JS11

Mnozí přirovnávají Lajnu k Vyšehradu. Jistě sportovní prostředí přináší specifické problémy, ovšem Lajna je realitě, aspoň dle mého názoru, který vychází z osobních zkušeností, výrazně blíže než Vyšehrad. Skvělý Langmajer táhne celý v podstatě každou epizodu. Daň z úspěšné minulosti i dnes velice častý tlak jdoucí až za hranice nejen slušnosti, ale i zákona ze strany rodičů kopíruje kauzu "Láďa Růžička", to jsou atrubuty, kterými dnešní český hokej žije. Pokud však divák dojde k závěru, že takhle to je v českém sportu všude, pak získá jen falešné představy. Ve fotbalu je to ještě horší, v basketbalu, který hrají povětšinou inteligentní lidé a trénují to tomu odpovídající trenéři, zase vládne "vše podle Nymburka".

Víc než je značné zklamání. Pokud byl film propagován jako příběh předcházející Obecné škole (nebo se pletu ???), pak by si všichni, kdo posadili do "jiných rolí" známé tváře z "teoreticky 2.dílu" natočenému dříve než ten první, zasloužili nafackovat. A dostalo mě i to, čemu se Svěrák až doposud vyhýbal. Nevím, zda bylo nutné plivnout na osvoboditele. Ten strýček, či co to bylo za člověka, v té legionářské uniformě, mi připadal, že by raději ještě 2 roky protektorátu než osvobození Rusákama.

Další z mnoha sraček, kterými se chce někdo zalíbit těm nahoře.

Klasická rodinná komedie. Tato ani nenadchne, ale ani nezklame. Prostě jedna z variací na klasiku "S tebou mě baví svět". Dnes asi nejvíce obsazovaný Hynek Čermák spolu s Jiřím Langmajerem a Pavlem Liškou na výrazně profesionálnějším levelu než jejich ženské protějšky /Polívková, Vilhelmová a Kvantíková/, bohužel tvůrci pravděpodobně podcenili výběr pro dětské role. A poznámečka nakonec - kdyby na mě dcera ve 14 řvala, že jsem kretén, tak by chytla facana, sociálka nesociálka.

Možná pod dojmem těch 81%, možná i díky glorifikaci Denise Villeneuva jsem v děštivém a větrném nedělním odpoledni zasedl k obrazovce ve velkém očekávání. Začátek byl podle mého gusta a vše bylo OK až do chvíle, kdy jsem se začal ztrácet v tom "nelineárním čase" i ve vleklém ději, kde je těžké rozlišovat podstané od nevýznamného. Když to, na co jsem upínal svoji pozornost nakonec de facto nepřišlo, nebo jsem to nepochopil tak, jak zde erudovaní a intelektuálně vyspělí kolegové, kteří se v hodnocení chlubí (ale neřeknou), jak pochopili, "co tím básník chtěl říci". A nakonec mě zdrtil i fakt, když se k Rusku a Číně (kdo taky jiný, že), připojil s rozhodnutím zlikvidovat heptapody také Sudán. Sorry, ale ***.

Máme nějak "překohákováno". Až mám strach, že otevřu poštovní schránku a vyjukne na mě Kohák. A všeho moc škodí. A postavit film na jediném protagonistovi, který nesleze během filmu z plátna, to jen potvrzuje. Postavit scénář na této postavě, která je tak naivní až je nereálná, je jednoznačně sázka na špatného koně. Tak jak byl Otík z Vesničky nebo Bohuš z Dědictví "vesnicky věrní", tak je tuchlovický Luboš o několik úrovní pod nimi. Dvě hvězdy jen kvůli Holubové, Budařovi a Čtvrtníčkovi.

Byl jsem naladěn na crazy komedii. Komedie se ale začala rychle vytrácet a zůstolo jen to crazy. Nechápu, jak se někdo může při této "crazy slátanině" odreagovat a odpočinout.

Pro mě jednoznačně No1 mezi filmy o učitelích (učitelkách), kteří dokázali nemožné. Skvěle to vystihl v komentáři Stegman, vše co napsal mohu jen podepsat. Přesto si ale dovolím ještě doplnit – nikdy na mě nepůsobila Osudová tak emotivně, jako v tomto filmu. Kdo zatím neviděl, o hodně přichází.

Přiznám, že takovou Bezva ženskou, jako je Petra Hřebíčková, bych „na krku“ nějaký čas snesl. A možná i proto toleruji celkem snadno předvídatelné směřování děje až k happy endu, nad kterým zaplesají zejména srdce nás, kteří jsme nebyli vyvoleni žít v matičce měst, kdy venkovské dobro zvítězilo nad namachrovanou Prahou. To pak člověk odpustí i že se z buranského hrobaře a údajného vraha najednou vyklube stavební inženýr a milující dědeček, stejně jako šokující proměnu školního inspektora v podání Petra Vaňka. 70% už i kvůli skvělému Miroslavu Táborskému.

Dokumentární film pro „hokejové fajnšmekry“, kterým nejsou jména jako Tarasov, Tichonov, Fetisov, Treťjak a další neznámá. Ukazuje mnohé o čem se u nás jen „šuškalo“, nakonec i to, co dokázal bolševický režim udělat pro úspěch. Fetisova jsem nesnášel a tento film mi jen potvrdil, že oprávněně. Dokumentární zpracování filmu nijak neubírá na kvalitě. Ale znovu připomínám, osloví skutečně hlavně „pamětníky“.