Tezuka

"Romantická" komedie, v typickém americkém bláznovském stylu, v hlavní roli s legendárním Jasonem Biggsem, který pro mě je navždy Jimmem Levensteinem a Islou Fisher, která je dle mého názoru vedle Alicie Vikander nejkrásnější herečkou, co jsem měl tu čest vidět na plátně ve 21. století. K filmu jsem se dostal přes ukázku, která kolovala na Instagramu, kde hlavní hrdina Anderson (Jason Biggs) osloví neznámou servírku Katie (Islu Fisher), která pracuje v jednom místním fast foodu, a po vyhecování od nejlepšího kámoše Teda, se ji narovinu, bez okolků, zeptá, jestli by si ho vzala. K překvapení všech, i jeho samého, se dočkal pozitivní reakce. To mě natolik zaujalo, že jsem se rozhodl film vyhledat a zhlédnout, s vidinou, že by mohlo jít o zajímavý romcom počin. Bohužel, po zhlédnutí mohu konstatovat, že zbytek děje již tak zajímavý nebyl. Párkrát jsem se u něj zasmál, když se odehrála nějaká vtipná nebo trapná situace, ale romantický aspekt děje zde téměř neexistoval. Když měli možnost si něco hezkého říct nebo ukázat nějaké vstřícné gesto, tak ten dialog totálně zmastili tím, že buď dotyčný začal lhát nebo řvát. Nemělo to žádnou hloubku a přišlo mi to vše tak povrchní a uspěchané, že jsem tam ničemu prostě nevěřil. Nezanechalo to ve mě žádnou odezvu ani žádný emocionální impuls. Aby toho nebylo málo, tak přidejte ještě praštěné rodiče z obou stran a to vše je situováno do 88 min stopáže. Už jsem viděl mnohem mnohem lepší romantické komedie, a to do konce se samotnou Islou Fisher (Určitě, možná). Jednou mi to stačilo.

Zhlédnuto s 15letým zpožděním. Zkouknout všech 24 epizod mi zabralo 4 večery, což je v průměru 6 epizod/večer. Čím lépe se bavím, tím rychleji seriál dokončím, takže tohle jasně reflektuje, co si o tomto slice of life/rom anime myslím. Lze do jisté míry souhlasit s názory zdejších komentujících, že anime neoslňuje žádným výjimečným dějem, ale pro mě osobně to nepřestavovalo žádný problém, protože mě prostě baví sledovat obyčejný život obyčejných středoškoláků v Japonsku, kteří se věnují smysluplným věcem a prožívají své první lásky a zklamání v životě. Nutno podotknout, že autor tohoto díla nenechal v romantické dějové linii niť suchou. Pro každou hlavní mužskou postavu, jmenovitě Kouichiho Sanadu a Kazukiho Aiharu, připravil milostný trojúhelník a s oběma aktéry si zahrál doslova šachovou partii. Nebudu zde zbytečně odkrývat děj, abych nikoho nespoiloval, ale už od první epizody jsem vycítil, kam bude vítr vát a jak to celé nejspíše dopadne. Charaktery postav byly velmi různorodé, ale dohromady tvořily skvělou partičku lidí se skvělou atmosférou. Jak se to začalo víc a víc zamotávat, začala se ta idylka malinko drolit. Moc jsem si to ale užil a skvěle to ještě umocnil krásný opening a ending. Budu asi v menšině, ale já si takový konec přál. I když upřímně nechápu, jak hlavní hrdina dokázal otočil o 180° a říct, že vlastně miloval vždy pouze jí, když původně chodil s první dívkou a nedával najevo žádné užší city k té druhé. Je to trochu anime logic :D

K tomuto filmu mě přivedla píseň "Pure Shores", kterou nazpívala britská kapela All Saints pro podvodní hrátky DiCapria s V. Ledoyen. Je to jedna z těch písní, kterou znám z rádia z dětství a která ve mě vyvolá záchvat nostalgie po něčem, co jsem asi ani nezažil. Když jsem ve videoklipu viděl ty scény z filmu, věděl jsem, že tohle může stát za to + chtěl jsem slyšet, jak ta píseň ve filmu opravdu vyzněla. Námět filmu je sám o sobě velice poutavý. Mladý Richard, kterého hraje Leo, přijíždí na dovolenou do Thajska a touží zažít něco nepoznaného, co doma v USA určitě nikdy nezažije. Když se mu do rukou dostane mapa, která udává souřadnice na ostrov, na němž se údajně nachází ráj na zemi s nejkrásnější pláží a lagunou v celém okolním světě, tak neváhá ani vteřinu. Vezme s sebou i francouzský pár ze stejného hotelu, kde se ubytoval, a společně se vydají ten tajemný ostrov vypátrat. Sem bych rád vložil svoji geografickou vsuvku. I když ta mapa s ostrovy v Thajském zálivu odkazuje i na skutečné ostrovy, které se tam opravdu nachází, tak ten tajemný ostrov nalevo od nich na mapě ve skutečnosti neexistuje. Inspirací pro tento ráj je jiný thajský ostrov jménem Koh Phi Phi v Andamanském moři při severním okraji Malackého průlivu, který leží na západ od Thajska a jižně od Myanmaru. Ona nebeská pláž se sametově bílým pískem, blankytně modrou lagunou obklopenou zalesněnými útesy se jmenuje Maya Bay. Smutnou realitou je to, že po uvedení tohoto filmu se ostrov stal terčem nekontrolovaného turismu. Udává se, že v dobách největší slávy sem denně připlulo cca 200 lodí s 5 000 turisty. Výsledek je katastrofální. Místní ekosystém utrpěl obrovskou ekologickou újmu. Ostrov byl proto v roce 2018 do roku 2022 uzavřen, aby se příroda mohla alespoň trochu vzpamatovat. Od roku 2022, kdy byl ostrov znovuotevřen, se údajně zavedly přísnější regulace ohledně vstupu a chování na ostrově. Ale zpět k filmu. Myšlenka ostrovního ráje s vlastní komunitou, která si žije vlastními pravidly v utajení před vnějším světem byla dobrá. První polovina filmu byla pro mě na 5*, ale ve druhé polovině se to režie rozhodla divákovi opepřit až přehnaně naturalistickým drama/hororem, který celý ten pocit dokonalého ráje pohřbil. Leo se do toho totálně pomátl a nakonec to vše vygradovalo scénou jako z filmu Tenkrát na západě. Vím, že film má v žánru uvedeno drama i thriller, takže by mě to nemělo překvapovat, ale přišlo mi to takové příliš přitažené za vlasy, často až cynické, i když jsem třeba chápal ty jejich pravidla. Co můžu naopak ocenit je to, že se film nesnaží nějak moralizovat. Ba naopak. Hlavní hrdina je názornými příkladem amorální osoby, pro kterého jsou slova jako láska, věrnost, soucit či pravda pouze prázdnými frázemi, které člověka akorát svazují a oslabují. Myslím, že 4* budou fér hodnocení. Ostatně je to stále nad zdejším průměrem 67 %. V dnešní extrémně korektní době by takový film nejspíš již nevzniknul, takže o to víc si ho musím cenit.