Nach

Chrochtám blahem. Konečně horůrek, z něhož jsem cítil jemný vánek výborných, starých hororů ala Braindead. Pobavil jsem se, zasmál a i si užil old-schoolové masakry, kdy jedna část těla nezůstane bez deformace či na kaši. Amatérský vzhled přitom hraje též zde do karet, neboť působí naprosto stejně jako slavný první Evil Dead. Nemám co vytknout. Zřejmě začnu chodit i do kostela. 80%

Ponaučení z filmu... 1) Pokud je kniha převázána ostnatým drátem, nikdy z ní nečtěte. 2) Zabít člověka je stejně těžké jako zakázat Justinu Biebrovi zpívat. 3) Filmy PG-18+ jsou pozvánkou pro ty, kteří sní o tom, že jim teprve tolik bude. Pěkný oddychový horůrek, který hraje na zaběhlé hororové klišé a má několik chybek si získal mou pozornost už svou reklamní kampaní. Za nejstrašidelnější horor roku ho sice nepovažuji (stále to prvenství drží zatím Maniak), ale za pohodový žánrový krvák určitě. Rozhodně mám teď chuť mrknout se na původní Evil Dead. ;) 65%

Krátký snímek od tvůrce Maryho a Maxe, na kterém jde vidět, že to je od režiséra Maryho a Maxe (Adam Elliot) a vypráví příběh mentálně postiženého Harvieho Krumpeta, jenž i přes svůj těžký život si vždy najde světlo, pro které je dobré žít. Opět svým způsobem melancholický film, jenž nejde proti proudu, hrdina nebojuje proti společenskému řádu, naopak, smiřuje se s nevyhnutelností svého osudu. Ovšem metodou, při které vám dojde, že i v nejtěžších chvílích života můžeme najít dobré důvody pro to nejen dále žít, ale i se smát.. Tento příběh je totiž přesně tak vypravován. I přes pesimisticky laděný život, který Harvie má, je to komediální, dojemné. 85%

Pro mě i po dlouhých letech jeden z nejlepších tuzemských dokumentů na válečné téma (i dobrodružné), které jsem viděl. Způsob vyprávění pamětníků v doprovodu filmových, archivních záběrů jenž primárně navozují tu pravou atmosféru mě velice zaujal. Též je tu ale jedna podstatná věc a tou je můj již zesnulý děda, který si toto vše na vlastní kůži prožil a sepsal o tom úžasné paměti. Možná kvůli tomu sám nemohu plně procentuálně hodnotit tento film, neboť jsem i ze svého úhlu pohledu až moc zaujatý. Z podobných důvodů jsem se procentuálně nevyjádřil ke snímkům Jak jsem potkal Izrael, jenž se k tomuto tématu mírně váže právě skrze mého dědu a též hraný dokument Hanin kufřík. Přesto ale musím konstatovat, že pokud bude televize někdy tento dokument vysílat, všem kteří milují novodobou historii ho doporučuji. Ta hodina totiž velice rychle uteče a během ní si prožijete nejen drama války, ale velkou moderní Odysseu uprchlíků z nichž značná část pocházela i z naší vlasti. Procentuální hodnocení tedy opět výjimečně neuvádím.

Pokud se mě zeptáte, co považuji za melancholický typ filmu, dám vám příklad právě Neklid. U tohoto dramatu od první minuty cítíte a tušíte, že směřuje k hořkému konci. Jeho tématem je smrt a pohled hlavních postav na ní, smíření se s ní. Celou tuto tématiku se snaží zaobalit do humorného hávu, ale stále je to snímek smutný, jenž nemusí sednout každému. Mezi herci to jiskří a funguje. Pár zajímavých námětů k zamyšlení se též najde, ale již jsem zřejmě viděl až příliš filmů na podobné téma, které prostě byly lepší. Čas ukáže, jestli si na Neklid vzpomenu jako na melancholický snímek pojednávající o tématu smrti, nebo pouze na jistý, konkrétní vnitřní pocit mého či jiného já. Uvidíme… 70%

S artovými filmy je to složité. Nemohu je totiž hodnotit podle svých běžných pravidel, kterými hledím na většinu filmů. Právě z důvodu jejich orientace na uměleckost. Režisér Spiros Stathoullopoulos je přesně jedním z představitelů balkánského artu. Jeho první film P.V.C.-1 (ne, nejedná se o první ročník studia Pedagogiky volného času) je příběhem o jedné rodině, který se na poli osmdesáti pěti minut odehraje v jednom jediném záběru. Proto jsem šel na Meteoru již připraven s tím, že záběry nebudou tolik prostříhávány. No a nemýlil jsem se. Střih je zde skutečně velice střídmý, záběry na detaily též také často nenajdeme a pokud ano, v drtivé většině se i z nich stává pomalu minutový konstantní kamerový záběr. Vše je úmyslně natahované do maxima a obraz samotný působí jako ze sedmdesátých let. Detaily jsou rozmazané, barvy tlumené, vybledlé. Přesto ale samotná Meteóra má co nabídnout, co se konkrétně nádherného prostředí týče. Skály, panoramata, toho si zde užijete do sytosti. Příběh se točí kolem asketických životů mnicha Theodorose a jeptišky Uranie, kteří k sobě naleznou cestu a zamilují se. Nicméně jejich vztah zde hraje až druhé, možná třetí housle. Prioritně je zde vykreslen život mnichů, jeptišek a pár starousedlíků ve světě skal a klášterů. Když si to spojíte s oněmi dlouhými záběry dohromady, zjistíte, že vykreslení toho života přesně touto filmařskou metodou geniálně sedí. Z filmu se v tomto bodě stává jakýsi hraný dokument, který zaznamenává stereotypní život mnichů plný rozjímání, modlení. Jako doplněk a vyvrácení z této rovnováhy skvěle pak do tohoto dramatu zapadá ona zakázaná láska mezi mnichem a jeptiškou, úmyslně se rozvíjející a kvetoucí na pozadí toho všeho. Tu doprovází opravdu nádherná animovaná část, která má zhruba čtvrtku filmové stopáže a dává nahlídnout jak do nitra duší postav, tak i podtrhuje jakýsi filozofický i umělecký ráz tohoto snímku. Chorálová kostelní hudba skvěle zapadá do celku a za sebe přidám jednu obrovskou pochvalu za scénu zabití kozy, která (alespoň mě) ukazuje, že dlouhé záběry a roztřesená ruční kamera v doprovodu křiku zvířete dokáže navodit velice dramatické pocity, které se kolikrát nepovedou ani kvalitním hollywoodským trhákům. Skutečně to není vtip a jen kvůli této scéně bych vám doporučil snímek vidět. Co se ale celkového hodnocení týče, musím říci, že umělecký film je to skutečně pěkný. Ovšem na mě až příliš artový. Proč, to jsem popsal výše, přesto ale nelituji, že jsem na něj šel. Jak říkám, art snímky hodnotím jinak; tento svůj cíl splnil a ač již zřejmě nebudu mít chuť ho vidět znovu, jeho umělecké kvality oceňuji. 65%

Pro mě nádherný zážitek Febio Festu 2013. Filmy jejichž tématika se dotýká fotbalu, moc nevyhledávám, ale ten zde hraje až druhou roli. Prioritní jsou zde vztahy mezi postavami, životní postoje postav samotných a samozřejmě i zkouška životních postojů na pozadí historických změn, konkrétně s příchodem nacistické ideologie a její persekuce židovského obyvatelstva. Skrze fotbal je zde tato tématika brána z nového, neokoukaného úhlu, což je do tohoto již probádaného filmového moře nový a svěží vítr. Občasná až černá ironie a smysl pro humor se v druhé půli mění v postupující tragédii, která mění, jak myšlení postav, tak i jejich konání i smysl pro zodpovědnost. V každé své minutě výtečný snímek a zcela určitě i podle geniálního scénáře. Nemám jedinou výtku. Pátou hvězdičku neudělím jen kvůli té subjektivně chybějící třešničce na jinak výtečném dortu. 80%

Víte jak poznáte blbého scénáristu? Když vezme ty nejblbější a nejnechutnější nápady, které měl při sledování drahých hollywoodských fláků a udělá z nich komplexní, rádoby fungující příběh. Cílem těchto filmů je údajně pobavit oko divákovo znající snímky, ze kterých tato kokotina čerpá inspiraci. Ve skutečnosti jde o participování na úspěchu slavných značek, na které lidi spíše slyší, než na originální, vtipné a inteligentní komedie. Dost debatování, jdu z toho zvracet do záchodu s LCD televizorem uvnitř, neboť jen tam bych tento film promítal. 15%

Jedním slovem: NÁDHERA! Herecká i filmová dokonalost v komorně pojatém romantickém dramatu o dospívání, prvních láskách a psychickém boji s vlastní minulostí - nemocí. Scénář - příběh je tak dokonale a do podrobností vykreslen, až jsem často nabýval dojmu, že to a ono jsem sám v různých formách zažil. O to více jsem se z pozorujícího diváka stával doslova součástí děje. Z postav na mě sálaly všechny prožívané emoce, fandil jsem jim, smutnil i radoval se s nimi. Přesně tohle od takových filmů očekávám. Geniální filmařina, od Stephena Chboskyho, kterého nyní budu mít v hledáčku a další jeho projekty si rozhodně nenechám ujít. A Emma Watson ze sebe shodila i spálila Hermionin plášť. Ani jednou jsem si během sledování neřekl, že toto je ta čarodějka z magického světa. Více takovýchto filmů!!! 85%

Inteligentní člověk s kulhavou chůzí způsobenou pokřivenou a kratší pravou nohou. To a jeho vzrůst pouhých 165cm způsobil, že byl terčem posměchu a nenávisti z řad jeho okolí. Zastání našel - bohužel - až u Hitlera a jeho NSDAP. Tam se z něho stal oddaný sluha zločinecké myšlence na vyhlazení miliónů mužů, žen i dětí. Milovník filmů, který v závěru neváhal ukončit život nejen svůj, ale i své rodiny včetně šesti dětí. Tento dokument sestavený hlavně z čteného slova z Goebbelsových deníků nádherně ukazuje mysl tohoto muže, který se celý oddal myšlence Adolfa Hitlera až do samotného konce. Pro milovníky historie zcela určitě poutavý dokument, jenž nabízí okno do soukromí tohoto zhoubného člověka, ale blíže se k jeho osobě nedostanete. Jeho pohledem to začne i skončí. 80%