Beagle

Scorsese natočil takový Věčný svit poskvrněné mysli a donutí diváka, aby na něj po celých těch 132 minut koukal bez mrknutí oka s otevřenou pusou (a případně i husí kůží). Líbila se mi hutná atmosféra, herecké výkony, s pointou celé věci mám ale zpětně trochu problém. U podobných vyústění příběhů (a že jich na plátně pár takových už přece jenom bylo) mám totiž vždycky pocit, že mě autoři prachsprostě podvedli, protože v něčem podobném si s vámi můžou pohrávat jak chtějí a na rozdíl od klasické detektivky, kdy můžete logicky vysvětlit, co a jak se přihodilo, tady to nikdy nepůjde. Pravdu budou mít totiž vždycky oni...:)

Ale tak dá se to vidět. Jak už tady padlo, obsazení je sympatické (Jamie Lee, Sigourney i Betty White s Kristin "April Rhodes" Chenoweth), některé scény docela ujdou, happy end je patřičně rozplizle romantický. A co na tom sejde, že scénář je postavený na prosťoučké myšlence, Pulitzera za něj jeho autor stejně asi nečeká...:)

Já jsem se bavila. Francois Ozon je liška podšitá, rozhodně co se týče žen a kopulujících králíčků. Svou satiru na téma ženy v domácnosti tentokrát zahalil do příjemného retro hávu, přidal herce s velkým H a jedno cameo Sergiho Lopeze. Možná by neuškodila o malinko kratší stopáž, ale mně o několik minut delší pohled na Catherine Deneuve v teplákovce vadit nikdy nebude.

Bezvadná pocta Mallorymu s Irvinem, kteří se právem zapsali do dějin (nejen horolezectví). Jak to tehdy těsně pod vrcholem doopravdy bylo se zřejmě nikdy nedozvíme, myslím že to ale není vůbec důležité. Jejich výkon totiž stojí za smeknutí, stejně jako výkon jejich "následovníků" Conrada Ankera a Lea Houldinga___Snímek je věnován Natashe Richardson, která propůjčila hlas Ruth Malloryové.

Váhala jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Nakonec zůstanu u pěti, protože nemůžu najít prvek, který by mi na tomhle filmu nějak výrazněji vadil. Jodie Foster definitivně dokázala, že je inteligentní filmařka s velmi vytříbeným vkusem a citem pro rodinu (protože The Beaver je, podobně jako její předešlé snímky, především o rodině). Taky jednoznačně ukazuje, že její výběr Mela Gibsona do hlavní role byl správnou volbou, protože Gibson je v roli Waltera naprosto uvěřitelný a jeho portét muže, který kvůli duševní chorobě sestoupí na naprosté dno, je jeden z jeho nejlepších.(Naprosto vypouštím úvahy o tom, do jaké míry se jeho role prolnula s okolnostmi, které se okolo něj udály v průběhu natáčení a kvůli kterým se premiéra snímku odsunula.) Z mladých herců stojí za nejdůraznější zmínku určitě Anton Yelchin v roli Walterova syna Portera, jehož největším strachem je, že bude jako jeho otec, nebo Jennifer Lawrence v roli roztleskávačky s rodinnou tragédií jako břemenem. I Jodie Foster podává vynikající výkon (pod režijní taktovkou sebe sama), i když zřejmě záměrně umírněný a jen jakoby na pozadí výkonu Mela Gibsona. Jenom poznámku na konec - nečekejte od filmu The Beaver mnoho smíchu. Jeho hlavním poslestvím je totiž (kromě už zmiňovaných rodinných hodnot) boj s duševní nemocí. A ten nemusí být vždycky tak úspěšný, jako jeho ztvárnění na plátně v tomhle snímku.

Alicia: This is a very strange love affair. Devlin: Why? Alicia: Maybe the fact that you don't love me___Notorious (nebo Pochybná žena, jak zní daleko rozumnější varianta českého názvu) je vynikajicí a v našich končinách neprávem opomíjený snímek od Alfreda Hitchcocka. Nečekejte od něj příliš akce a dějových zvratů ve stylu například Severozápadní linky, protože podobně jako ve snímku Casablanca, který s Pochybnou ženou spojuje Ingrid Bergmanová, i tady je celá záležitost s válkou, nacisty a několika bednami radioaktivního archivního šampaňského upozaděná ve prospěch milostného trojúhelníku, do něhož Alicia (ne)dobrovolně vstoupí s agentem Devlinem a nacistickým zločincem Sebastianem. Je radost spolu na plátně vidět Granta a Bergmanovou a sledovat, jak si v rolích Devlina a Alicie na tajných schůzkách vyznávají lásku mezi řádky, jen pomocí čirého citového vydírání. A pověstný, téměř 3-minutový polibek (ovšem přerušovaný do 3-vteřinových intervalů kvůli tehdejšímu kodexu), který se mezi nimi odehraje na balkóně hotelu v Riu musí u srdce zahřát každého milovníka celuloidu.

Podle mě je Nebezpečný klient solidní thriller, jehož 116 minut vás dokáže spolehlivě zabavit (i při několikátém sledování). A jeho hlavní devízou je herecké obsazení od Susan Sarandon a Tommyho Lee Jonese až po Ossieho Davise a Anthonyho LaPagliu (ve vynikajících košilích, netradičně ještě jako záporáka).

Scénář. Musí to být scénářem, protože ať se Tina Fey se Stevem Carellem snažili jak chtěli, film pohromadě prostě nedrží. Místy vtipné, místy akční, ovšem některé pasáže jsou za trest. A těch je tam dobrá třetina.

Intenzivní a VELMI znepokojující. Budu se tu opakovat, ale "Redrum" je rozhodně heslo dne...

Já jsem byla tímhle snímkem naprosto unešená už když jsem ho viděla poprvé (mohlo to být v roce premiéry a byli jsme na něm se školou, což samo o sobě nehrálo zrovna v Benigniho prospěch a jeho oblibu u pubertálního obecenstva). Od té doby jsem La Vita e bella viděla několikrát a pořád mě nepřestává udivovat, jak si Benigni-režisér i Benigni-herec s diváky cvičí podle svého. Chvíli se smějete, chvíli je vám do breku a rychlost, s jakou nabere Guidův osud v lágru na obrátkách mi vždycky vyrazí dech. Nemluvě o kráse scény, kdy pouští Guido své ženě z otevřeného okna gramofonovou desku s Offenbachovou Barcarollou. Nezapomenutelné.