Blueeyes

Odstíny temnoty mi tak trochu připomínají moje první auto. Fiat Punto, nebrzdilo, nesvítilo, nestartovalo... A když konečně po dlouhém vzájemném měření sil a nekonečném diplomatickém úsilí s nesouhlasným pšíknutím naskočilo, vlastně zas tak moc ani nejezdilo, spíš se tak stydlivě ploužilo silnicí. Ten zlomyslnej krám nedělal nic z toho co dělat měl a stejně jsem ho milovala. Tak podobně to mám s Odstíny temnoty, jen s tím rozdílem, že ty si nezamiluju :-) Tahle šedě odstínová dvojka jde zarytě proti nepsanému zákonu všech pokračování - jen houšť a větší kapky. Bývá zvykem, že u dvojek, trojek atd. tvůrci zpravidla přitlačí na napětí, zápletce, dramatu, sexu.... Ale tady si zjevně řekli, nebudeme jako ostatní, my se vymaníme..... a tak se zde se všeho ubralo. A tedy, i z toho původního mála všechno slezlo na polovic. Už už jsem měla prst na spoušti s nápisem Odpad, ale nakonec nestiskla, předpokládám, že u dalšího pokračování série, jako když jej najdu.

Třináctiminutová pecka. Originální téma, skvělé podání a dokonalé zpracování tématu, které asi ne všem může být po chuti. Mě ale sakra bylo! Pravda, prokoukla jsem, kam to směřuje hned u Belgie, ale vůbec to nebylo na škodu. I tak nemůžu dát jinak než poctivých zasloužených a BOŽÍCH :-) 5 hvězd.

Léto je na krku, čas se začít zase svědomitě udržovat, beru tedy do rukou elektrický epilátor, připravena, že strávím následující hodinku v krutých bolestech při snaze učinit své nožky dokonale a trvale hladkými. "Chce to motivační snímek!", vykřiknu, něco kde by byla dávka krásy, vzrušení, napětí a hlavně bolesti. Odškrtávám si tedy další ze svých dlouhodobých restů a vrhám se do padesáti odstínů. A dojmy? Dakota je kus a pro roli Anastasie se hodí dokonale, představuje koktejl sexy naivky, perfektní postavy a krásných vlasů. S Jamiem mám trochu problém, tohle není Gray, jakého znám z knižní podoby, nepůsobí nebezpečně, ani zlověstně (pche) netryská z něj charisma a už vůbec ne autorita. Nene, tohle je takový lehce asertivní medvídek na mazlení...Proč do té role nepoložil to, co ukázal v The Fall? Tak má vypadat Christian Gray! Jinak je to takový romantický odvárek, nějaké ty SM pikantnosti proběhnou, ale skoro ve vší počestnosti :-). Věřte, že u té epilace nohou jsem trpěla mnohonásobně víc než hlavní hrdinka pod vedením Jamieho Dornana....Scénář a zápletka jsou navíc zcela upřímně dosti hloupacaté. Ale tak ona i ta kniha byla taková, nebudeme si lhát do kapsy. Tady je záměr spíš v "šokujícím" tématu než ve zpracování a fakt i na té předloze je vidět, že to není veledílo. A jak se říká z "h*vna bič neupleteš.... upleteš-li - nezapráskáš." ALE! Je to hezké ke koukání a já se na to klidně podívám znovu, nebudu tedy máslo ani pokrytec s odpadem či jednou hvězdou.... je to za tři.

Vera Farmiga adoptovala Wednesday Addamsovou. Dítě zvláštní, divné, prapodivné s ještě podivnějším módním vkusem. Jednomu by se hned v hlavě rozblikala červená kontrolka - vemte nohy na ramena. Ale ne, rodina Colemanových si řekla, že odlišnost je dobrá věc a záhadnou viktoriánskou dívčinu vzala pod svá křídla. Jakého ale hada si to hřejí na hrudi! Fuj, tohle není snímek pro mě. Nejsem hororový divák a nejvíc mě zneklidňujou tyhle děsivé děti, zvlášť holčičky. Naštěstí, Orphan není čistokrevný horor, vlastně je to mnohem spíš thriller s hororovými prvky. Atmosféra je vystavěná precizně, několikrát se schyluje k infarktové lekačce, kolem vzduch úplně brní tím očekáváním, napětím, jak už to musí přijít a pak? Běžná scéna se zavíráním ledničky nebo zrcadlové skříňky v koupelně. Tohle je docela účinná finta, jak si udržet divákovu plnou pozornost. Excelentní výkon představitelky Esther, chladný, nic neříkající, upřený pohled téhle malé bestie ostatně umí vyděsit víc než spousta slov. Alespoň mě! Měla jsem v průběhu sledování různé vysvětlující teorie, ale tuhle tedy ne. Pointa je poměrně překvapivá. Ale samotný závěr - jezerní scéna se mi už zas tolik nelíbil, zbytečně to kvalitní potenciál shazuje do maličko béčkové či jakoby televizní produkce. Přesto je to za 4 kousky.

Takhle uzpívanou pohádku, to ani já bez úhony nevydýchám, a že na pohádkovém poli skousnu kdeco. Zde je těch zpívánek fakticky jako máku, až je to bohužel ke škodě. Emma je krásná a sympatická Bella, trikové animace mluvících starožitností působí jako živé a v jedné dvou scénách se až tají dech. Princova knihovna na mě udělala velkej dojem, na takovou místnost by mě dozajista taky sbalil :-). Ale když se to vezme kolem a kolem, když už to nikdá neuvidím, slzy ronit nebudu.... a PS: Zvíře je mnohem větší fešák v podobě Beasta s rohama a chlupama než pak jako princ. Je to zkrátka taková vyprávěčka se zpěvy o tom, kterak se z urostlého, sexy, tajemného a charismatického Zvířete stal nanicovatý, nemastný, neslaný, chlapečkovitý rádoby princ.

Někdy je lepší se na to psaní komentáře vyspat. Kdybych totiž hodnotila obratem, sršel by z komentu nejspíš výhradně vztek a úžas nad naprosto, ale totálně, o 180 stupňů jiným koncem než v knižní předloze. Asi bych dokonce použila pojem zaprděný přizdisráči :-)! Ale pár hodin v limbu mě trochu uklidnilo natolik, abych silou vůle potlačila otravnou knihomolskou stránku svojí osobnosti a hodnotila jen a pouze film. Ten totiž kupodivu docela funguje, když se naň nahlíží samostatně. Narozdíl od Šifry, která musela být pro diváky neznalé předlohy notně zmatená a nepřehledná a od Andělů a démonů, které jsem nebyla schopna ani dokoukat..... Inferno celkem šlape. Nenakecá se toho tady zbytečně mnoho, dočkáme se honiček i akce, Omara Sy v konečně záporácké roli a i něčeho z těch velkolepých italských reálií, na kterých stojí kouzlo knihy. No jo, když odpustím ten absolutní nerespekt vůči tomu, jak to mělo skončit.... Tak jako jakýsi lehce akční thriller, proč ne. Je to spíš na tři hvězdy, ale dobře, připlácnu čtvrtou, hodně hubenou, podvyživenou hvězdičku.

"Kdo mi sakra na lodi zasadil strom?" Konečně jsem se Pasažérů dočkala, těšila jsem se na ně dlouhé měsíce a jak to tak bývá, v těchto případech obvykle přichází nevyhnutelné zklamání. Takže sedím jako na trní, vyhlížím frustraci znuděného diváka a nezbytné zklamání z nesplněných očekávání. A ono nikde, naopak jsem víc a víc spokojená! Passengers jsou prostě skvělí. Chris Pratt se mi ostatně líbí snad v každém filmu, je to sympaťák. Jennifer mu jako herecká partnerka víc než sluší. Takže přiklepnu hvězdu za obsazení. Vesmírné snímky jsou moje parketa a tady je všechno jak má být, spousta technických, futuristických zařízení, impozantní výhled z lodi, výstupy do vesmírného prostoru. To chci a tak další hvězda. Stejně tak oceňuju postavu barmana Artura, zdvořilý, elegantní a na androida překvapivě empatický, a hele, další bod. Ztráta gravitace! To je skoro vrchol filmu - čtvrtá *. A ano, Armageddonovská příchuť v jedné z finálních scén byla klišé jako vrata. Ale co, sedlo to tam. Pro mě pět hvězdiček, a to s alabastrově čistým svědomím. Dávám plný počet. No a co, klidně bych to udělala zas! :-)

Dívka ve vlaku je poměrně napínavý, po delší dobu stopáže tajemný a chvílemi intenzivní snímek. Vlastně je hodně věrný knižní předloze. Ale až při sledování filmu jsem si uvědomila, to co mě mělo trknout už při čtení, žádná z těch ženských postav není fajn osoba. Ani trochu, každá je nějakým způsobem pošahaná, otravná, bezcharakterní nebo prostě mrcha. Těžko si některou oblíbit a to je asi můj hlavní problém s Dívkou ve vlaku. Další věc, která filmu škodí, je srovnání se Zmizelou. Tomu se nelze vyhnout, možná kdybych Dívku viděla jako první, bylo to hodnocení o trochu vyšší. Takto je to pro mne pouze lehce nadprůměrná, několikavrstevnatá, dobře myšlená, ale ne zcela naplněná podívaná s výbornou Emily Blunt.

Král Artuš je v tomhle podání zkrátka cool týpek. Jeho dětství rozhodně nebylo procházkou růžovým sadem, leccos ho to naučilo, dostalo se mu řádného pouličního výcviku a on se teď celkem vyzná v tlačenici. Kouká se na to moc pěkně, hned samotný začátek se rozjede velmi zostra a vhodí diváka rovnou doprostřed velké bitvy. Už první minuty tedy dávají tušit hlavně grandiózní akční podívanou, čili jestli očekáváte historická fakta, uhlazené vyprávění a onu artušovskou legendu, asi se nedočkáte. Zato se ale můžete těšit na docela punkové pojetí, výborně zvolenou hudbu, hodně dynamickou, místy až skoro GOPROčkovou kameru, ten správný tvrďácký humor na správných tvrďáckých místech :-) a na výborného Charlieho Hunnama a stejně skvělého záporáka Juda Law. A dočkáme se i štěknutí Davida Backhama, u kterého jsem si nebyla jistá, jestli je tak herecky toporný záměrně (páč role, kterou představuje není žádný myslitel), nebo jestli je zkrátka dřevnatý od přírody. Těžko říci. Určitě můžu s klidem doporučit Artuše všem, kdo se chtějí pobavit, nikoli něco dozvědět, protože edukativní dílo to vážně není :-). Ne, je to rozhodně dobrodružný, fantasy akčňák, vlastně je to skoro Bourne, trošku Dannyho parťáci, kousek Vikingů, špetka Barbara Conana a kapka Hry o trůny. Tak trochu to možná vypadá, že poslední dobou chodím do kina jen na Charlieho Hunnama, a ono fakt, je to totiž fešák. Dívala bych se na něj s upřímným zaujetím i kdyby moderoval zprávy o počasí :-)

Tak strašně ráda bych napsala smysluplný komentář. Ale zjevně jsem na tento typ zpracování vážně příliš natvrdlý divák. Tak to vezmu trochu okolo a začnu působivou atmosférou. Zneklidňujícím kontrastem mezi elegantním a dokonalým smetánkovským životem hlavní hrdinky a zaprášenou, upachtěnou cestou za pomstou, kterou absolvuje texaským terénem její mužský herecký protějšek. Noční zvířata se také mohou pyšnit skvělými hereckými výkony, perfektní hudbou a dokonalým střihem. Tohle všechno jsou velké plusy. Ale bohužel, celý ten tvůrčí záměr mě minul.SPOILER! A jakkoli se považuju za vnímavého diváka, přísahám, že tentokrát, kdyby se všude ve všech pádech neskloňovalo, že knižní zápletka tvoří krutou paralelu k Susaninu životu, tak já to tam nenajdu. Ne, já tady viděla film o ženě, která udělala hloupá rozhodnutí a i díky nim teď vede (pro ni) neuspokojivý život. O ženě, která dostane poštou rukopis a ten si po nocích čte. A také o knize, jež servíruje nepříjemný, syrový příběh muže, který neochránil svou rodinu. To, že tam hlavní hrdinka spatřuje nějakou paralelu celkem chápu (ostatně já se taky poznávám v kdejakém čtivu) a tak nějak to silou vůle vnímám skrze ni a její herectví, ale pro mne to bylo asi málo čitelné. I závěr byl jakýsi tajemný, ale tady už nebudu spoilerovat. Zkrátka a dobře, ať jsem sama sebenočnější zvíře, tak tento film mě lehce míjí. Nicméně, i tak hodnotím poměrně vysoko, protože: herecky je to excelentní, hudebně rovněž, úvodní titulková sekvence mě dostala - přišlo mi, jako dívat se na staré dobré Twin Peaks a nápad s openair toaletou mě oslnil (docela by mě zajímalo, jak se to řeší při nepřízni počasí :-).