m4xp4yn3

No vida. Cemetery Junction se povedlo daleko více než Gervaisova pohádka o světě, kde se nelže. Dokázalo, že bez Stephena Merchanta to zkrátka není ono. Dvojice odhodila charakteristický sarkazmus a vytvořila hřejivě působící směsici žánrů komedie a drama s leitmotivem útěku od všední reality. Film působí dotaženě, vtipné momenty nijak nekontrastují s dějovými posuny, naopak, vše je svázáno tak, aby film pěkně plynul a nenudil. Atmosféra se hezky přehoupne z rozverně veselé v osudovou. Dojem však místy může kazit až přílišná "chtěnost", kdy je vám až příliš jasné, že například hlavní hrdinové mluví při návratu ze záchytky o tom, že se těší na večeři proto, aby se akcentovala jejich nerozvážnost. Podobně průhledných momentů není mnoho, ovšem jsou tu. Druhým problémem je konec, který může působit poněkud nasládle, a který navíc není ani natolik silný, aby divákem nějak silněji hnul.

Inteligentní velkofilm. Mraky podnětů, se kterými se musí divák poprat, jsou podávány systematicky a jen těžko si dovedu představit lépe vyřešené vyprávění tak zamotaného děje. Co mě mrzí je absence výrazných hereckých výkonů (nakonec je ten DiCaprio nejlepší) a silnější dějové linky, která by diváka strhla. Takhle je to nějaké bezemoční. Na druhou stranu se díky tomu nedočkáme klasicky přepáleného velkofilmového konce. Inception je především o originálním pojetí, jehož vysvětlování je vesměs podřízená první polovina filmu, skrze jejíž pomalejší tempo je třeba se prokousat. V nabízejícím se srovnání s Matrixem působí Inception skromněji, méně osudově a jakoby flegmatičtěji.

Pěkně natočené. Divák je od začátku vtažen do dialogu, film ho nutí přemýšlet a hledat pravdu, která se zdá být pokaždé někde jinde. Je to taková detektivka, děj je vedlejší, jde především o hru s divákem. Změny nálad mi ovšem přišly místy až příliš chtěné.

Kompaktní a silný film, který vám nejspíš v hlavě chvíli zůstane. Hvězdičku strhávám za některé ne zcela přesvědčivé herecké výkony.

Chirurgie má tu nádhernou vlastnost, že lidské tělo nejen léčí, ale z gruntu mění. V tom je její nebezpečí a krása.

Poutavé vyprávění, tvořené sérií vzpomínek na jednotlivá Formanova díla. Klidně bych snesl delší stopáž a více výpovědí jednotlivých herců. Stejně tak mi přišlo, že nejzásadnějším filmům (mám na mysli první tři české filmy) je věnován poměrně malý prostor. Přitom právě u nich je nejpatrnější Formanův typický rukopis.

Příjemné překvapení. Film má na Formana až nečekaný spád, ani na vteřinu se nezastaví. Až mám místy pocit, že Miloš potlačil svůj rukopis, který je patrný spíše v práci s humorem, než s vyprávěním. Plynule se střídají scény z Larryho soukromého a veřejného života, herci předvádějí hotový koncert, a na určitou předvídatelnost děje si nemůžeme stěžovat, jelikož jej psal sám život.

Odcházení sice zaostává za Formanovými dřívějšími filmy, ale nijak zásadně. Jen ta pointa je tu sdělena jasněji než v předchozích dílech.

Film to byl zábavný, ikdyž dějově trochu naředěný a na vězeňské prostředí snad až příliš "měkký". Stejně tak konec mi nepřišel úplně vypilovaný, působil poněkud lacině. Oddechovka na sobotní večer.

Více než důstojná oslava pythonovského humoru. Velice mě potěšila hudba, která je složená s citem pro chytlavou melodii a místy i sebeparodii, přičemž se obloukem vyhýbá muzikálové kýčovitosti (naopak si z ní místy dost střílí).