tlesk

Zabijáci rozkvetlého měsíce jsou naprosto nádherně natočený film, kde vše šlape jak má. Ale maličko na setrvačník. Jeho problémem je nesmírně dlouhá stopáž a absence nějakého opravdu silného hereckého momentu, který by po zhlédnutí ještě rezonoval v paměti (což je u tří a půl hodinového filmu a tak silného hereckého obsazení dosti na pováženou). Snímek se mnohem více soustředí na událost, o níž pojednává, než na své hrdiny. Což není vyloženě špatně, jen pak mnohem víc působí jako filmařsky nablýskané doku drama z éry, kdy doznívaly poslední pozůstatky Divokého západu a svět přešel do nového věku. Je to oscarová podívaná bez oscarových hereckých výkonů, kterou minimálně po této stránce pravděpodobně zastíní Oppenheimer, u něhož mi dlouhá stopáž vadila výrazně méně. Scénář, jenž srozumitelně zaznamenává události pěkné řádky let vměstnané do záznamu událostí, místy poněkud postrádá dynamiku a nevadilo by mu, kdyby byl možná o něco kratší. Nebo kdyby téma naopak rozpracoval na mnohem větším prostoru. Jako už mnohokrát jsem se neubránil myšlence, zda by pro lepší rozpracování motivů a vztahů mezi postavami, jakož i vedlejších zápletek nebyla namísto přemrštěné stopáže, kdy se vám do zad kinosedačka vryje a vy budete kontrolovat, kolik času ještě zbývá, lepší forma minisérie. Je to určitě zážitek. Zážitek, který si sice asi jen tak nezopakuji, ale nelituji. Jako celek se tak jedná o nadprůměrnou podívanou se zápletkou, která přímo vybízí k přečtení knižní předlohy.

Gareth Edwards dokazuje, že umí vyprávět opravdu velkolepé příběhy, v nichž je, lidově řečeno, za málo peněz hodně muziky, ale v emoční rovině není zdaleka tak silný v kramflecích, jak se snaží. Nechápejte mne špatně, snímek tam, kde vykresluje válku západního světa se zbytkem, kde AI nezakázali, funguje a nastoluje přesně ty otázky, jaké má. Jenže tu vlastně (snad jen krom perspektivy a vizuálu) není nic zdaleka tak revoluční. Zkrátka jsem se nemohl ubránit dojmu, že z toho všeho šlo vytěžit mnohem víc. Zůstává i tak ale nesmírně nadprůměrné sci-fi s perfektním soundtrackem (Hans Zimmer jako by po Duně chytil druhou mízu), jež mne nenadchlo zdaleka tolik, kolik jsem doufal. Zvláště ve vzpomínkách na nekompromisní facku, jakou mi tenkrát vyťalo Rogue One, které se přitom muselo držet mantinelů tvořených Star Wars kánonem.

Sylvester Stallone je úctyhodný poslední mohykán, který stále dokazuje, že nepatří do starého železa. Své o tom vědí třeba fanoušci skvěle přijatého seriálu Král Tulsy. Jsem si vědom toho, že si s tímhle zhodnocením pod sebou tak trochu uříznu pomyslnou větev a leckoho třeba naštvu. Ale když se pokusím vzpomenout minimálně na první dva obecně kladně přijaté díly ze série, nevybavím si vlastně skoro nic. Tedy nic krom cameí stárnoucích akčních legend, pár hlášek a nějaké té akce. Podívaná, z níž se dalo vytřískat mnohem, mnohem víc. Přesto to byla pořád skvělá popcornová zábava, u které se dalo vypnout a zkrátka se bavit. Vzpomínat na videokazety a akční hrdiny, kteří to pořád ještě neodpískali. Čtvrtí Expendables přichází téměř deset let po třetím díle a působí… Unaveně. Zbytečně. Na sílu. O CGI, které když tu je, tak působí jako ze staré videohry, nemá cenu se více rozepisovat. Snímek selhává v tom, o čem měl být: týmovce akčních hvězd. Zůstává průměrná akce, kde je inteligence nepřátel několik levelů pod vysmívanými stormtroopery. A když dojde na „cool“ akci, kde se Jason Statham na kulomety vyzbrojené motorce prohání po lodi a bezejmenní ozbrojenci padají jako hrušky, nevíte jestli se smát, nebo brečet. Sly tu prakticky postoupí žezlo Jasonu Stathamovi (což je škoda, protože na jejich špičkování stojí většina humoru). Z hvězdných jmen tu už skoro nikdo není. Příběh je patetický, předvídatelný a nudný. A Megan Fox už tu bídu také rozhodně nezachrání. Je to pocta osmdesátkovým filmům. Vše, co tu je, jsme viděli tisíckrát někde jinde. A lépe. Třeba právě v těch filmech z osmdesátek. Nuda a šeď, která místy působí jako nějaká parodie. Expend4bles jsou jednoznačně nejhorší díl ze série. O parník s jadernou bombou. Je to film, který by šel rovnou na video, kdyby ještě vycházely VHS kazety. Toporný humor, absurdní akce (ve špatném smyslu) a téměř absence větších známých jmen (minimálně ve srovnání s předchozími částmi působí čtyřka i v tomto ohledu nejméně nabušeně). Režisér Scott Waugh se v tomto případě ukazuje jako nudný rutinér, který se předchozím částem série (a že nešlo o nějaká veledíla), nedokázal ani přiblížit.

Přízraky v Benátkách jsou jednoznačně z trojlístku Branaghových Poirotů tím nejlepším. Ale nejen to, jedná se v první řadě o výbornou detektivku, která má nesmírný spád a úžasně mrazivou atmosféru. Ta vás chytí prakticky od první minuty a neopustí do samotného závěru. A stačilo přitom tak málo. Pompéznosti a načančanému vizuálu přebrala žezlo komornost a prostředí jednoho domu v Benátkách uprostřed bouře. K tomu přimíchejte všudypřítomnou paranoiu, městské zkazky o prokletí, vraždy a samotného Poirota, který zde nemůže věřit ani vlastním smyslům. Navíc se tu snad poprvé prakticky neřeší protagonista, ale případ, díky čemuž skutečně dostává prostor stará dobrá zapeklitá zápletka, jitřící ony malé šedé buňky. Na úkor tvůrčích kreací s postavou detektiva. Ačkoli se pachatel vražd v tomto případě dá docela dobře odhadnout, i tak jsem díky překvapivě pochmurnému feelingu seděl během projekce jako na jehlách. Takhle povedenou staromilskou (a přitom moderní) detektivku jsme tu neměli od dob mého oblíbeného Na nože! Pokud máte jen trochu rádi dobré krimi a nebojíte se děje s nádechem hororu a mysteriózna, rozhodně vyrazte do kina!

Takhle má vypadat filmový zážitek. Čas od času oblaží kina svou přítomností TEN film, jenž nám zase pro jednou ukáže, proč máme rádi pohyblivé obrázky. Nápaditý a geniální žánrový veletoč, který prostě musíte vidět! Oppenheimer je naprosto pohlcujícím a dechberoucím zážitkem, který mi v kině při projekci v IMAX sále doslova a do písmene uhranul. Bylo to jako dívat se na několik skvělých filmů v jednom. A parádní na tom je, že to nepůsobilo jako nějaký slepenec, ale jako opravdu ucelené dílo. Jeho největším a asi i jediným problémem je kadence, s jakou na vás sype přehršel jmen, událostí a zkrátka informací.   Je to hodně upovídaný film, kde se toho v propletených linkách řeší opravdu mnoho. Přesto jsem při tříhodinové stopáži neměl pocit, že by tu bylo něco navíc. Celý počin má pak takový spád a působí natolik osudově, že vám to celé uteče jako voda. Cillian Murphy v čele opravdu hvězdného obsazení předvádí uhrančivý výkon ve své životní roli. Nejinak je tomu i u zbytku hereckého obsazení, kde jsou výrazní snad úplně všichni, na velikost role nehledě. Vypíchnu ale jednoznačně Roberta Downeyho Jr., jenž coby politická figura, tahající v pozadí za nitky, září zrovna tak jasně, jako Murphy. Krom výborného soundtracku a jedinečného filmového vyprávění, které opět posouvá hranice toho, nač jsme zvyklí, vypráví poslední Nolanův počin především silný příběh. Příběh, který je tím spíše působivý, že se zakládá na skutečných událostech…

Nové Mission: Impossible je více Jamesem Bondem v moderních kulisách, než Bond sám. Již třetí díl ze série, který vznikl pod režijní taktovkou Christophera McQuarrieho ukazuje, že pokud nelze dříve stanovenou laťku překonat, minimálně ji lze už poněkolikáté dostat alespoň stejně vysoko. Šedesátník Tom Cruise nikterak nezpomaluje a jeho (pravděpodobné) loučení se s ikonickou filmovou sérií se nepřekvapivě stává jedním z nejlepších akčních filmů, co jsme měli v kině možnost vidět. Jeho Ethan Hunt se vrací v staromilsky plnokrevné akční zábavě, která působí jako menší zjevení. Po lehce rozpačitém úvodu chytá nesmírný spád a veškeré obavy, aby první část dvoudílného projektu nebyla jen nezbytnou předehrou k většímu finále berou za své. Naštěstí snímek nejen, že obstojí sám o sobě, ale ještě se budete modlit, aby jen tak nekončil. A když se tak stane, budete otevřeným koncem zanecháni v natěšení na pokračování, které přijde brzy. Celá Odplata tak mnohem víc působí jak samostatný projekt, než snímek rozdělený na dvě poloviny. Slabší příběh je sice jen prostředkem k velkolepé akci, je ovšem dávkován poutavě a vůbec ne hloupě. Díky čemuž rozmístění postav na šachovnici zvratů funguje a dává smysl. Žádná revoluce, ale po všech stránkách na maximum dotažený adrenalinový zážitek. Přesně to, co od filmu čekáte a ještě kopa navíc.

Funkční nostalgie, které chybí srdíčko. Indiana Jones a nástroj osudu se mi hodnotí obtížně. Zvlášť jakožto někdo, kdo jako dítě původní Spielbergovu trilogii (a vlastně i pozdější proklínaný čtvrtý díl) miloval a sjížděl ji často ještě na VHS kazetách. A kdykoli v televizním vysílání. A jeho klony, ať už to byla Mumie, Lovci pokladů, nebo třeba nízkorozpočtový Flynn Carsen, jsem miloval rovněž. Pokud pro vás Indiana není jedním z TĚCH srdcových hrdinů z dětství, pravděpodobně z mého hodnocení pár hvězd uberte. Já jít níž nemůžu. Už jen s uvědoměním, že jediný dobrodružný akčňák, který si z kina vybavuji, bylo Uncharted. A nový Indiana je rozhodně lepší. Harrison Ford má stále charisma za tři. Přesto je to vlastně standartní akční film. Jako rozloučení s legendou rozhodně nepřináší žádnou ostudu, minimálně po stránce akce a spádu je napěchovaný řádně a ona víc než slušná stopáž vám uteče bez problémů. Krom několika málo dojemných scén a opravdu hezkého finále, které příznivcům série dá mnohem hezčí tečku za oblíbeným hrdinou, než Křišťálová lebka ale Nástroj osudu nevybočuje z řady a je mnohem víc úspěšnou sázkou na jistotu, než nějakým jedinečným zážitkem, ze kterého se posadíte na zadek. Otázkou je, zda jste to od něj vůbec čekali. Kdyby tento snímek nevznikl, asi by to nevadilo. A závěrem nelze než smutně konstatovat, že tento starý archeolog patří do muzea. I tak jsem se na něj ale podíval víc než rád…

Na obludně dlouhou stopáž zoufale natažená povídka, v níž je materiálu tak na půlhodinový kraťas. Zachraňují to Sutherland s Martellem. Jinak to není děsivé, nemá to atmosféru a vlastně skoro nic.  Kinga mám moc rád, ale tohle se moc nepovedlo.

Flash je vlastně tak rozháraný a nesoudržný, jako celé DCEU. Najdou se v něm naprosto skvělé momenty. A momenty naprosto tristní. Andy Muschietti coby režisér s rozdanými kartami skutečně dělal co mohl a jeho Flash funguje. Místy je překvapivě temný a osudový. Ne vždy je ale humor v něm, nebo právě ona osudovost dostatečně úderná. Rozhodně nejde o průšvih, nýbrž o standartní, krom často skloňovaných cameí prakticky ničím nevybočující superhrdinský film o hrátkách s časem a paralelními světy. Právě tyto prvky, kde by se filmaři mohli totálně vyřádit se nedaří ve filmu dlouhodobě funkčně vytěžit. A to ani u Marvelu… Zda to, čím nové dobrodružství rudého běžce oplývá není trochu málo je další otázka. Stejně jako do jaké míry se s přítomnými událostmi kolem cestování v čase a dimenzemi bude pracovat v budoucnu nad rámec snadného odůvodnění třeba dějových nesrovnalostí v Blue Beetle. A odpověď je skoro bolestně jistá – minimálně. Určitě je škoda, že Flash nedostal svou šanci mnohem dřív. Když už koncept paralelních dimenzí a cestování v časem použily jiné superhrdinské snímky, vypadá vedle nich maličko jako chudý příbuzný. Snaze o velkolepost navzdory. Někdy i pár vteřinová camea a easter eggy vám prostě celý film nezachrání. Smršť gagů, akce, divných efektů, nepodstatného děje a tak nějak všeho, co z posledních let v komiksových blocbusterech dobře známe. Smršť, u níž dost možná budete sem tam koukat na hodinky s nevyřčenou otázkou jak dlouho to celé ještě bude trvat. Kdyby tohle šlo ven před pěti lety tak, jak bylo původně zamýšleno: bez přetáček a s významem pro universum, bylo by to jiné. Takhle se jedná o průměrný komiksový film, který nepřináší nic, co by nebyl dávno daný standart. Snad jen tu a tam slušný humor a místy rutinní a zábavná, místy po stránce CGI překvapivě špatná akce (scéna s miminky mě bude dlouho strašit ve snech). Nad vodou snímek drží sympatická camea (hlavně navrátivší se Michael Keaton jakožto Batman, který to v sobě pořád má ) a celkem odsýpající příběh, kterému by slušel jasnější, ucelenější směr a hlavně kratší stopáž. Neoriginalitou a šablonovitostí komiksové produkce přejedení diváci si Flashe neužijí. Fanoušci snad ano. Zda dojde na sequel je otázka. Mně osobně by ale i v případě této postavy nevadil nový a snad i svěží (re)start…

Fascinující. Jak dokážete natočit remake Bayových prvních (a jediných dobrých) Transformers, akorát že v tom máte všechno o parník horší? (Ne)má to všechno. Nesympatické nebo vyloženě otravné nové i staré postavy (přičemž tu nejpopulárnější, která měla funkční sólový film - Bumblebee SPOILERzabijete hned v úvodní půlhodině na většinu filmuSPOILER). Nezajímavý soundtrack. Zcela stupidní (i na požadavky filmu pro děti) scénář postrádající i nějakou elementární logiku. Nudnou akci. A v neposlední řadě: strašlivě špatný efekty, vedle kterých Transformers z roku 2007 vypadají podstatně líp. Jak se tohle vůbec může někomu povést? Trpěl jsem, takže poprvé za dlouhou dobu dávám blockbusteru odpad.