Slepejsek

Ten film působí jako pohodička, dokonce jsem se párkrát od srdce zasmál. Jenže... Od začátku do konce je tady něco schovaného... Něco falešného... Nějaký háček... Jo, prostě od začátku do konce víte, že je to JENOM film, který s reálnou realitou nemá nic moc společného a kde jednotlivé postavy dělají jen to, co od nich zrovna autoři potřebují... PS: jako bonus se dá brát teze, že rodina podle původního vzorce (rodina = 1 muž + 1 žena + x jejich dětí) je přežitek. Tady je nabízena aktuálnější verze, kde jedničky mužů a žen jsou nahrazeny stejně libovolnými čísly (y/z) jako "x" u dětí - platí pouze jediné, a to že x/y/z jsou libovolná kladná celá čísla...

Pořádně napálená - nebo spíš přepálená - jízda, ve které se místy ztrácí i sami autoři - ve jménu zábavy! Takže občas si připadnete jako na hostině nad dortem Pejska a Kočičky (tady třeba Citrón a Mandarinka?), občas máte pocit, že jste v Tarantinově vlaku, ale občas zase jakoby měl tenhle rychlovlak na boku napsáno ČD, široce-úzké panoptikum postav vás sem tam pobaví, sem tam nasere (nejhorší je se v nich - a ve vlaku vůbec - v tom tempu zorientovat) (Mimochodem, BERUŠKA není žádný zabiják!) takže vystřídáte asi 3786 poloh smíchu, napětí, vzteku, pobavení a znechucení (což je na 127 minut stopáže docela velká frekvence zvratů - zvlášť když odečtete zbytečně dlouhé a "filosofující" scény (příznivci Mašinky Tomáše mají určitý náskok). Nejvíc si to ovšem užijí milovníci japonských komiksů a kulis (od krve a násilí přes sexgirl/lady vamp - žádná gejša, obyčejná kurva je to - ve školní sukýnce až po šikansen zaparkovaný mezi sloupy elektrického vedení)... ...tak Na Zdar, Osude, jinak to nebude... PS: překvapuje mne jenom fakt, že česká distribuce nebyla schopná nalézt žádný český ekvivalent původního názvu...

Typická krobotovština. Málo slov, hodně mlčení (případně mlžení). V podstatě banální dějová linka nahlížená přes deformující zrcadlo (něco jako bludiště s různě vypouklými zrcadly?) Co nám chtěl autor říci? Bojím se, že to všechno je jen okouzlená hra, kde samy prostředky jsou cílem a jen se čeká, co všechno z toho vyzírá divák...

Přesto, že to chvíli vypadá, že jádro pudla je v domácích pracích, brzo se ukáže, že je to sex, jenom Sex a zase jenom SEX... Stačí jenom dodat NÁVOD k použití a MUŽE, který se ho bude držet... Servírováno s milým hladivým úsměvem jako pohádka pro starší a pokročilé...

Nebýt tenhle film opřen o berličku všeobjímající lásky, není to víc než jen brak a propadák v načinčaných kulisách. Protože k čemu všemu jsou ty kung-fu řezačky, mrtvoly a zlámané kosti, krev a rozdané i schytané rány? Jenom aby matka pochopila, že miluje dceru? Že žena miluje manžela? Že dcera miluje otce? Že všichni potřebujeme lásku? Tohle přece už před padesáti lety věděli od BEATLES všichni...

Pokud nejste nároční a stačí vám napětí pro napětí (trochu krimi a trochu nadpřirozena) můžete si promnout svá nažhavená očka. Pokud chcete víc a jste zvyklí přemýšlet nad tím, co je vám předloženo, kupte si pop-corn a sedněte si na lavičku před kinem...

Brutálně černá komedie - jestli se tomu komedie vůbec dá říct - když nezůstanete na povrchu, uvidíte hodně kruté zrcadlo sebe sama. Jestli se před rokem všichni natřásali nad VLASTNÍKY, tak tohle je méně umělá, méně intelektuálská, avšak o to divočejší a živočišnější forma.

Asi to měl být takový pohodový, oddechový filmeček, co mile zahřeje lidskou dušičku. A je z toho... psí exkrement. Ještě, že stopáž nedolezla ani na hodinu a půl. Mám pocit, že autorský tandem (Sedláček-Obermannová) si nejvíc oddechne, když se o tomhle počinu nebude mluvit. Pokud nejste pejskaři, nepokoušejte osud. Pokud pejskaři jste, snad vás potěší aspoň to, že v tomhle spektáklu se má psí inteligence k hereckým výkonům jako Himaláje k Polabské nižině...

Zamlklý zabiják, osamělá extratřída, citlivý k zvířatům, kamarádský k dětem... sorry, ale to není zrovna nejoriginálnější klišé. Samurajská linka jako filosofická berlička proti spotřebním koltům animáků? Mafiánská linka nejvíc září v (chtěně?)parodických scénách na střeše. Celkem dost vaty a scénáristických svévolností. Dost nevyrovnaná hudební linka (výrazně chybí překlad textů). A nechoďte na mne se zmrzlinou. Je to s ní jako se špenátem. Říkali to v rádiu.

Film má jen jeden - ovšem zcela zásadní - problém, a to je scénář. Místy to dokonce vypadá, jakoby od něho nebylo žádáno víc, než jen stlouct - jakkoli oslí - propojovací můstky k vymyšleným akčním scénám. (I u nich ovšem máte občas pocit, že jste je buď už někde viděli - honička na motorce jako vystřihnutá z nejmenované bondovky - anebo při všem tom napětí cítíte, jak vám v koutcích úst poškubává smíchem - souboj s agresivní "slepicí" na zamrzlém jezeře).