D.Moore

Čím raději máte vesmír a jeho dobývání, tím víc vás bude tenhle seriál bavit. Je to především komedie se skvělým obsazením (Steve Carell a John Malkovich jsou dvojice, kterou bych dokázal sledovat hodiny a hodiny), ale potěšilo mě, že to na druhou stranu není jen legrace a že postavy mají i svoje vážnější lidské momenty a že stejně jako o smích jde o příběh, který se postupně hezky vyvíjí. Co do komedie z dílů jasně vyčnívá ten druhý, při kterém jsem se smál od začátku do konce, ale vážně to neznamená, že bych se u ostatních nebavil. Druhou řadu bych prosil co nejdříve.

Trochu se to táhne, ale atmosféra je super, divák se doslova ponoří do mysli hlavního hrdiny a spolu s ním je zaskočený tím, co se stalo, a děsí se, co přijde dál. Typický chladný styl Clinta Eastwooda - režiséra se projevil už v jeho debutu a za těch několik lekaček ho fakt nemám rád, protože jsem nadskakoval v křesle.

Když se na konci zamyslíte nad tím, co jste viděli, máte před sebou v podstatě tuctový kriminální příběh. Nicméně jeho podání, ten způsob, jakým si s vámi scénář pohraje a jak důkladně vás zmate, je obdivuhodný. Trochu Agatha Christie, trochu Hitchcock, mazaná zábava... A možná také o něco delší stopáž než bylo nutné.

Zahrát Morriconeho, obzvlášť ty nej kusy, které většina lidí zná z originálních nahrávek a kterým může třeba jen trochu neobratné podání uškodit, musí být náročné. Stejně jako zazpívat Morriconeho, zapískat Morriconeho… Dánové to ale umějí. Hudba má v jejich podání ten správný švih, zní velmi autenticky, je vidět, že se celý orchestr baví, a ačkoliv je to docela i show pro publikum (nechybí výstřely, kvílení větru...), není to rozhodně žádné přepísknuté předvádění. Stále jde o tu skvělou hudbu, která zní vážně jako originál, snad tedy s výjimkou směsi Tenkrát na Západě, kdy mezzosopranistka Tuva Semmingsen na originál Eddy Dell'Orso prostě nestačí. Ale to nikdo. Výběr skladeb je fajn, kromě těch, které čekáte, mě potěšili Neúplatní a hlavně Sicilský klan, a povedlo se i proložení Morriconeho jinými autory – zazní Taxikář Bernarda Herrmanna, Kmotr Nina Roty a trochu překvapivě i píseň Bang Bang (My Baby Shot Me Down). Koncert jsem si užil.

Epizod je málo, a tak přímo vybízí, aby se člověk podíval na všechny rychle za sebou. Ale může to být chyba, protože Kateřině Veliké pak bude dost pravděpodobně chybět to tempo, jaké má rozdělená. On je totiž každý díl skoro o tom samém, vše spěje k závěrečné myšlence a coby čtyřhodinový film se to bude nejspíš táhnout. Nicméně seriál je velmi dobrý, herci přímo výborní (Helen Mirren byla moje jistota a Jason Clarke mě zase jednou neskutečně překvapil, potěšil a bavil) a výprava stylová. Vytýkané historické nepřesnosti ohledně věku představitelů Kateřiny a Potěmkina jdou naštěstí mimo mě.

Tak ani Luděk Sobota tu primitivní ochotničinu nezachránil. V diskuzích na sociálních sítích se navíc začalo objevovat, že se Kapitán Říp nelíbí hlavně těm, do jejichž řad šije - no, aspoň něčemu jsem se v souvislosti s ním zasmál.

Asi brzy přestanu Kapitána Řípa komentovat po epizodách, protože má stále stejný problém - není vtipný, ale myslí si to o sobě. Dělat si legraci z toho, z čeho si ji seriál dělat chce, je samozřejmě v pořádku, nicméně musí se to umět. A ono se to bohužel neumí.

Že Ypsilonka a Kafka půjdou dohromady, jsem si docela dokázal představit. Ale že se k tomu všemu budou tak moc hodit i triky jako od Karla Zemana, fantastické kulisy Jaroslava Róny kombinované s nejrůznějšími skutečný interiéry a také orchestrálně - elektronická hudba Michala Dvořáka Davida Kollera... To už mě více než mile překvapilo. Film je takřka úžasný, místy se sice trochu vleče, ale pomalejší tempo vždy zachraňují herci v čele s dokonalým Jiřím Lábusem (když jeho postava zmizí z děje, začne Americe něco důležitého chybět). Na rozdíl od některých kolegů diváků si ovšem ani trochu nemyslím, že konec je happy end. Ale možná se pletu. Kdo ví, je to přece jenom Kafka od Ypsilonky.

Horor pro nepříliš náročné, ale zabavil mě a kdybych zapomněl na druhou smrt, při které by bývalo lepší nic neukázat, byl bych asi ještě o něco spokojenější. Moc se mi líbilo docela mazané finále a představitelku hlavní hrdinky bych rád ještě někdy v něčem viděl.

Dobrá myšlenka, dobré provedení, skvělí herci (Kelly Macdonald můžu vidět a hlavně slyšet kdykoliv a kdekoliv)... A bohužel závěr, který měl nejspíše působit mrazivě, depresivně, ale mně se zdál spíš prázdný - jako by veškeré napětí postupně vyprchalo, nepřišel žádný šok, žádné "Cože?", nic. A to je trochu škoda.