, ale tomuhle seriálu fandit nemůžu.