MichalMM

Film o tom, jak lidé silní a pevní ve svých názorech byli na mušce jako první. Přes veškerou zdější kritiku se mi film líbil.

Tři hvězdičky za zachycení důležité historické události i přiblížení rodiny Jana Palacha v perfektním podání Zuzany Bydžovské. Pana režiséra Sedláčka si moc vážím za České století, ale ztvárnění tohoto filmu se mi nelíbilo z mého pohledu zde bylo příliš mnoho hluchých, na sebe nenavazujících scén.

Nosnou myšlenkou filmu je odložená spotřeba. Hlavní hrdina Chris však nemá vůbec nic, co by mohl investovat do budoucnosti sebe a svého syna, kromě svého času. Tím, že investuje svůj čas, který doteď věnoval práci, si nemůže udržet svůj současný, už tak bídný, životní standard. Ocitá se proto na nějaký čas na samém dně a to ho motivuje jít ještě odhodlaněji za svým cílem. Nejedná se o tragický osud, ale o hořkou překážku na svobodně zvolené cestě za štěstím. Bylo úžasné poslouchat, když Gardner ústy Willa Smithe ve filmu rozebíral citát: "každý má mít svobodu dosahovat štěstí" a krásně vysvětlil význam slova dosahovat. Miluji filmy o lidech, kteří jdou za svým snem a nebojí se vsadit na svou píli všechno. Tento film je ve své kategorie nejlepší, jaký jsem doposud viděl. Pokud se rozhodujete, zda se na film podívat, doporučuji si přečíst i kritiku tohoto filmu od Beastmaster4. Jedná se o hezký popis filmu pohledem čecháčkovsko-levičáckým, se kterým osobně nesouhlasím, ale věřím že řadě lidí pomůže ušetřit čas.

Po odpadu s názvem Tři bratři konečně zase hezký Svěrákovský film. Super herci, včetně těch malých. Moc hezké podívání, nenudné a procítěné. V hlavní roli je život (patrně Zdeňkovi vzpomínky na dětství), který není třeba přikrášlovat a vyrábět z něj strhující hollywoodské drama, proto nesouhlasím se zdejší kritikou. Krása je sledovat ten proud velkých událostí, drobných lidských radostí i osobních neštěstí dětskýma očima.

Svěráci byli pro mě zárukou originálního, zajímavého a poučného příběhu. Hrubě jsem se zmýlil. Totální slátanina. Bratři trapčí, chybí napětí, spád. Celé tři příbehy se prostě tak nějak odehrají, v hlavě zůstává pachuť a otázka "a co jako?".

Bláznivá pytlovina co nenadchne ani neurazí :)

Včera jsem viděl poprvé na doporučení a film mě opravdu oslovil. Už na začátku mě dostala perfektní hudba Let the river run v anglickém originále bez českého zprznění se slovy "...Let all the dreamers Wake the nation..." :) do toho impozantní Socha svobody, kterou denně míjejí na přívozech pracující z New Yersey, aby mohli tvrdou prací bojovat za své sny na Manhattanu. Příběh je trochu pohádka, taková emancipovaná popelka, ale má silné poselství. Poctiví a chytří lidé, kteří jsou sice chudí, ale strašně moc chtějí a nemají jinou šanci, než být ambiciózní (u nás stále pejorativní slovo) se nikdy nemají vzdávat a jít za svými sny.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. A to mě móda nezajímá :) Na děj se dá dívat z mnoha úhlů pohledu a všechny dávají smysl. Řada lidí v něm vidí hodnou duši (Adreu) upsanou ďáblu (Mirandě), které se podaří vymanit se z drápů zlého vykořisťovatele dříve, než se úplně zkazí. Do kontrastu pak tito lidé staví peníze / kariéru s morálkou / laskavostí. Je zde ale více pohledů... Manažer ve filmu vidí procitnutí Andrei, jakmile ze sebe Andrea přestane dělat chudinku a naučí se předvídat, vyhodnocovat priority a plánovat, tak získá u Mirandy respekt. Miranda je bez ohledu na tvrdou slupku výborný manažer, který nemůže ztrácet čas utěšováním nezodpovědných asistentek. Žraloci mohou obdivovat perfektně promyšlenou taktiku Mirandy, kde lidé kolem ní jsou jen figurky na šachovnici obětovávané v té nejvyšší hře. Lidé kolem ní musí soupeřit o její přízeň s vědomím, že její rozhodnutí či doporučení je může posunout dále. Pokud by hrála jinak, neudržela by se tak dlouho na vrcholu. Srdcaři chápou Andreino finální rozhodnutí, nemůže být loajální někomu, kdo loajalitu svým lidem neopětuje. Zde je krásně zobrazeno Pyrrhovo vítězszví. Miranda vyhrála velkou bitvu, ale zároveň tím přišla o Andreu, ta zráta ji trápí více, než dává najevo. Uvědomuje si cenu lidského potenciálu a ví, že druhou Andreu najde jen těžko. Film ukazuje, jak omezující je snobismus a to včetně toho intelektuálního. Andrea je na začátku intelektuálním snobem. Je chytrá, absolvovala náročnou školu, kde zajisté musela hodně dřít. Domnívá se, že má teď nárok na vysněnou práci. Móda, byť zdroj zajímavých peněz, které potřebuje, je na její intelektuální stupnici něčím povrchním a podřadným. Zdrojem jejího procitnutí je zde pro ni dříč Nigel, který ji motivuje svým životním příběhem. Jakmile si Andrea přestane klást myšlenkové bariéry a nasměruje svůj intelekt novým směrem, začne být úspěšná. Čímž totálně převálcuje Emily, která je naopak zosobněním klasického snobismu, si myslí , že když má na sobě lepší oblečení, je něčím lepším než ostatní lidé. Na konci proti sobě stojí dvě dospělé ambiciózní ženy Miranda a Andrea. Respektují každá tu druhou a plně si uvědomují neslučitelnost svých cílů i prostředků pro jejich dosažení. Konec je geniální tím, že je vlastně otevřený. Každý si může představovat podle svého, jak to s Anderou bude dále. Už se "umoudřila" a nebude se o nic pokoušet v teplém místečku?. Nebo je teď mnohem silnější a konečně se prosadí se v tom, co ji baví?