HanzoBureshi

인간수업  je prostě další seriálový zázrak. Začátek je docela pomalu rozjíždějícím startem a divák čeká konkrétní směr ohledně byznysu hlavních postav. Jenomže poté přijde překvapivá změna, která se nemusí ze začátku líbit každému, ale poté se z toho stane neskutečný granát! Líbila se mi atmosféra mezi postavami, aniž by znali mezi sebou skutečnou identitu v této kriminální hře. Na to, že se jedná o školní život, tak mě opravdu překvapila slušná dávka akce a devátá epizoda je toho důkazem. Má to parádní hudbu, parádní postavy, vtipné situace, zvraty a velice překvapivý nápad. Všechny postavy byly super a bavily mě, ať už se jedná o super hlavní dvojici, rozkošnou Minhee nebo drsného pana Lee, a obsazení těchto postav je naprosto skvělé. Občas se seriál ubral zpět do školního života, kde to moc netáhlo, ale i tak se tvůrci snažili. Mé hodnocení: 8/10

Co se týče zábavy, tak tento film má jedno velké plus, protože akce je tu suprová a to neustálé tempo, které žene hlavní postavy dopředu je opravdu dobré. Co se týče podobných typů filmů, tak tyto projekty žádné velké příběhy nepotřebují, jenomže tady to je docela problém. Hlavní postavy mluví o poslední loupeži, jakoby bych s nimi měl prožít celý život, jenomže já je znal sotva jen 5 minut. Záporák je naprosto stylový, jenomže trpí stejným problémem. Jakoby se prostě spawnul a je hlavnímu týmu v patách celý film. Ale ten nejhorší spawn přijde teprve ke konci filmu. Bavil jsem se aspoň díky té akci, mělo to super hudbu, a ke konci mi ty postavy aspoň trochu přirostli, a finále mělo docela temný nádech. Akční zážitek jako jednohubka to je, ale mohlo z toho být něco více. Mé hodnocení: 6/10

Kdyby existoval stroj času, tak letím do Karlových Varů do roku 2005, kdy se tento film speciálně u nás o rok dříve promítal. Noriko's Dinner Table není žádným obyčejným filmem. Je to snímek, který slouží jako prequel, spin-off a sequel najednou, a to ke snímku Suicide Club (2001), a nejlepší na tom celé je, že se jedná o odlišný styl žánru. Co asi nejvíce na mě zapůsobilo bylo to, jak v tom snímku jsou jasná a závažná témata, které se postupem času přeměňují v napínavě psychologizující drama. Ten film má naprosto skvělý příběh, u kterého jsem hltal každou scénu. Režisér má také naprosto špičkově napsané hlavní postavy, které se protloukávají tímto světem pana Sona a je skvělé vidět vývoj charakteru skrz ten příběh. Hlavní obsazení je též hlavním důvodem dobré zábavy. Kazue Fukiiši jako Norika byla naprosto skvělá a Cugumi jako Kumiko na tom byla snad ještě lépe a Ken Micuiši je už v těchto filmech klasikou. Co se týče režie, tak už je asi klasikou, že Šion Sono nabídne naprosto neočekávané zvraty a šílenosti. Ten film obsahuje i spoustu vyprávění, kde nám každá z hlavních postav říká něco ze svého kousku života a promítá to do reality, to se tak skvěle poslouchá (v mém případě dobře čtou titulky). Nejzajímavější je asi to propojení s předchozím filmem Suicide Club, protože se nejedná o něco, co by ten film potřeboval a docela v pohodě by se bez toho obešel, ale kdo by to sakra nechtěl?! Zbožňuji tyto crossovery! Konec ve mě vyvolal takový pocit, že ani nevím, jestli mám být šťastný nebo smutný, a to je vzácnost. 160 minutová délka je pro filmového fajnšmekra naprosto ideální. Škoda, že existuje jen DVD kvalita, protože předchozí film má remastered Blu-ray verzi, takže budu doufat v budoucnu. Mé hodnocení: 10/10

Šion Sono je naprostý šílenec a jeho šílený Suicide Club je šíleně neskutečný, ten chlap je totiž sakra borec. Má to bizární příběh, má to levné triky a efekty, a přesto to všechno je to výborný film, a to je právě ten režisérův jedinečný a skvělý styl. Je tu několik sebevražd, nálezy tašek s ošklivě neobvyklým obsahem a naprosto i ujeté situace a postavy. Hlavní vyšetřovatel je dobrý Rjó Išibaši ho zahrál klasicky na jedničku. Líbí se mi také ty přeskoky z různých ohavností a brutalit do normálního rodinného života, které doprovázel geniální hudební skadba, je škoda, že nemá oficiální vydání. Někdy zahrála i skladba, která zněla jakoby se hodila do nějaké dětské pohádky a najednou začal velký masakr, to bylo také skvělé. Je to opět typ filmu, který nechá diváka na konci zamyslet se, ptát se na různé otázky nebo pátrat po odpovědích. Bylo to prostě šílené... Mé hodnocení: 8/10

Tokyo Ghoul není seriál, který by mi předvedl velký a vychytralý příběh, ale dokáže pobavit pořádnou akcí. První řada mi nabídla docela slušný opening, docela zajímavou hlavní postavu a celkově i zbytek týmu a jejich přátelské/rodinné pouto. Když došlo na akci, tak ta byla neskutečná a když do toho hrála hudba od Jutaki Jamadiho, tak to byl ten správný randál, Auferstehung je tak úžasná skladba! Finální bitva byla top a vývoj postavy byl neskutečný, jenomže poté přišla druhá řada. Druhá řada mi nabídla velice špatný opening, který mi přišel tuplem mimo, protože i když se jednalo o přímé pokračování finále, tak proč se tam najednou objevilo X nových postav, které neznám? Buď se nic nekonalo nebo se jednal o chaos, ale epizoda (終雨) byla opravdu bombastická. Další seriál s podtitulem Re asi vynechám, abych si to více nezhoršil. Mé hodnocení: 7/10

Tento snímek je takový zvláštní. Má to úplně jednoduchý příběh, ale přesto to stačí, někdy v nějakých momentech mi to kvalitou připadá jako bych koukal na TV film, ale přesto to bylo i tak něčím dobré. Takže v tomhle ohledu je to docela zajímavé. Jediný problém je to, že se chce film více soustředit na postavy než na akci, jenomže ty postavy toho moc nemohou nabídnout. Hyeok Jang jako hlavní šermíř je naprosto v pohodě a Joe Taslim je stará klasika. Úvod mi trochu dělal problém v představení několika vůdců, strážců, což mi přišlo trochu moc a cítil jsem se pomalu ztracen a první polovina filmu je takové seznamování s místním prostředím. V druhé polovině začíná ta akční stránka a šermíř ukáže, co všechno umí. Není to nic, z čeho bych si sednul na zadek, ale je to v poho. Mé hodnocení: 7/10

Je to docela hororově pohodová jednohubka, která se pohybuje v oblasti průměru. Ovšem díky naprosto skvělému pointu a konečnému cliffhangeru to posouvá v hodnocení trochu laťku nad. Je to typ duchařiny, kde jsou scény, které perfektně díky hudbě a tmě perfektně fungují, ale co se týče strašidelných scén ve dne, tak ty moc naopak nefungovaly, viz. scéna v plaveckém bazénu. Hudba na konci mi pěkně připomněla strašidelné vyzvánění z One Missed Call. Herecké obsazení bylo naprosto v pohodě, první scéna byla pěkným úvodem do duchařiny a konec je taky povedený. Jen bych teda něco v tom příběhu pozměnil, ale jinak je to pohodově lehce nadprůměrná podívaná, která mě vůbec neurazila. Mé hodnocení: 6/10

Moje první zkušenost se životopisným filmem z Jižní Koreje. Já nikdy na filmovou historii moc nebyl, ale snímek The Last Princess mě tedy dost dostal. Vím, že je klasicky trochu něco smyšleného, ale díky tomu se jedná skvělý příběh, který je i srdcervoucí. Ye-jin Son znám spíše z komedií jako třeba Piráti, ale tady roli princezny tvárnila opravdu bravurním způsobem, který mi sebral dech, takže jsem hodně spokojen. Hae-il Pak je na tom úplně stejně. Výstižnou situaci musí samozřejmě doprovodit i výstižná a skvělá hudba, díky které určité chvíle diváka dostanou. No a co třeba maskování? Naprosto špičková práce skvělých odborníků! Je to lepší způsob, než nabírat další obsazení. Do příběhu bych možná ještě znázornil jedno konkrétní princeznino období, ale jinak je to dobré. Celkově se jedná o skvělý snímek. Není to úplně na plný počet, ale je to film, který mě hodně zasáhnul, zvlášť na tom konci. Mé hodnocení: 9/10

Pokaždé když jsem viděl něco podobného, tak tu vždy byl nějaký vetřelec, kde se řešilo kdo koho uloví první. Takže takové sci-fi není moc pro mě. Ovšem Jižní Korea sice nepřinesla pecku, ze které bych si sednul na zadek, ale konečně mi ukázala něco jiného a speciálního. Mise na Měsíci, na kterým se odhaluje nějaké mysteriózního případu. Tajemné vyšetřování na měsíci + odhalování skrytých prostorů a temných chodeb... to je prostě to, co jsem chtěl někdy zažít. V tomto ohledu se jedná o pěkné překvápko. Hlavní obsazení je fajn ať už se jedná o kapitána (Yoo Gong) nebo doktorku (Du-na Bae). Postavy občas nejednaly podlé mých představ a děj téže ne, ale poté se naskytla nějaká další událost, která tu předchozí díru zaplnila. Bylo to fajn, super atmosféra, parádní soundtrack, výborná kamera, jen občas ty postavy a děj, ale jsem spokojený. Co se týče podobných výtvorů, tak The Silent Sea je pro mě tím nejzajímavějším. Mé hodnocení: 8/10

Šion Sono je naprostý maniak! Ekusute je možná psaný jako horor, ale ve skutečnosti je to hlavně ujetá úchylárna, která je zabalena do strašidelného kabátu, takže naprosto chápu, že kdo čekal horor, tak se potěšení nedočkal. Kdo by čekal, že se někdo bude bát vlasů? Popravdě netuším, zda první byl Junji Ito a jeho Vlasy na půdě nebo tento snímek. Každopádně ač se jedná o ujetou věc, tak na příběhu si mohl Sono dát více záležet, protože to bylo takové prázdné, ale díky té ujeté stránce to nebyla taková velká nuda. Čiaki Kurijama byla super, takže hlavní obsazení mi přišlo fajn. Kamera taky super a co se týče vlasových efektů, tak na nějaký ten nižší budget a rok 2007 mi to přijde úplně v pořádku. Představoval jsem si to trochu jinak, ale zklamaný rozhodně nejsem! Mé hodnocení: 7/10