Tezuka

Stanley, Stanley, Stanley. Ty mě opravdu nepřestáváš překvapovat. Osmdesátá léta byla v režii tohoto geniálního režiséra a s klidným svědomím mochu Olověnou vestu označit za nejlepší filmové dílo s tematikou vojenství a Vietnamské války. Co obzvláště kvituji na tomto filmu je to, že to není snímek o americkém vojenském hrdinství a supermanství, nýbrž je to věrohodné a silně orientované psychologické drama, které nám servíruje surovou realitu vojenského prostředí, od obrovského psychického a fyzického tlaku, který je na vojáky vyvíjen instruktorem Hermanem na cvičišti mariňáků, až po nasazení na vientnamské bojiště, kde vojáci skutečně zjistí, jaké peklo válka představuje a jak tenká je hranice mezi životem a smrtí. Musím uznat, že kapitola cvičiště ve mně zanechala velice silný dojem a myslím si, že v žádném jiném filmu nenajdete tak drsně vykreslenou realitu, která je s touhle etapou často spojena. Vyzdvihuji zde výkon Lee Ermeyho, který hrál instruktora Hartmana, a hrál ho neskutečně. Nepočítal jsem kolik sprostých slov za celou tu hodinu zvládl říct, ale určitě se u svého scénáře musel řezat smíchy. Pobavilo mě, když se zeptal vojína Jokera: "YOU DO LOVE VIRGIN MARY, DON'T YOU?" a dostal odpověď "SIR, NEGATIVE, SIR!" Následný vývoj šikanovaného vojína Pyla byl třešničkou na dortu celého cvičiště, a to opravdu stojí za to vidět. Já ho takhle potkat na záchodě, tak se asi poseru na místě. Co se týče samotné kapitoly Vietnamu, tak musím souhlasit, že není atraktivní a napínavá jako cvičiště, ale zase na rozdíl od mnoha vyumělkovaných amerických hero filmů, je velice věrohodně natočena. Kubrick opět geniálně zacílil na psychologické aspekty války, jak se úvodní nadšení a hlad po vientamské krvi mění v prozření o vlastní smrtelnosti. Smrt číhá na každém kroku, stačí jen šlápnout na minu nebo se dostat na mušku odstřelovači a můžete líbat nohy panence Marii :D

Toy Story je stejně stará edice jako já sám, tedy letos oslavuje 25 let. Za tu dobu vznikly celkem 4 díly. Při sledování tohoto 4. pokračování jsem sám kroutil hlavou a říkal si, jak je možné stále přicházet s tak originálními nápady a příběhy, které staví stále na jedné hlavní myšlence. Hračky existují od toho, aby si s nimi hrály děti. Woody si znovu musí položit otázku, jestli jako hračka má ještě význam nebo ne. V závěru se mi do očí nahrnula lavina slz, které jsem jen stěží držel. Vlastně jsem je nedržel, nechal jsem je volně plynout po tváři. Hádám, že tohle je asi sbohem a doufám, že Woody a Pastýřka zažijí už jen samé příjemné chvíle.

Jako malý chlapec jsem rád koukal na animovanou sérii Batmana, ve které byl Joker samozřejmě hlavní záporák. Už tehdy jsem si říkal: "Kdo to vůbec je ten Joker? Je to člověk nebo monstrum? Jaká je jeho minulost a jak vznikl?" Každopádně už tehdy bylo patrné, že jde o psychicky vyšinutého jedince, jehož hlavní životní moto je "život je komedie" a vlastně cokoliv udělá, tak je pro jeho vlastní zábavu. Tento film mi poprvé rozkryl tajemství Jokerovy minulosti. Jeho civilní jméno je tedy Arthur Fleck a je to docela normální chlapík, co však trpí mentální poruchou, která mu způsobuje, že se nekontrolovaně začne smát, i když se ve skutečnosti není čemu smát. Taková nemoc samozřejmě vyvolává nepochopení okolí, a tak se často setkává s posměchem, urážkami a nebo hůř, fyzickým násilím. Samozřejmě něco takového nelze dlouhodobě snášet, a když se do toho všeho přidají i další osobní a životní zvraty, které mu obrátí život vzhůru nohama, není divu, že z toho docela dobře zešílí a stane se monstrem jménem Joker. Kvalita filmu byla na vynikající úrovni, atmosféra se postupem času stávala temnější a depresivnější. Upřímně, sledovat takové psycho o několik hodin déle, tak mně asi hrábne taky. Nicméně nemůžu Jokerovi v podání Joaquina Phoenixe dát 5*, protože mi do té role úplně neseděl. Je veliká škoda, že už nežije Heath Ledger, oscarový Joker, který by pravděpodobně z tohoto filmu udělal nejlepší psychologický film všech dob. Netvrdím, že by to Joaquin hrál špatně, ale jeho smích mi často připadal hodně přehrávaný a nepřirozený + už taky není nejmladší a já si Jokera nechci představovat jako vychrtlého vrásčitého starouše. Joker byl prostě jen jeden, a tím byl Heath.

I mean, what the hell are you doing in my house if you hate me so much? Why the hell are you married to me? What the hell are you doing carrying my child? Když jsem poslouchal Lea jak tohle v afektu a se slzami v očích hrnul na Kate, bylo mi ho až líto. Přišlo mi, jako by to říkal doopravdy, protože ta frustrace byla fakt citelná. Sice si oba neměli co vyčítat, ale přišlo mi, že Leo od začátku tahal za kratší konec. Škoda jen, že spolu neskončili i doopravdy, slušelo jim to hezky.

Vím, že se jedná jen o film, ale strašně rád bych blíže poznal fyziologii Edwarda. Z čeho se skládal zbytek jeho těla? Musí přijímat potravu a vodu? Je smrtelný nebo nesmrtelný? Má orgány jako normální člověk? Může se rozmnožovat? Proč má pocity jako normální smrtelník? Ať to myslel Burton jak chtěl, udělal z hlavního hrdiny chudáka, který si s těmi nůžkami nevytře ani zadek. Ukáže se jako výborný talent ve stříhání, který si rychle získá popularitu celého sousedství. Nicméně jak už tomu v životě bývá, i tu nejčistší a nejmilejší duši zničí lidská chamtivost, žárlivost a závist. Při první příležitosti, kdy potřeboval pomoci sám, se na něj všichni, kterým pomáhal, vykašlali a nastavili mu zadnici. Do toho se ještě zamiluje do pitomé holky, která si svoji blbost uvědomí příliš pozdě, aby se situace dala zachránit. Paradoxně Johny Depp a Winona Ryder v době natáčení tvořili čerstvý pár, takže Edwardova láska k ní byla opravdu čistá jak křišťál. Co mně ale pilo krev byly ty nány ze sousedství, připadal jsem si jako bych koukal na Slunce, seno. Pár facek by jim určitě prospělo a divím se Edímu, že jim během stříhání vlasů nevystříhal pankáče.

Páni, tohle bylo opravdu skvělé!!! Viggo Mortensen pro mě bude už navždy Aragornem, ale rolí Tonyho Vallelongy si mě získal, a dokázal, že umí být neskutečně všestranný. Film jsem zhlédl opět v originálním znění a nemůžu než chválit. Už na začátku mě odrovnal jeho hlas. Pána prstenů jsem viděl jen česky, ale vůbec si nedokážu představit, že by Aragorn v originále mluvil takovým venkovským jézéďáckým hlasem. Řekl bych, že to je jen skvělá práce Vigga s jeho hlasivkami, protože do role Tonyho to sedělo absolutně brilantně. Bavilo mě všechno, co vypustil z té svojí nevymáchané huby, a také to, jak mu skvěle kontrastoval černošský pianista Don Shirley se svým vytříbeným jazykem a etiketou. Film se pasuje do období 60. let, kdy v USA panovala silná rasová nenávist vůči černochům, obzvláště v jižanských státech bývalé Konfederace, kde je místní běloši využívali jako pracovní sílu na svých plantážích, a v důsledku této koncentrace jich tam dnes žije největší počet. Sám Don Shirley se zde rozhodne svoje turné uskutečnit po jižanských státech, kde se téměř permanentně stává obětí předsudků a fyzického násilí. Road movie mám velice rád, protože rád poznávám rozmanitost země a přírody, i když film je více orientovaný na scény než na průvodce. Za mě opravdu velice příjemné překvapení a také mě těšilo, že jsem v roli Tonyho ženy spatřil Lindu Cardellini, kterou si velice dobře pamatuji z role Vilmy ve Scooby Doo.

Konečně je to tady. Dlouho očekávaný moment, kdy se na jednom place sešly dvě největší hollywoodské ikony současnosti - Brady a Leo. Co na to říct? Brad a Leo jsou skvělí herci s neskutečným charismatem, kteří dokáží udělat i z tuctového filmu solidní podívanou. Tenkrát v Hollywoodu je zrovna přesně takový případ. Scénář není ničím zajímavý, jedná se spíše o takový náhled do atmosféry filmové branže Hollywoodu koncem 60. let, takže jej spíše ocení filmoví fajnšmekři a lidé, kteří tuto éru aktivně prožili. Problém je také v tom, že nedokáži ocenit všechny Tarantinovy narážky, vtípky, které jsou směřovány na odkazy této doby, protože je nepochopím, a tím film v mých očích regulérně ztrácí na kvalitě. Nicméně nemůžu tvrdit, že bych se nudil. Zaujal mě Tarantinův odkaz na vraždy tzv. Mansonovy rodiny, což byl jakýsi kult cca 100 vymytých pubertálních mozků, převážně dívek, kteří se jednoho krásného dne rozhodli jít vraždit bohaté celebrity. Proslavili se vraždou tehdejší těhotné přítelkyně Romana Polanského Sharon Tate, kterou hnusně bez milosti ubodali k smrti, i přesto, že byla těhotná. Tarantino velice věrohodně líčí život téhle skupinky, avšak z oné vraždy raději upustil a místo ubohé Sharon na ně poslal Bradyho s jeho čoklem a Lea s plamenometem, kteří se již postarají, aby tahle škodná zvěř dostala to, co si zaslouží. Dopředu mi bylo jasné, že ta tzv. "Tarantinova jatka" určitě přijdou a tentokrát musím konstatovat, že jsem se u toho dobře bavil. Vidět Lea s plamenometem jak sežehne pokousanou holku, co mu vlítne do bazénu, to bylo k popukání :D Ve výsledku zasloužených 80 %, ale bez Brada a Lea bych tomu asi nedal ani 60.

Když jsem před pár lety zhlédnul film Rush (Rivalové), který reflextoval motoristickou kariéru Nikiho Laudy v F1, říkal jsem si, že něčeho podobného už se asi těžko dočkám. I když motorismus nepovažuji za sport v pravém slova smyslu a ani jej od té doby, co se přestala vysílat F1, aktivně nesleduji, musím uznat, že na plátně je to neskutečný odvaz a adrenalin. O rivalitě Fordu s Ferrari v 60. letech jsem slyšel i četl, takže jsem zhruba tušil, čeho se ve filmu dočkám. Ale netušil jsem, že to bude tak vymakaná pecka, tak detailně vypiplaná, tak skvěle zahraná a že všechno bude tak nádherně působit. Matt Damon si střihl Carrolla Shelbyho, legendárního designera slavného Mustangu, a já mu to prostě všechno věřil. Christian Bale v roli slavného závodníka Kena Milese - WOW. Dejte těmto chlapům Oscary, dejte oscara kameře, dejte oscara filmu, dejte je těm autům, která byla tak úžasná, dejte je střihu..., protože pokud jim je nedáte, tak ta soška ztratila regulérně na významu. Bohužel, film má jen 4 nominace a žádná z nich není herecká. Neviděl jsem ještě Tenkrát v Hollywoodu, kde Brad Pitt za svoji roli obdržel Zlatý Glóbus, a je tak horký adept i na Oscara, ale myslím si, že zde by měl Oscar směřovat Christianovi. Když jsem o slavném úspěchu Fordu na Le Mans poprvé četl, přál jsem si, aby jej někdo zfilmoval a přiblížil dnešní generaci a heuréka. Režiséra Jamese Mangolda jsem doposud neznal, ale od teď jsi pro mě "goldie". Díky moc, byla to paráda.

Autor knihy Stephen King údajně nebyl příliš spokojen s Kubrickovou filmovou adaptací. Já teda knihu nečetl, ale z filmu jsem naprosto nadšen. Pustit si tohle ve 4 ráno když nemůžete spát, byl opravdu skvělý nápad. Kubrick měl dokonalý cit pro navození poctivého filmového zážitku. Zvolil toho nejlepšího možného herce do hlavní role, Jacka Nicolsona, hereckého esa, jehož hraní mě neskutečně baví. Co musím hlavně vyzdvihnout, byla atmosféra filmu, jelikož mě jako divákovi nedala ani na okamžik možnost vydechnout. Žral jsem každou sekundu toho, co se tam odehrávalo a těch 145 minut mi uteklo rychleji než průjem na záchodě. Opět vřele doporučuji originální znění, jelikož je to mnohem lepší prožitek. Celou dobu jsem si říkal, co to ten Dannyho vnitřní hlas říká a až na konci mi došlo, že redrum je obráceně murder xD. Osvícení je zkrátka špičková záležitost, která dokazuje, že kvalitní hororový snímek nepotřebuje žádné šílenosti, aby vám navodil zdravou dávku děsu.

You say it best when you say nothing at all :)))