Tezuka

Za mě osobně velice zdařilé survival drama s kvalitní ústřední dvojicí. Co se mi moc moc líbilo, a opravdu to vyzdvihuji, byla krajina, ve které se natáčelo, a ze záběrů na ni mi opravdu plesalo srdce, prostě pravá surová nádherná příroda majestátných zimních Skalistých hor. Skvělý doplněk byl i pes, který se statečně postavil pumě a narozdíl od ústřední dvojice si to celé užíval. Co mi trochu přišlo přitažené za vlasy, tak byla sexuální scéna, za kterou by se nemusel stydět ani Rocco Siffredi ve svých filmech, ve stavu naprostého vyčerpání obou hrdinů, dehydratace a hladu ve staré chajdě uprostřed hor. Ale když je chuť si to rozdat, tak jsou i toto zkrátka opominutelné starosti. Celkově ve mě film zanechal pěkný dojem a určitě doporučuji zhlédnout všem, kteří mají tento žánr rádi.

U hodnocení tohoto skvělého animáku opět lituji, jak špatně je systém hodnocení na CSFD nastaven. Kdybych mohl přesně vyjádřit hodnotu svého uspokojení, dal bych mu pěkných 85 %, takže 4 hvězdičkami bych ho nedocenil a 5 bych jej zase hodnotil 100 %. V takových případech už jsem si zvykl přiklonit se raději k té lepší známce, protože proč si hrát na Kazisvěta, když se mi to líbilo. V prvním díle jsem si ponechal určité rezervy, i když byl neméně skvělý, takže jsem dával 4 hvězdy. Druhý díl, skvěle podpořený agentkou Lucy, mě bavil možná ještě více, a proto mu s radostí věnuji všechny hvězdy. Film není zbytečně dlouhý a jednotlivé scénky podpořené i staršími hudebními hity mají hlavu a patu, ba co víc, baví. Co bych řekl, že mě asi nejvíc zklamalo, tak El Macho, který v mých očích nebyl kvalitní villain a moc jsem z toho děje nepochopil z čeho pramenily jeho úmysly dobývat svět, když tolik let předstíral, že je mrtvý. Ale hlavním cílem tohoto animáku je hlavně pobavit a to se povedlo do puntíku. Děkuji za něj.

Musím říct, že jsem docela pozitivně překvapen. Tento film jsem si pustil jen z toho důvodu, že jsem se dočetl o smrti Sue Lyon, která se právě rolí Lolity proslavila a která na svoji dobu byla mimořádně okouzlující ženou. Knižní adaptaci Nabokova jsem nečetl, takže jsem moc neznal detaily děje, přesto mě zaujala hlavní myšlenka. Moc nerozumím tomu proč film vzbudil tolik kontroverze, jelikož zde nebylo na dnešní poměry nic pohoršujícího, snad jen kromě oné hlavní myšlenky posedlosti mladou dívkou, které ve filmu nebylo ani 12 let jako v knize. Jelikož se jedná o film, bylo zde upuštěno od všech lechtivých a emočních scén, které tak barvitě údajně líčí kniha, čímž je výsledný děj výrazně ochuzen a ztrácí svoji naturalistickou podobu. Mezi Humbertem a Lolitou nedochází ani k náznaku nějakého kontaktu, takže jejich vztah lze spíše přirovnat k rovině otec-dcera než hořečná posedlost staršího muže mladou dívkou. To co však ochudilo děj, je skvěle doplňováno dialogy, které byly naprosto vynikající. Angličtina byla krásně srozumitelná a barvitá, takže jsem nemusel být tak koncentrovaný, abych něčemu porozuměl. Sue byla opravdu nádherná a okouzlující a jsem rád, že jsem ji mohl alespoň takhle vzdát hold.

Klobouček dolů. Tato hraná adaptace k jednomu z nejslavnějších anime opravdu nedělá ostudu, ba naopak. Musím velmi pozitivně ohodnotit to, že tento seriál nekopíroval slepě originál, ale přišel s vlastními jedinečnými prvky a modifikacemi, jak zainteresovat diváka do děje. Už v první epizodě je patrné, že Light se dost liší od originálu, protože na rozdíl od něj nepůsobí tak chladnokrevně a bezcitně, naopak emoce z něj jen tryští - strach, nejistota, svědomí, na to vše byste u originálu nenarazili. Nezůstane jenom u Lighta, i zbylé postavy se mi moc ve svých rolích zamlouvaly, obvzlášť Mikami, otec Lighta, L, Watari i Misa, která však nemohla být blondýna, protože Japonky se blond nerodí. Obzvláště Mikami mě upoutal, jelikož mi strašně připomínal mého docenta z vejšky, až jsem se z toho při pohledu na něj musel neustále smát. Co se mi však nelíbilo bylo ztvárnění Neara, kterého snad dokonce hrála holka, a vůbec mi do té role neseděla. Je fakt, že já postavu Neara neměl rád ani v originále. Pletky s Death notem byly ale výborné. Tohle anime by mohlo mít nekonečno coverů, jelikož je zde tolik možných scénářů, které by se dalo na toto téma vymyslet, že by mi nevadilo v tomto duchu pokračovat.

Původní sérii jsem neviděl, takže nemám žádné předešlé srovnání, a proto budu hodnotit pouze tuto sérii. Můžu tomuto anime poděkovat, protože ve mně znovu zapálilo jiskru zájmu o sledování anime, která mi začala uhasínat po loňskem dlouhém a náročném zápočtovém a zkouškovém období ve škole. V té době jsem měl zrovna rozkoukané Shingeki no Kyojin a nebyl jsem ve stavu se naladit na jakékoliv další sledování. Když jsem se jej jal sledovat, bylo již v proudu 16 epizod. Hned v první epizodě mě anděl v podání Hondy Tooru tak učaroval, že jsem snad během dvou dnů měl všech 16 zhlédnutých. Holka bez rodičů, co přespává ve stanu, chodí do školy a ještě si přivydělává uklízením, a to vše za neustálého usmívání se. Když se seznámí s rodinou Somů a začne u nich bydlel, pomáhá všem ostatním z jejich problémů a starostí, což ji dělá hroznou radost. V každé situace nejprve myslí na ostatní a poté až na sebe, bez ohledu na své vlastní zdraví a problémy. Obdivuji takovou vlastnost u lidí, i když si myslím, že ve skutečném světě by člověku dlouho nevydržela, jelikož by vás všichni začali snadno zneužívat a vy byste se svojí naivitou jen trpěli.

Poslední krev byla prolita. Úpřimně, při závěrečné scéně, kdy Rambo vyrval dotyčnému padouchovi srdce z hrudi, jsem si připadal jako by ho vyrvával mně. Moje slabý srdce by nejspíš nevydrželo ani pohled na jeho tvář plnou zloby a nenávisti. Nicméně pokud bych měl tento díl ohodnotit, tak jej řadím mezi lepší průměr s poměrně nenáročným dějem. S předchozím dílem Do pekla a zpět se ale rovnat nemůže, protože ono dílo, odehrávajíc se na půdě krutého a úchvatného Myanmaru, bylo absolutně strhující a dokonce ve mně vzbudilo jiskru zájmu o tuto tajemnou zemi. Věk bohužel nelze zastavit a Sylvestr vypadá, že už toho v 73 letech má plný zuby a raději by se houpal na hammocku v Arizoně. Přesto všechno ale dokázal Rambův talent prodat v geniální tunelové pasti, což byla nejkrvavější lázeň se záběry, u kterých se tajil dech. Důstojné rozloučení s památnou ságou, ve které se americký voják vypořádal s mnohonásobnými přesilami policistů, Vietnamců, Sovětů, Barmánců a teď i pasáků v Mexiku. Teď už zbývá uzavřít Terminátora a můžeme zavřít Hollywood.

Desu Nóto (死のノート) pro mě jako anime znamená strašně moc. Když jsem se jej jal poprvé sledovat před nějakými x lety, a to ještě s českým dabingem, tak jsem pochopil, že anime není jen žánr pro děti, ale je to nekonečný mix různých žánrů pro všechny věkové kategorie, jehož hlavním rozlišovacím znakem od filmu je pouze to, že je animovaný. Od té doby jsem si jej nikdy nepustil s originální japonštinou, což byla obrovská chyba, protože s češtinou to absolutně nemá to, co to má s japonštinou. Hlavní protagonista Light Yagami, dabovaný dle mého skromného názoru nejlepším japonským mužským hlasem - Mamoru Miyanem, je naprosto perfektně ztvárněný villain. Naproti němu stojí největší vyšetřovací eso, známý pod zkratkou L, který byl namluven neméně skvělým hlasem Kappeie Yamaguchiho, který se snaží vypátrat, kdo onen tajemný zabiják Kira je. Na tomto anime je zajímavé to, že stojíte jakoby nad věcí, protože od začátku víte kdo je Kira, zatímco policie a vyšetřovací služby to definitivně zjistí až v poslední epizodě. Cílem autorů bylo divákům naservírovat dokonale zmáknuté psychologické krimi drama, které má hlavně vystihnout souboj myslí dvou geniálních stratégů, přičemž jeden se snaží za každou cenu dopídit po jménu druhého, aby ho mohl zabít, čímž by mu nestálo nic v cestě k jeho cíli, a druhý se snaží vypátrat prvního, aby jej mohl poslat za mříže nebo na popravu, což není v Japonsku v případě hromadných vražd vzácné. Na druhou stranu, Lightova myšlenka na vytvoření světa bez kriminálníků a vrahů v podstatě špatná nebyla, avšak největší zlo je pácháno vždy ve jménu obecného dobra. Jeho osobní touhy nakonec převládly, když dal najevo, že se chce stát Bohem nového lepšího světa. Mimo jiné bych rád vysekl poklonu hudbě v pozadí, která je absolutně geniální a vystihující. Jedna mě obzvláště nabourala tak, že se mi začaly valit slzy po tváři. Její název Death Image s překrásným pianem a smrtelně depresivní hudbou, naplnil přesně účel k jakému byla vytvořena. Smutnější závěr tohle anime mít asi nemohlo, protože všichni zúčastnění de facto prohráli, někteří méně, někteří více, někteří zaplatili životy, jiní utrpěli psychicky jako Misa nebo Sayu. Myslím si, že každého, kdo si tohle pustil, to muselo nějak poznamenat.

Příjemná odreagovačka, ve které se zrcadlí životní osudy mladého Reie Kiriyamy, jež v brzkém věku ztratí celou svoji rodinu a musí se potýkat s nepříjemnými překážkami života. Jako úniková cesta z drsné každodenní reality mu slouží hra Shogi, což je specifická japonská hra podobná šachům, kterou jej naučí jeho nevlastní otec. Nezastupitelnou roli zde hrají také tři ovdovělé sestry - Akari, Hina a Momo, které žijí pouze se svým dědečkem, u nichž Rei najde svůj druhý domov, kam se rád vrací a oplácí jim jejich laskavost. Sangatsu no Lion je zkrátka klidně plynoucí slice of life, který vám z pohledu různých postav líčí jejich životní osudy a vnitřní prožitky. Dialogy a animace dosahují opravdu vysoké úrovně, postavy jsou namluveny příjemnými originálními hlasy, které perfektně vystihují jejich charakter Například introvertní Rei má hlas jako vánek větru, zatímco horkokrevný Nikaidó má hlas jako úder hromu při bouři. Za mě velká spokojenost a těším se na případná pokračování.

Dnes již potřetí, co jej vidím, a pořád mě nepřestává udivovat. Něco tak nádherného jako tohle už jen stěží někdo zopakuje. Makoto Shinkai je prostě a jednoduše klenotem v anime movie tvorbě. Spolu s hudbou Radwimps je to stejně geniální tvorba jako spolupráce kanadského režiséra Deana Deblois s hudbou Johna Powella na trilogii HTTYD. Úpřimně, z některých komentářů je mi tu fakt na zvracení. Nemám nic proti racionální a slušné kritice, ale napsat, že hudba byla otravná a příběh nudnej, to muže napsat akorát hodně zaostalý jedinec. Až někdo dokážete něco lepšího, tak můžete kritizovat něčí kvalitu, jinak jste jenom obyčejní rejpáci. Já si to užil moc a jsem rád, že jsem mohl být součástí doby, ve které mám možnost taková nádherná díla sledovat.

Nádhera z produkce Kyoto Animation (KyoAni), kterému bych chtěl vzdát hold za tohle unikátní dílo. Bohužel, o to víc mě to zevniř svírá, když vím, jaká tragédie se tam nedávno odehrála. Úpřimnou soustrast všem rodinám obětí, ještě k tomu, když většina obětí byly mladé talentované dívky. O to víc si tohoto anime budu vážit a uchovávat jej jako klenot. První série byla neskutečný relax a z humorných scének v čele s praštěným blonďákem Sunoharou a fotříkem Akiem jsem se mnohokrát tězce zvedal ze země :D Hlavní protagonista se jmenuje Okazaki Tomoya, což se mi líbilo, protože rodné jméno Okazaki je mojí srdcovou záležitostí. Jmenuje se tak můj oblíbený japonský fotbalista, a také velké město v Aichi. Spolu s ním zažíváte nespočet životních scén, jak ve škole, tak i v aktivním životě. Jeho sbližování s Nagisou byl opravdu krásný požitek, ta její čistá skromná duše a jemný hlásek z ní dělaly opravdu lesklý klenot. Druhá série přidala do příběhu depresi, smutek i pláč. Naštěstí do toho vstoupí troška vyšší moci, a přeci jen to dopadne tak, aby jste mohli ukápnout i slzu radosti :) Arigato Kyo-ani