Slepejsek

Taková módní báchorečka z červené knihovny aneb co poudali bába Futeř o popelové děučici. Osa příběhu není zcela hloupá, jenom špatně zpracovaná. Místy rozvleklé (sezení kámošek), místy naopak netrpělivě přeskakující (vývoj operací), místy psychologizující a místy povrchní, tu a tam časově zmatené (těhotenství, svatba, rozvod), tu a tam naivní (zamilovaný podnikatel). A hlavně bohužel s nemastnými neslanými hereckými výkony (roztěkaná Cibulková, křečovitá Kostková, jaksi "studená" Svátková - nejlíp mi z té bídy nakonec vychází Rašilov).

Bóže, jak hluboko se dá klesnout pod pláštíkem vánoční lásky a tolerance! Nemastní neslaní herci, úděsná motanice česko-slovenštiny, místy až stupidní, místy jenom trapný, ale pořád zaručeně zoufalý scénář, humor o level pod troškovic (dlouho to vypadalo, že vtip je tady synonymum pro sprostotu)… Možná jsem přišel špatně naladěn (sál se "vtipům" smál pět minut před tím než přišly) nebo jsem měl přijít jako žena (vychutnal bych si aspoň módní pistolnice). Bude to chtít dva dny na česnečce, abych se z takovéhle kocoviny vylízal.

Nebýt (v tu chvíli) poněkud nepatřičné první oběti, vypadalo to dloooouho jako sonda do kolejních pošťuchovaček. K první oběti ale nakonec "naštěstí" přece jen přibudou další a film nabere rysy klasické "vyvražďovačky". Jenže než se odhodláte k první sázce na další padlou pipinu, vstoupí do hry genderově převážený feminismus a zoufalý pokus o něco jako magii. Holky nejspíš kdesi za kulisami pozobou nějaké modré prášky, protože se ztopoří jako královská garda a z béčkového horroru se stane něco jako kastrační účtování s odpornými mužskými půlmozky. Húúúúúf! Co jen se to lepí na paty???

Ohlasy byly děsné, takže jsem šel do kina s očekáváním toho nejhoršího. A film nezklamal, dostal jsem to nejhorší. Místy to vypadalo jako sitcom (chyběl už jenom smích obecenstva), místy jakoby se Kameňákov přestěhoval na hory, humor místy hodně vyčpělý (klišé kolem kapely otřesně ztělesněné skamenělou kobrou a vidláckým Kohákem), herecké výkony hodně dietní - nebo spíš smutně zapadající do kontextu (viz Hrachovcová -na jedné straně sebevědomě sjíždějící divoké svahy a na druhé naprosto devotně oprašující ploditelovo cokoli jen aby se dočkala kýženého úkapu). A to všechno proložené idylickými záběry zasněžených plání (záběry krásné, ale ve filmu jen jako jakási čas nahánějící vata - asi aby si divák mohl odskočit na wEcKO, přinést nový popcorn anebo kopnout dvojitého panáka pro další přežití). Co je ovšem absolutně nejhorší je scénář. Že neumí vystavět příběh, to už mne nepřekvapuje, ale že už nedokáže vyrobit ani ty vymyšlené situace? Vezměte si třeba linii doktorky Silvie (Hana Vagnerová) a její účast u zásahů horské služby. Sakra v čem se tak lišily, že u prvního ji tvrďácký náčelník shodil jako pipinu a u druhého prohlásil za platnou? Pravda, v tom druhém případě nevykřikovala, že je doktorka...). A mohl bych pokračovat - ztracená dcera "na pokraji života a smrti", "drama" nevěry a další výhřezy...

Poněkud nudná variace na Sněhurku a sedm trpaslíků. Jenom bez prince a bílého koně. Na pohádku bez ponaučení, na povídku bez pointy. Nebo mi něco hluboko(S)myslného uniklo? PS: že by Oskar pro veverky?

Nejsem si vůbec jist, zda bych film označil za komedii. Spíš absurdní drama. Některé postavy (nejvíc pan Švec) mi přijdou poněkud přitažené za vlasy, některé naopak nedotažené (paní Roubíčková se sice ohání stanovami, ale čekal bych to i fyzicky). Lidé jsou různé a jejich schopnost domluvit se - nebo spíš nedomluvit se - je jako vystřižená ze života. Jenom ten poschůzový epilog si mohli autoři odpustit... Oslavné komentáře typu "český film roku" mi přijdou trochu přehnané, na to by musel být děj trochu lépe vystavěn a vypointován.

..."Míváte nějaké negativní myšlenky?" "Mám jenom negativní myšlenky."... Vážně působivý depresák. Komu by nad Arturem neukápla slza pochopení a soucitu? Kdo by necítil v hrudi chvění při jeho zmrtvýchvstání na sociálně rozjitřené ulici? Kolik to stálo úsilí udržet se v řadě a nikdo to neocenil. A jak málo stačilo, aby se dočkal aplausu? Jenže všechno je příliš jednoznačně nalinkováno dopředu. Přes všechny barvy klaunské masky a převleku si od začátku do konce vystačí s černou a bílou. A když k tomu přijdou místy ještě po lopatě servírované pravdy, ztratí se možnost na hlubší zamyšlení nad osamělostí jedince postaveného mimo společností/většinou vymezené hřiště jako Gotham v dýmu a plamenech sociálních nepokojů. PS: Dobrý výběr hudby. Jaksi rušivý dabing.

Bezprostřední dojem z filmu je velmi silný. Děj je sice dlouho roztříštěný, takže divák musí dávat bedlivý pozor, aby se neztratil nebo neusnul, ale nakonec se všechno protne v jediném odhalení: mocipáni nového světa nejsou o nic lepší než mocipáni včerejší. To mne vede i k hlavnímu otazníku - a tím je samotný název filmu. On totiž onu historickou havlovu amnestii a následnou vzpouru vězňů v Leopoldově zase až tolik neřeší. Vlastně jsou to pro něho jenom takové kulisy, do kterých svůj spektákl zasazuje. Odvolání na skutečné události jakoby mu poskytovalo štít, kterým kryje svůj pohled na revoluční kvas (žádné oslavy, žádná idealizace, jenom sex, prachy a moc - v tom je blízký třeba 10 let starému snímku IrenyPavláskové ZEMSKÝ RÁJ TO NAPOHLED). K zamyšlení pak zůstává, zda název filmu neodkazuje na nějakou hlubší paralelu mezi děním před a za zdmi věznice. PS: 1) Není náhodou, že film jde do kin pár dní před oslavami 17.listopadu 2) Není nic děsnějšího, než Marek Vašut hovořící po slovensky

Samotářský chlápek s dcerou vs. osamělá ženská se synem, horský samorost vs. městská panička, slanina vs. lišejník. A hory. A sníh. A vánoce. A to všechno ještě pořádně přitažené za vlasy. Chcete klišovitější rozdání karet? Nastavovaná kaše (prarodiče a pan Miler) a trochu předčasná vánoční tolerance. Krásné Tatry vs. přehrávající herci (dominují Polívková a Dejdar). Pohádka pro chytlavé. Chce to hóóódně vitamínu Béééééé. Brrrrrrrrrrekeke!

Upřímně řečeno odcházel jsem z kina s rozpaky "co to vlastně mělo být?". Režisér provinčního divadla chystá premiéru nové hry a současně prochází manželskou krizí. Takže myslivecká historka o honění dvou zajíců najednou - s tím, že přitom stihne obskočit nadrženou zaječici, která mu ale samozřejmě taky uteče? Jenže paralela mezi oběma světy zůstává jen u toho, že oba jsou stroze bez emocí a oba se hroutí - režisér svou hru vlastně neřídí a manželé si jen otráveně předávají plod své lásky alias přítěž, jež jim brání v rozletu. Žádná z epizod (kromě sexu) nedostává tolik prostoru, kolik by potřebovala, takže vyznívají poněkud ploše a jediné emoce, které z toho vzejdou jsou hysterické výlevy. Jak paradoxně tady vyznívají nové obzory proti "nechci se vrátit k našemu starému životu". Navíc pseudoartový nádech s členěním do dějství/kapitol, které jakoby odkazovaly někam jinam, a závěrečný epilog v jedné posteli, který jakoby vše završil otázkou, jestli to nebyl jenom zlý sen, který - až se probudíme - bude pryč...